Budoucnost rouškového disentu

24. 9. 2020 / David Marenčák

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Bez nároků na úplnost či přesnost, dopustil jsem se úvahy, co se výhledově asi stane s tábority popření.

Jak napovídá průzkum ppm factum, antirouška i jenchřipečka jsou relativně menšinovým táborem. O to horší je skutečnost, že na základě jejich hysterčení na sítích Babiš zařízl roušky už od prvního září.

Nečekají nás žádné dobré časy, to je jisté. Zástupci výdělkářů už započali palebnou přípravu, celí jurodiví, že o výši mezd budou zase rozhodovat zaměstnavatelé (jako by tomu bylo kdy jinak), i ten ztracený prostor pro ždímání produktivity že prý zase najdou.

Pandemie je na vzestupu ve většině zemí, bez ohledu na to, jaký oligarcha, histrión či neoliberální pohůnek kde vládnou. Nebude to dobré ani v zemích, které se nevydaly cestou španělské chřipky a po první vlně nezačaly zakládat antirouškové ligy a sepisovat petice.

Podmnožiny táboritů v podobě ezo-nazi, dezinfo scény, jakož i pravicový mašíbl jsou celkem jasné, většina pomatených ultras se bude držet popření a nejblbějších konspirací navždy, i kdyby jim „s covidem“ vymřela půlka rodiny.

Nejdřív počnou tichnout egoleštiči a přihřívači polévek s nadstandardním přístupem do médií – mimooboroví lékaři, komedianti, politici a jiní strážci „ještě normálního světa“, což už započalo od konce abecedy, když hodil zpátečku Žaloudík.

S dalším přibýváním omezení a opatření, s remcáním a lokálními excesy, se vrátí naplno i nošení roušek, mimo jiné i proto, že i těm největším tlučhubům dojde, že v tom pytli s obušky to opravdu byly a jsou to nejmenší zlo.

Bohužel to bude v době, kdy samotné, ani s mytím rukou a distancováním, nic pořádně nezmohou.

To povede k zesílení jančení zbývajících, o to zarputilejších egoleštičů a přihřívačů, kteří se tu více, tu méně budou přiklánět k ezo-nazi-dezinfo ultras, od kterých budou přebírat část informačního plevele coby argumentů (EDIT: při převodu myšlenek do textu a hledání ilustrativních odkazů jsem zjistil, že k tomuto posunu už zřejmě dochází nyní)

Během několika týdnů se mnohým rouškovým disidentům i rýmičkářům sevřou půlky nebo povolí svěrače, to podle nátury.

Tím se podtrhne formálně zavedený či nezavedený lockdown neboli uzamčení a také potřeba hledání viníků. A jak diktuje tradice, sotvakdy půjde o skutečně zodpovědné osoby, ať už z podněcování stupidity a popření nebo chaotickým krokům, nekoncepčnosti, pasivitě, absentující komunikační strategii nebo z jiných chyb ve dlouhé, předlouhé řadě.

Očekávám i takovou křivdu, že z probíhající tragédie budou viněni ti, kteří před ní varovali od začátku, protože prý měli varovat lépe, více a vůbec, prostě někoho přesvědčit.

Celkově bude prozření z popření a kocovina z touhy „normálně žít“ menšinovým proudem, který rád poteče kanalizací. Pochopitelně se neomluví za svůj omyl (téměř) nikdo. Ti se zbytky svědomí jen zmlknou, případně začnou promazávat své staré příspěvky na sociálních sítích.

Nejspíš u většiny lidí dojde ke všem fázím, jakými si prošlo téma globálního oteplování a jiné, skutečně palčivé problémy dneška:

1) úplné popření – hoax, hysterie, neexistuje
2) smlouvání – existuje, ale my za to nemůžeme
3) hněv – no dobře, můžeme, ale už je pozdě
4) lhostejnost – nějak bylo, nějak bude

Další podskupiny jechnřipečky, jako je například částečně antibabiš, si hodí korunou podle toho, jestli se odloží volby a jak dopadnou. Předpokládám, že se neodloží a dopadnou tak, jak všichni očekávají. Oligo-sedlák to vyhraje, antibabišovi nezbyde nic jiného, než přejít do druhé fáze a jako v případě většiny socioekonomických problémů naší zemičky rozjedou další kolo nábožné víry, že s deinstalací Babiše zmizí všechny problémy světa a u toho točit klikou rozvrzaného flašinetu. Flašinet bude hrát tu jejich – „volič je blbec a koblihožrout“.

Tvrdé jádro mašíblu i rýmečkářů bude však nadále tropit povyk a ze všech sil se snažit dokázat, že mluví za většinu společnosti. Konzervativní jelimani budou nadále bránit normální svět, který nikdy neexistoval a každá, opatřením postižená skupina se bude snažit překřičet tu druhou, že ona je nejdůležitější na světě a jí patří soucit a především dotace, ale jako obvykle nejvíce dostanou ti s nejsilnější lobby a nejlepšími konexemi – potřebnost a záslužnost budou hrát poslední housle.

Největší duševní veletoč předpokládám u skupiny, která popření zastává z důvodů čistě egoistických. Skupina lidí, která do jisté míry problém reflektuje, na nějaké úrovni chápe, že bude ničit životy a zabíjet, ale vinou kognitivního biasu optimismu se domnívá, že se jich to netýká.

To v kombinaci se sobectvím vede k racionalizacím, popření až lžím a manipulacím, s nevyřčeným podtextem – „ať chcípnou, stejně by umřeli“. Časem se rozšíří a budou přibývat případy, kdy covid doživotně poškodí či zabije mladého člověka (v přímém přenosu jako v USA zde, zde a zde), mediálně slavného popírače a jinou obdobnou figuru, která otřese jejich sebestřednou bohorovností. Domnívám se, že nejkrutějšími vymahači nových drsných opatření, udávání apod. budou lidé právě z této skupiny.

Hořkou nadějí je, že tato skupina je nejpočetnější a pokud poklesne průměrný věk „s covidem umrlých“ a v každé pětitisícovce bude všeobecně znám případ „takovej mladej, nikdy nebyl nemocnej a umřel s covidem“, ztratí táborité popření převážnou část podpory zpruzelých, co chtějí normálně žít. 

Někde kolem tisíce mrtvých se to začne pozvolna měnit, u sta tisíc aktivních případů se ukáže, kolik jsme ještě schopni zbrzdit a jestli nebojujeme proti covidu, ale s covidem.




1
Vytisknout
2589

Diskuse

Obsah vydání | 29. 9. 2020