Svět si v těchto dnech připomíná 75. výročí od svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Pokud se někdo domnívá, že jaderná kolize v současnosti nehrozí, šeredně se mýlí. Zatímco sdělovací prostředky zvládají pandemii, ekonomické potíže a jakž takž klimatickou krizi, hrozba nukleárního inferna je očividně nad jejich síly. Za prvé, mělo by se důkladněji hovořit o skutečných důvodech, které vedly k nukleární destrukci dvou japonských měst. Za druhé, diskutujme o nebezpečných tendencích dneška, které se podle některých ukazatelů rovnají nouzovému stavu.   

Burkina Faso. Četli jste už o této zemi někdy? Je v Africe, že? Relativně menší subsaharská oblast, pod pásem zemí přes celou Afriku od východu na západ se specifickými životními podmínkami (a nazvaná „Sahel“; jen malým severním cípečkem Burkina Faso je k tomu pásu začleněna). Ze severu a od západu je sousedem tohoto státu Mali. Od východu pak Niger a Benin. Z jihu (počínaje na východě) jsou to pak Benin, Togo, Ghana a Pobřeží slonoviny. Název shora citovaného státu v českém překladu by měl mít znění „Země Spravedlivých“. (Jde zároveň o turisticky vděčnou oblast; pokud nezvažujeme možná klimatická a další rizika.)

Že k tomu došlo zrovna před 75 lety, nezní možná tak úctyhodně, jako když řekneme či napíšeme, že k zatím zde nezmíněné události došlo přesně před třemi čtvrtinami poslední stovky let. A že se teď jedná o 6. srpen 1945. Přesněji: 8:15 ranního místního času. Kde? V Hirošimě.

Už technicky šlo o zcela výjimečnou událost. Shození první jaderné pumy vůbec. Vojensky? Likvidace celého města jedinou bombou. Lidsky (poprvé)? Ta puma dostala od těch, co s ní měli rozmanitě nemálo do činění, název „Little Boy“, aneb „Malý kluk“ či „Chlapeček“. Lidsky až dodatečně – nejednou možná s triumfem, jindy s ještě většími rozpaky – bylo posléze spočítáno, že okamžitě bylo mrtvých obětí tohoto náletu na 120 000 lidí (z pozoruhodné části rovněž japonských vojáků); další lidé potom po léta umírali jak v důsledku těžkých zranění, tak následkem zhoubného ozáření.

Před volbami v Bělorusku, které proběhnou tento víkend (9. srpna) přinášíme český překlad rozhovoru, který vedl Valentinas Mite, korespondent Výboru na ochranu novinářů (Committee to Protect Journalists/CPJ) pro Rusko a Bělorusko na sklonku června s běloruskými novináři Barysem Chareckým a Jurijem Drakachrustem o svobodě tisku v Bělorusku.

Je zarážející jak některé praktiky ekonomického nátlaku na nezávislá média, popisovaná v rozhovoru, můžeme čím dál častěji pozorovat i v dalších zemích Evropy, naposledy například v Maďarsku v případě serveru Index.hu, anebo ještě plíživěji v případě serveru Origo – viz. např. reportáž NY Times The Website That Shows how a Free Press Can Die, ze kterého se stala hlásná trouba orbánovské propagandy.(Albín Sybera)

Barys Charecký je zástupce vedoucího Běloruské asociace novinářů (BAJ), a Jurij Drakachrust je v Praze přebývající korespondent Rádia Svobodná Evropa / Radio Liberty financovaného americkým Kongresem. Drakachrust Bělorusko často navštěvuje a přispívá do běloruských nezávislých médií. Jejich odpovědi byly redigovány pro větší přehlednost.

Jaký je dnes celkový stav médií v Bělorusku?

Denně jsme my občané zaplavování, řekl bych až topeni, množstvím optimistických a zase pesimistických informací, rad, proseb i hrozeb. Všechno v souvislosti se světovou pandemií toho všelijak nazývaného onemocnění.

Občas mi to, račte prominout, připadá, že to bylo přivedeno nějakou vyšší mocí. Dokonce snad nějakou mocí, která chce lidstvu přehodit výhybku někam jinam než ke zbožnění stálého růstu výroby a spotřeby.

Lidstvo pak, alespoň v dosahu mé vlastní osobní zkušenosti, vyrábí roušky, kupuje a shání, nasazuje a zase snímá roušky, shlukuje se a zase separuje, tak jak ti nejvýše povolaní usoudí, co je třeba. Oni sami pak buď jdou příkladem v respektování svých pokynů nebo tím, že se na ně vykašlou. Ti s rouškami před televizními kamerami je občas mají ozdobeny symboly svých politických stran a hnutí. I to o nich něco vypovídá. Volby se blíží. Představa, že by na ně občané zapomněli nebo na ně dokonce zanevřeli, je děsivá.

