Nová slovinská vláda nechce Orbánův Visegrád

17. 6. 2022 / Albín Sybera

Předseda vlády Robert Golob vytyčuje prounijní kurs pro svou zemi

Po zvolení středo-levé vlády ve Slovinsku se může nová vláda poohlédnout po chybách v Česku ve snaze o nastolení politiky imunní vůči výzvám iliberální opozice.

S novým kabinetem vstupuje Slovinsko do nové post-janšovské éry více orientované na střed EU. Nová středolevá koalice se už musela vypořádat s obstrukcemi vedené Slovinskou demokratickou stranou (SDS) bývalého premiéra Janeze Janši. Tato obstrukce fakticky brání Robertu Golobovi získat formát kabinetu, který jeho koalice preferuje, což naznačuje, že některé z dlouhodobějších domácích politických rivalit jsou pevně na místě.

V širším evropském kontextu je Slovinsko spolu s Českem jednou ze dvou zemí, které v minulém roce hlasovaly proti Orbánovi nakloněnému kabinetu. Bližší pohled na kabinet Roberta Goloba ukazuje, že srovnání s Českem nabízí další paralely a ponaučení.

Po českých a maďarských byla slovinská předvolební kampaň třetím testovacím místem pro strategie sjednocující opoziční strany proti politice silných osobností, které zpochybňují liberálně-demokratický konsensus EU. Ve slovinském případě byl až nástup středového Gibanje Svoboda („Hnutí svoboda“ či GS) rozhodující pro vychýlení rovnováhy v neprospěch tehdy úřadujícího Janši a jeho SDS.

Vedoucí bruselské kanceláře ve think-tanku Europeum Žiga Faktor poukazuje na to, že středolevé opoziční strany sdružené v neformální koalici známé jako KUL („Koalice ústavní klenby“, KUL je také slovinský slang pro „cool“) nebyly tak dobře koordinované, jako to udělaly opoziční strany v Česku, které vytvořily dva koaliční bloky, pravostředové SPOLU a centristický PirStan. Místo toho si „opoziční strany KUL v mnohem větší míře zachovaly svou politickou identitu, čehož Janša dokázal využít.“ SDS se zaměřila především na progresivní Levici, do které se trefovala směsí tropů vykreslujících Levici jako neomarxistickou a nezkušenou mládež.

Naproti tomu Golobova GS se zaměřila na klimatickou změnu a digitalizaci jako svá hlavní témata. Strana se také úspěšně trefila do rozhořčení s Janšovým kabinetem a orientovala se na tradičně silnou centristickou a liberální část elektorátu. Tento elektorát dříve přivedl k moci strany bývalých premiérů Marjana Šarce, Alenky Bratušek a Miro Cerara.

Tím však GS pravděpodobně vysálo voliče stran Šarece a Bratušek, LMŠ a SAB, a dostalo je pod čtyřprocentní hranici nutnou pro vstup do Slovinského národního shromáždění.

Klíčová jména v novém kabinetu

Golob nabídl účast na sestavování kabinetu svým politickým kolegům z centristických stran, což pozorovatelé a analytici interpretují jako snahu Roberta Goloba udržet politickou jednotu mezi stranami KUL a GS, živenou opozicí vůči Janšově SDS. Novým ministrem obrany je tak nyní premiér Marjan Šarec a očekává se, že do kabinetu nastoupí jako ministryně infrastruktury Alenka Bratušek. Navíc nyní dochází ke sloučení LMŠ s GS.

Faktor spatřuje vývzu v tom, aby se Gibanje Svoboda konsolidovalo do etablované politické strany. Tedy, aby se nestalo dalším „čtyřletým projektem“ připomínajícím krátkou životnost centristických předchůdců GS u moci. „Dobrým strategickým krokem od Goloba je, že byli požádáni o účast ve vládě Marjan Šarec a Alenka Bratušek,“ dodává Faktor.

Koordinátor juniorského koaličního partnera, Levice, Luka Mesec, převzal portfolio sociálních věcí a rodiny, což odráží zaměření levice na zlepšování pracovních a životních standardů zranitelných částí populace. Dalším významným portfoliem přiděleným Levici je ministerstvo kultury odpovědné za nový zákon o veřejnoprávním vysílání.

Novou ministryní zahraničí je šéfka sociálních demokratů Tanja Fajon. Fajon ve svém vystoupení v zahraničněpolitickém výboru Národního shromáždění vyzdvihla Německo a země Beneluxu jako jádro EU, s nímž se chce Slovinsko pod novým kabinetem těsněji přiblížit a distancovat se od zemí V4 spojených s vlivem Orbánova Maďarska.

