Sandersova doktrína

14. 2. 2020

čas čtení 5 minut
Mnozí evropští představitelé považují Sanderse za "levicového izolacionistu". Jsou stejně "zděšeni" vyhlídkou na jeho prezidentství, jako vyhlídkou na druhé Trumpovo funkční období, protože by zaselo pochybnosti ohledně trvání amerického závazku k NATO a udržení mezinárodního systému vedeného USA.


Jeden je demokratický socialista a druhý pravicový nacionalista. V mnoha ohledech nemohou být jejich názory na mezinárodní záležitosti od sebe vzdálenější. Ale v roce 2011, když se USA přidaly k tažení NATO na ochranu civilistů v Libyi, Bernie Sanders i Donald Trump je zřejmě zpočátku podporovali. Pak povstalci zavraždili diktátora a vyvolali chaos, který pokračuje dodnes. O devět let později, když se Trump blíží ke konci prvního funkčního období a Sanders stoupá v primárkách Demokratické strany, se zřejmě oba opět na čemsi shodují. Je těžké představit si kteréhokoliv z nich, jak svolí k vojenskému tažení, pokud by byl jako nejvyšší velitel konfrontován s krizí libyjského stylu, napsal Uri Friedman.

Tato změna podtrhuje hlavní zahraničněpolitické sdělení prezidentských voleb v roce 2020: Dny, kdy Spojené státy prosazovaly svou moc primárně tím, že vysílaly vojáky do celého světa, jsou sečteny. Pokud volby postaví Trumpa proti Sandersovi, bez ohledu na výsledek se Amerika, která instinktivně vysílala na pomoc kavalerii, jen tak brzy nevrátí.

Jde o první prezidentské volby, kterých se účastní voliči narození po zahájení afghánské války. "Nekonečné války" na Blízkém východě vedly k deziluzím zejména u mladších generací, které představují významnou část Sandersovy voličské základny. Trump i Sanders, každý jiným způsobem, využívají tohoto zoufalství. Centrální sdělení voličům zní, že jako prezidenti by ukončili tyto konflikty a odmítli, aby Amerika sloužila coby světový četník.

"Sanders bude stejně jako Trump, možná civilizovaněji, sofistikovaněji, předvídatelněji, reprezentovat USA částečně se stahující ze světových záležitostí," říká Gérard Araud, bývalý francouzský velvyslanec ve Spojených státech.

Mnozí evropští představitelé považují Sanderse za "levicového izolacionistu", vysvětluje Araud. Jsou stejně "zděšeni" vyhlídkou na jeho prezidentství, jako vyhlídkou na druhé Trumpovo funkční období, protože by zaselo pochybnosti ohledně trvání amerického závazku k NATO a udržení mezinárodního systému vedeného USA.

Obavy, že Sandersova administrativa by byla izolacionistická, si nevšímají toho, co senátor navrhuje, tvrdí Matt Duss, Sandersům zahraničněpolitický poradce. "Jen proto, že je zdrženlivější než agresivní intervencionismus posledních 20 let (z toho osm let za Obamy - sic! KD), je Bernieho zahraničněpolitická vize mylně charakterizována jako stažení se ze světa," dodává.

Když Sanders chválí americké zahraničněpolitické iniciativy, jsou nevojenského charakteru. A mají tendenci soustředit se na první léta po 2. světové válce, kdy jeho oblíbený prorok, Dwight Eisenhower, varoval před vzestupem vojenskoprůmyslového komplexu.

Občas se zdá, že Sanders jednoduše nabízí progresívnější třetí Obamovo funkční období, během nějž by se znovu zavázal k íránské jaderné dohodě a Pařížské klimatické smlouvě a dokončil by stažení USA z válek na Blízkém východě.

Ne že by byl Sanders pacifistou. Příležitostně podporoval americké vojenské operace, včetně letecké kampaně NATO k zastavení etnických čistek v Kosovu v 90. letech a invazi do Afghánistánu po útocích z 11. září. Ale mnohem častěji oponoval nejen vojenským intervencím, ale militaristickému myšlení. Odmítá přesvědčení, které považuje za posvátnou krávu establishmentu, podle nějž serióznost v zahraniční politice je synonymem ochoty použít sílu, a že síla je více rozhodující než diplomacie.

"Vyvíjející se pozice" Sandersova tábora je, že USA by měly udržovat své klíčové aliance v Evropě a Asii a vojensky se stáhnout z Blízkého východu, říká Daniel Nexon, který studuje zahraniční politiku progresivistů.

Sandersova kampaň nenabízí podrobnosti ohledně toho, jak by jeho administrativa snížila vojenské výdaje, aby uvolnila zdroje pro alternativní priority, kromě toho, že bude provádět systematické revize obranného rozpočtu, jakmile nastoupí do úřadu. Ani nepodává detaily ohledně toho, jak protlačit tyto škrty oponujícím Kongresem a současně zvládnout ekonomické dopady. Ve skutečnosti změna možná nebude politickou revolucí, kterou Sanders slibuje. Když jsem se zeptal Rohita Khanny, spolupředsedy Sandersovy kampaně, jestli by Sanders prosazoval snížení výdajů na obranu o stovky miliard dolarů na úroveň druhého největšího plátce Číny, prohlásil, že očekává mírnější pokles. "Jistě by se vrátil na Obamovu úroveň," dodal.

Jak poznamenal Thomas Wright z Brookings Institution pro The Atlantic, progresívní prezidentští kandidáti ještě nevyjádřili ochotu učinit radikální změny - odejít z NATO, nebo povolit spojencům získání jaderných zbraní, aby se mohli bránit - které by méně militarizovaná zahraniční politika vyžadovala. Otázkou je, jak daleko by byl prezident Sanders ochoten skutečně zajít, zejména mimo Blízký východ.

Jedna věc, která se již změnila, je fakt, že spojenci se již pojišťují proti erozi amerických vojenských aliancí, ať už jde o Japonsko získávající nové vojenské schopnosti, nebo o evropské národy diskutující o nových formách sdíleného jaderného odstrašování.

Někteří američtí spojenci mohou po Trumpově chaosu přece jen uvítat Sandersovu administrativu. Jiní, zejména ti, jejichž vztahy s Trumpem nebyly špatné, to budou cítit odlišně.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9387

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2020