Vypadá to, že části ruské 4. gardové tankové divize "Kantěmirovskaja" jsou na cestě z Naro-Fominsku [kde má jeden z klíčových útvarů Západního vojenského okruhu svou základnu - KD], komentuje fotografie vojenský analytik Petri Mäkelä.

Situace v Bělorusku je křehká a 4. divize je jednou z nejlépe hodnocených jednotek pro ofenzívní operace.

Vážení čtenáři Britských listů, rozhodli jsme se zpřístupnit těm, kdo pravidelně přispívají na provoz jednoho z mála nezávislých médií v ČR diskuse pod články. Rozhodli jsme se tak učinit proto, aby lidé, kteří mají velký podíl na více než dvacetileté existenci Britských listů, měli možnost vyjádřit se přímo k jejich obsahu a přispět svým úhlem pohledu. Od omezení na platící čtenáře si slibujeme též minimalizaci nenávistných, bigotních a scestných komentářů, které vytvářejí z internetových diskusí skládku mentálního odpadu. Sledovat diskuse a hodnotit příspěvky v nich bude mít nicméně možnost každý návštěvník.

Není to ale zabezpečení, které by výskyt digitální pitomosti či zneužití pro propagandistické účely dokázalo eliminovat úplně. Budeme proto diskuse redigovat a příspěvky, které budou obsahovat nepřijatelný materiál (e.g. rasistické výzvy, urážky ad hominem, výzvy násilného charakteru, replikaci prokazatelně konspiračních bludů), budou bez pardonu odstraňovány.

Přístup k diskusím je jednoduchý. Pokud budete mít zájem o diskuse, zaregistrujte se v systému a proveďte vybranou platbu (dle doby trvání přístupu k diskusím). Platby probíhají prostřednictvím systému GoPay. Poté budete mít přístup k diskusím na dobu, kterou jste si předplatili. V případě technických problémů se prosím obracejte na programátora Britských listů Michala Panocha: michal@panoch.net.

Prosíme pravidelné přispěvatele Britským listům, aby možnosti využili a aby přenesli své platby do nového systému, jenž jim umožní přístup k diskusím. Zároveň vyzýváme ostatní čtenáře, aby tuto možnost zvážili. Víme, že Britské listy čte řada velmi zajímavých lidí a velmi oceníme, pokud se podaří na webu Britských listů vytvořit silnou komunitu lidí, kterým vyhovuje kritický přístup a unavuje je digitální spad. Zajímavé příspěvky v diskusích budeme redakčně zpracovávat a vydávat jako samostatné texty. 

Vážení čtenáři, věříme, že se naše rozhodnutí ukáže jako správné a že diskuse přispějí jak k pluralitě relevantních názorů, tak k dlouhodobé udržitelnosti Britských listů. 

V červenci 2020 přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 42 719,87 Kč,  výdaje byly 61 731.50  Kč.

Děkujeme mnohokrát čtenářům za vydatnou podporu v červnu 2020. Bohužel, v červenci 2020 jsme se dostali do výrazného deficitu. 

MNOHOKRÁT děkujeme všem věrným čtenářům, kteří na provoz Britských listů finančně přispívají, - ale jak vidíte z výše uvedeného grafu,  směřujeme k nule. Trvale potřebujeme poněkud vyšší, pravidelnou finanční podporu. Děkujeme.

Potřebujeme normálně cca 80 000 Kč měsíčně na provoz. STAČILO BY, KDYBY Z 218 000 UNIKÁTNÍCH ČTENÁŘŮ BL ZA KAŽDÝ MĚSÍC JICH PŘISPÍVALO KAŽDÝ MĚSÍC 400 ČÁSTKOU 200 KČ.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno   zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. 

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Výbuch v přístavu Bejrútu, který usmrtil přes sto lidí a 5000 dalších zranil, je poslední ranou, která dopadla na Libanon zmítající se ve vážné ekonomické, politické a zdravotnické krizi. Tyto problémy ještě prohlubují sankce Trumpovy vlády uvalené na Hizballáh, který má zastoupení v libanonské vládě.

Podle amerického novináře Ramiho Khouriho je tento tragický incident dalším důkazem nahromaděné neschopnosti, korupce, amatérismu a lhostejného přístupu k potřebám obyvatelstva po sobě jdoucích libanonských vlád.