Fajonové pomyslné nakreslení čáry mezi jádrem EU a V4 bylo ještě podtrženo jejím důrazem na zlepšení stavu médií. Janšův kabinet si vysloužil mezinárodní kritiku za blokování financování Slovinské tiskové agentury nebo za vměšování se do jmenování vedení veřejnoprávní televize RTV Slovenija. Veřejnoprávní vysílání pravděpodobně zůstane v nadcházejících týdnech na prvním místě programu Golobova kabinetu.

Petra Škofic z GS pro Visegrad Insight řekla, že práce na novém zákonu o veřejnoprávním vysílání začaly v den svolání nově zvoleného slovinského parlamentu. „Základ našeho národa spočívá v jazyce a kultuře, a proto by ochrana základů národní televize měla být v zájmu každého.

„Veřejná RTV Slovenija jako součást národní identity musí být vázána pouze profesionalitou, kvalitou a veřejnými zájmy,“ dodala Škofic.

Filibusterové uvítání

Zajištění větší redakční nezávislosti bylo jednou z priorit koaličních stran během kampaně a následného koaličních vyjednávání. Již proces nástupu nového kabinetu však zbrzdila opoziční SDS, která Golobově koalici formou obstrukcí zabránila přijmout nový vládní zákon. Tento zákon je nezbytný pro navýšení plánovaného počtu ministerstev podle koaliční smlouvy a přivedení kabinetu v požadovaném formátu k hlasování o důvěře v Národním shromáždění.

Na otázku, zda obstrukce mohou narušit politickou stabilitu nebo realizaci koaliční politiky, Škofic odpověděla, že „nikdo nebude moci bránit vůli lidu vyjádřené v minulých volbách.“ Poukázala také na to, že obstrukce jsou součástí demokratického procesu v demokratické společnosti, jakou je Slovinsko.

Na otázku, zda lze očekávat další obstrukce v souvislosti s klíčovými legislativními návrhy odpovídá Marko Milosavljević – člen Výboru expertů pro mediální prostředí a reformu Rady Evropy – že „SDS se bude snažit snížit efektivitu nové vlády,“ a že se „pokusí zablokovat novou legislativu týkající se veřejnoprávního vysílání“.

Milosavjlević vysvětluje, že „SDS je motivována zachovat v platnosti stávající právní předpisy z roku 2005“ – přijaté během prvního Janšova kabinetu – a blokovat změny navržené nevládními organizacemi a schválené Golobovou koalicí nevládních organizací. „Větší redakční nezávislost a více unijních standardů“ jde proti pokusům SDS zničit a zdiskreditovat veřejnoprávní vysílací společnost,“ dodává Milosavljević.

Televizní stanice Nova24TV napojená na SDS také těžila z výhodných podmínek se státním Telekomem Slovenija, zatímco její management je podporován SDS.

Reakcí na prohru SDS mohl být nedávný odchod investora do médií na západním Balkánu napojeného na Fidesz Petera Schatze ze společnosti Nova obzorja [New Horizons] vydávající stranický časopis SDS Democracija. Roli mohlo sehrát i snaha Golobovy koalice o zahájení parlamentního vyšetřování financování stranických médií, jak spekuluje dobře informovaný portál Necenzurirano.

Podobně nadzvedla obočí i zpráva o dopise, ve kterém měla zpravodajská a bezpečnostní služba Sova vyzvat končící ministry Janšova kabinetu, aby zničili svá elektronická zařízení a zařízení svých blízkých spolupracovníků ve státní správě.

Pro podstatnou část slovinské veřejnosti je napojení na Fidesz synonymem pro netransparentní zkorumpovanou politiku, neefektivitu a je v ostrém rozporu s ekonomickou prosperitou a právním státem spojeným se členstvím v EU.

Toxický Visegrád?

Distancování se od Visegrádské skupiny a větší sbližování Slovinska s Francii, Německem nebo Itálii také dokresluje k jak moc velkému poškození image V4 došlo během dvou let Janšovy vlády a jeho otevřeného spojenectví s Viktorem Orbánem.

Janšova PR kampaň loni v březnu, během níž se přirovnal k Zelenskému a hlasitě začal podporovat Ukrajinu, je často vnímána jako strategický krok jeho předvolební kampaně, který měl před volbami zahladit dřívější zesměšňování Zelenského ze strany SDS a pokuse nést se na vlně sympatií k ukrajinské situaci po ruské invazi.

