Kauza Trumpgate: V čem se vyšetřovatel Mueller zmýlil?

23. 9. 2020

čas čtení 5 minut
Jeden z hlavních zástupců zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera Andrew Weismann ve své nové knize představuje omezení a opomenutí několikaletého šetření ruských vazeb Donalda Trumpa, upozorňuje George Packer.


Weismanova kniha nazvaná "Where Law Ends: Inside the Mueller Investigation" (Kde končí právo: Uvnitř Muellerova vyšetřování) vychází z citátu filozofa Johna Locka uvedeného na fasádě budovy ministerstva spravedlnosti ve Washingtonu: "Kdekoliv končí právo, začíná tyranie".

Weismann představuje obvinění "nezákonného" prezidenta a jeho vědomých napomahačů - ministra spravedlnosti Williama Barra (představeného jako cynický lhář), Republikánů v Kongresu, osob propadlých zločinu, Fox News. Donlad Trump je podle Weismanna "jako zvíře natahující drápy po světě bez povědomí o tom, co je dobré a co špatné". Avšak nejpřísněji Weismann soudí samotného zvláštního vyšetřovatele Muellera. Hovoří o skupině talentovaných a oddaných profesionálů postižených vnitřními rozbroji a vedené mužem, který jejich terči dovolil postavit se na odpor a vyhnout se odpovědnosti.

Poukazuje na fakt, že zpráva zvláštního vyšetřovatele nikdy nedospěla k jasným právním závěrům předpokládaným interním dokumentem ministerstva spravedlnosti. Chyběla jí také vysvětlující síla zprávy senátního zpravodasjkého výboru publikované letos v srpnu.

Muellerovo vyšetřování představovalo potenciálně největší šetření Trumpova zneužívání moci. Média prezidenta kritizují, ale takřka polovina země se rozhodla jim nevěřit. Kongres bude Trumpa chránit, dokud jeho strana kontroluje alespoň jednu z komor. Místní vyšetřovatelé a předkladatelé občanských žalob jsou vážně omezeni, pokud jde o snahu pohnat úřadujícího prezidenta před soud. Do dalších voleb je veřejné mínění rozpolcené a bezmocné. Jen úřad zvláštního vyšetřovatele zabývající se otázkou kriminálního charakteru ruského vměšování do voleb v roce 2016, možného spiknutí Trumpovy kampaně s Rusy a následnými pokusy prezidenta zablokovat vyšetřování, nabízel vyhlídky na pohnání Trumpa k odpovědnosti. Mueller nemohl postavit prezidenta před soud, natož ho poslat do vězení, ale mohl plně odhalit jeho přečiny budoucímu vyšetřovateli. Celá ústavní nadstavba brzd a protiváh spočívala na Muellerovi a jeho týmu.

V březnu 2019 náhle dokončil svou práci. Zpráva o stovkách stran, s mnoha začerněnými pasážemi, byla doručena ministrovi spravedlnosti. Před zveřejněnním Barr označil prezidenta za nevinného, se směsí vyhýbání, překrucování a naprostých lží - protože zpráva předložila rozsáhlé důkazy o spolupráci Trumpovy kampaně s ruskými zpravodajskými aktivy a prezidentovo úsilí překážet výkonu spravedlnosti. Trump se z Muellerova vyšetřování poučil, že může udělat cokoliv, co se mu zachce. Ihned se obrátil na jinou zemi, Ukrajinu, a snažil se vynutit si od ní pomoc se znovuzvolením. Muellerova zpráva se ztratila, jako by byla k ničemu.

Klíčovou roli podle Weismanna sehrála slabost nervů některých klíčových členů týmu, odpor k nutnosti čelit Trumpovým ohyzdnostem. Nakonce však bylo na Muellerově odpovědnosti rozhodnout.

Mueller nepředvolal Trumpa soudní obsílkou k výpovědi a ve zprávě jasně neprohlásil, co rozsah důkazů bezpochyby umožňuje - že se Trump stavěl na odpor výkonu spravedlnosti. Obě rozhodnutí Weismann neschvaluje.

Podle Weismanna byl Mueller k Trumpovi nepřiměřeně slušný a o vlastní vůli rozhodl, co je podle něj namístě, přičemž neučinil to, co dostal za úkol.

Když Mueller rezignoval na roli vyštřovatele, uvolnil Barrovi cetu k tomu, aby se za něj prohlásil sám. Mueller a Barr jsou staří přátelé. Několik týdnů před zveřejněním zprávy Mueller Barra písemně informoval o svém záměru vypustit jakékoliv právní doporučení. Barr nic nenamítal. Aniž Muellera informoval, chopil se šance překroutit zprávu v očištění prezidenta a způsobit, že usvědčující pravdy zmizí. "Barr," píše Weismann, "zradil přítele i zemi".

A Mueller? Nedokázal se vyznat ve světě, který Trump změnil. Řídil se svou skrupulózní integritou a dovolil obtěžování svého týmu lidmi, kteří žádné skrupule neměli. Jeho hluboký odpor k publicitě jej umlčel, když veřejnost zoufale potřebovala jasně slyšet, co stojí v rozsáhlé, dvojznačné a místy nečitelné zprávě. Jeho smysl pro spravedlnost obětoval fakta ohledně prezidentovy zločinnosti administrativě, která je s fakty ve válce. Věřil svému příteli Barrovi, že bude hrát fér, a neuvědomil si, že se z něj stal podvodník. Úkol volat prezidenta k odpovědnosti přenechal Kongresu, který se ukázal být Trumpovým ochotným napomahačem. Nade vše si přál varovat Američany před podvracením demokracie ze zahraničí, zatímco doma nabíralo síly ještě větší podvracení.

S koncem vyšetřování zmizela šance omezit Trumpovu moc - až do dalších voleb. Nyní je to na nás - zatímco prezident má možnost opakovat totéž, co zafungovalo posledně.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7393

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2020