Tento stav trvá 10 nebo 15 let, možná déle. Během této doby se libanonský lid dostal na hranici zoufalství. Libanonci dnes nemají dostatek pitné vody. Nemají elektřinu. Nemají zaměstnání. Nemají jídlo za přijatelnou cenu. Úroveň vzdělání klesá. V Bejrútu hladoví půl milionu dětí.

Více než stovka předních ekonomů naléhá na politiky, aby využili vzácné příležitosti k transformaci ekonomického systému tak, aby nebyl závislý na fosilních palivech. Tento krok by posílil životaschopnost planety.

Ekonomové uvádějí, že ve chvíli, kdy usilujeme o předělání světa, je v našich silách opustit uhlíkovou ekonomiku, což také musíme udělat.

Experti, včetně Jeffreyho Sachse a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze, zveřejnili svá stanoviska v deníku Guardian, kde píší o vzájemně propojených krizích: o pandemii, ekologickém kolapsu a ostré nerovnosti, informuje Andrea Germanos na webu commondreams.

Řeku Vltavu sjíždím více než dvacet let, naučil jsem se na ní pádlovat, dnes na ní učím pádlovat studenty a své děti, znám v ní každé zákoutí i kameny v jezu. V posledních letech se stala místem zlatokopů, kteří obsadili každou volnou louku, kde vyrostl nový kemp nebo "občerstvovna", kde duní hudba v popu, country nebo rocku, asi podle toho, jaký má majitel "vkus", píše na Facebooku Rostislav Konopa.

Tragický okamžik, kdy lidé plakali, truchlili a byli vystrašeni prohloubil americký prezident Donald Trump. Novinářům v Bílém domě řekl, že incident v Bejrútu konzultoval s představiteli Pentagonu. Trump spekuloval o tom, že podle armádních špiček mohlo jít o bombu. Tuto zprávu přinesla pobočka CNN v Bejrútu.

Tým CNN zavolal třem představitelům amerického ministerstva obrany, aby zjistil, zda to, co Trump prohlásil, je pravda. Ti CNN sdělili, že neexistují důkazy o tom, že by šlo o teroristický útok. Vojenští představitelé, kteří odmítli sdělit své jméno, aby nebyli vystaveni postihu, prohlásili, že nevědí, o čem prezident mluví. Mohli klidně dodat, že sám Trump neví, o čem mluví, píše blízkovýchodní odborník Juan Cole.

Časopis Vanity Fair přinesl informace pojednávající o tom, proč Trumpova vláda nebyla schopna přijít s národním testovacím plánem, a to navzdory mnohaměsíčnímu úsilí v režii Trumpova zetě Jareda Kushnera.

Ve výbušném textu s titulkem Jak se Kushnerův tajný testovací plán vypařil investigativní novinářka Katherine Eban píše, že Jared Kushner s pomocí několika bohatých byznysmenů usiloval o vytvoření národního testovacího plánu, než se Bílý dům rozhodl, že to není nutné, protože Covid-19 zasáhl nejvíce modré (demokratické) státy.

Eban píše: „Toto léto ve zničujících detailech odhalilo lidské a ekonomické ztráty – kvůli tomu, že nebyl vytvořen systém národního testování, což většina ostatních vyspělých států udělala,“ informuje web Democracy Now!

Počet úmrtí způsobených zvyšujícími se globálními teplotami narůstá a brzy zastíní počet zemřelých v důsledku všech infekčních nemocí, pokud nebudou omezeny emise skleníkových plynů, jak zjistila nová studie.

Stoupající teploty způsobí devastaci především v chudších a teplejších oblastech světa, které budou mít značné potíže přizpůsobit se nesnesitelným klimatickým podmínkám, které připraví o život narůstající počet lidí. Ekonomické ztráty způsobené klimatickou krizí, jakož i náklady na adaptaci, pocítíme po celém světě, a to i v bohatých zemích.

Při scénáři vysokých emisí by se celosvětová úmrtnost do konce století zvýšila o 73 úmrtí na 100 000 lidí. Tento údaj téměř odpovídá současnému počtu obětí všech infekčních chorob, včetně tuberkulózy, HIV/AIDS, malárie, horečky dengue a žluté zimnice.

Před koncem svém posledního příspěvku do Britských listů jsem též uvedl dva odkazy na předchozí své (doprovodně snad taky souvztažné) náměty; v jednom se připomínala jedna hodně zpočátku medializovaná, ale dozajista přitom zbytečná smrt, k níž došlo v USA (kromě jiného také potenciálně mající „rasistické konotace“), ve druhém jako kdyby šlo – že by „herně“ – o možný výsledek jednoho příštího politického střetu u nás doma. Zároveň jako kdyby takto pisatel bezděčně taky prozrazoval, že ať už byl jedním námětem jakkoliv daleko, nic ho nebrzdilo v tom, aby posléze ještě přistál doma. Přitom nám běžně stačí k tomu či onomu letmá zmínka, a my jaksi „hned o tom víme své (a není nutné nic rozvádět)“. Navíc stále více do našich informačních kanálů prorůstá internet; takže málem vše si vyklikáme (včetně zboží z obchodu). Míváme potom své rozmanité orientační výtyčky pro jakýkoliv obor úvahy, aniž bychom nutně museli mít za to, že – když se něco „nastolí“ – to či ono je možná stále problém.

Vždycky jako kdyby bylo „na tapetě“ jedno hlavní téma. A ty další existující náměty jako kdyby neexistovaly. Aniž to má znamenat, že se musíme vždycky rozptylovat „doprovodnými“ detaily z jiných možných zájmových oblastí.

Prioritou těchto dní jsou pro mnohé mezi námi pochopitelně dovolené a případné předpovědi počasí v tom takto reflektovaném čase. Že už máme na začátku srpna celosvětově 18 milionů lidí, kteří se nakazili koronavirem (a že v posledním červencovém týdnu se zvýšily počty denně nově nakažených zrovna v ČR), není nutně „priorita“ pro každého mezi námi. Kolik lidí již vinou té koronoavirové nákazy zemřelo možná zbytečně, kdyby jen odpovědné orgány reagovaly na tu již evidentní hrozbu v nejednom státě aspoň o pár týdnů dřív, zůstane mimo komentář. A ne, že bychom na tom byli všichni zhruba obdobně, pokud jde o samo nebezpečí nákazy (nejde jen o věk).

Nový výzkum, na kterém jsem se podílela, přichází s odhady, na kolik peněz nás může přijít environmentální destrukce v blízké budoucnosti. Pobřežní půda vystavená povodním by se do roku 2100 mohla zvětšit o 48 procent. Odhaduje se, že do té doby zhruba o polovinu vzroste zasažená populace a její majetek. Podle současného scénáře vysokých emisí skleníkových plynů a absence protipovodňové ochrany by ztráty na majetku mohly v roce 2100 představovat ekvivalent 20 procent světové ekonomiky.

To také znamená, že do roku 2100 by se počet osob vystavených pobřežním záplavám mohl zvýšit až na 287 milionů (tedy 4,1% světové populace), píše výzkumnice Ebru Kirezi na webu Conversation.

Výkonný ředitel bezpečnostního centra Evropské hodnoty Jakub Janda poukazuje na některé zajímavosti výroční zprávy skupiny PPF. Mj. i na skutečnost, že 34,85% úvěrového rizika této skupiny je na čínském trhu:

- čistý zisk Home Creditu poklesl z 422 milionů EUR v roce 2018 na 400 milionů EUR vloni, což je dáno „snížením výnosů z poplatků v Číně“. Jde o propad zhruba 577 milionů korun. 

 tisková zpráva Moravské zemské knihovny

Milan Kundera, který patří mezí nejvýraznější světové spisovatele a jehož dílo se dočkalo na čtyři tisíce vydání, se společně se svou manželkou Věrou rozhodl věnovat svoji knihovnu i s archivem Moravské zemské knihovně (MZK) v Brně. Na podzim tohoto roku by měla být Kunderova knihovna včetně rozsáhlého archivu převezena z pařížského bytu manželů Kunderových do MZK, kde bude čtenářské a odborné veřejnosti sloužit ke studiu i pro vědecké účely.

K článku Borise Cveka: Zoufalý k zoufalému

Dobrý den!

Jsem čtenářkou vašeho webu, ale bohužel  s průměrným důchodem si nemohu dovolit vás finančně podporovat ani se zapojit do placených polemik v diskusích. Ráda je pročítám, ale přiznám se, že polemizovat s některými lidmi i jen takto v duchu je pro mě psychicky vyčerpávající a s vědomím hluboké marnosti, píše Lenka Mazalová.

V článku se mimo jiné uvádí: „Jenže Jiří Paroubek je prostě politik, který je symbolem naprostého neúspěchu.“

Posílám vám k tomuto výroku fotografii předvolebního plakátu, kterou jsem si pořídila do své dokumentace primitivních manipulativních praktik zdejších pravicových stran. Obávám se, že pro mnoho lidí, kteří nečtou stranické programy a nesledují detailně všechny výroky a přestřelky poltických hráčů, je pro volbu motivační, co vidí na každém rohu a slyší opakovně. Primitivní, ale účinné.

Třeba někdo z redakce bude mít k tomuto plakátu co říct, protože se dnes nabízí mnoho konotací, zvlášť když současnost ukazuje pozadí té tzv. úspěšnosti!