Navíc Janšova cesta do Kyjeva s Morawieckim a Kaczynskim vyniká spíše podobností SDS s PiS než snahou SDS oživit obrazy Janši jako ministra obrany během desetidenní války.

Když Fajon odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu a řekla, že Slovinsko musí být aktivnější při pomoci Ukrajině, dodala také, že trvalého míru nelze dosáhnout bez dialogu a bez Ruska, a znělo tak spíše jako Macron než jako Duda.

Během nedávného setkání s Olenou Kondratiuk, zástupkyní mluvčí ukrajinského parlamentu, Fajon rovněž podpořil vstup Ukrajiny do EU.

Faktor také poukazuje na to, že někdy je těžké číst vztah Petra Fialy k jeho polským protějškům. Například když Fiala mluvil o svém nedávném setkání s Morawieckim jako o „hodnotové politice přinášející konkrétní výsledky“, tak to mohlo přispět spíše k problematickému vnímání Visegrádské skupiny a jejích nejasných vztahů k Bruselu.

Orientace nového kabinetu na Paříž-Brusel-Berlín představuje opak Janšových vazeb ve směru Budapešť-Bělehrad, což se také zdá být v souladu s podstatnou částí slovinských voličů, kteří zajistili Golobově koalici mimořádně silnou většinou v Národní shromáždění.

Na otázku, zda by formát jako Trojmoří, který zahrnuje více probruselsky orientované země, jako jsou baltské země nebo Rakousko, mohl oslovit nový kabinet, Faktor odpovídá, že je to možné. Nicméně „Trojmoří je stále příliš vágní platforma, ačkoli válka na Ukrajině toto vnímání rychle mění‘.

Více EU v regionu?

Při projednávání některých návrhů politiky nové koalice reagující na Janšův přístup k justici ve Slovinsku, tak by Česko mohlo sloužit jako varovný příklad. Zejména ve vztahu k návrhům na delegování jmenování soudců prezidentovi Slovinska.

Český prezident Miloš Zeman strávil většinu svých dvou prezidentských období otevřeně podporou Vladimira Putina. Záliba v tom, jak Kreml zachází s novináři, ze Zemana činí význačného proponenta janšistických diskursů o médiích. V roce 2017 Zeman dokonce přinesl na tiskovou konferenci maketu Kalašnikova, aby ilustroval své názory na novináře.

Podobně jako Janša i Zeman v poslední době výrazně investuje do rekonstrukce své PR image a nyní se prezentuje jako kritický vůči ruské agresi na Ukrajině i vůči Kremlu.

Zeman si však stále vydržuje svůj prokremelský doprovod, který slouží jako neformální zprostředkovatel politických a obchodních zájmů — viz nedávná reportáž DeníkuN o ohromujícím počtu významných obchodních návštěv Hradu, mezi nimiž je až příliš mocný generální ředitel státní energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš nebo lobbista z dob 'kmotrovské ODS' Tomáš Hrdlička, se kterými má Zemanův kontroverzní okruh poradců napilno, zatímco prezident není ani přítomen ve svých kancelářích na Pražském hradě.

Zeman se během svého prezidentského působení nechvalně proslavil také zneužíváním svých ústavních pravomocí ke zdržování či dokonce blokování jmenování soudců, ministrů nebo prosazováním nominantů v souladu se svým světonázorem nebo názorem svých politických spojenců, jako například v nedávném případě jmenování bývalého poradce Andreje Babiše guvernérem České národní banky.

Při pohledu na Pražský hrad se proto nezdá, že delegování pravomocí jmenovat soudce prezidentské kanceláři ve Slovinsku jen proto, že ji SDS v minulosti neobsadila, byl zrovna bezpečné řešení. Mohlo by větší zapojení EU být účinnou reakcí?

Pokud jde o média, tak by „dávalo smysl, aby EU hrála větší roli ve svobodě sdělovacích prostředků v regionu, například jmenováním nezávislých pozorovatelů,“ naráží Faktor na to, co by mohlo přispět k zajištění nezávislosti médií před budoucími výpady iliberálů.

Vstupem do postjanšovské krajiny bude muset GS také „pochopit roli vládnoucí strany,“ vysvětluje Faktor, a dodává že „občanská společnost je partnerem v dialogu, ale také hlídacím psem a kritikem“.

Dodává, že „v Česku byl Fialův kabinet šokován tím, že si jej média a občanská společnost dovolily kritizovat“ poté, co se opozičním koalicím podařilo sesadit kontroverzního expremiéra Babiše, který se poslední rok otevřeně mazlil s Orbánem a Vučićem.

Prounijní postoj je v regionu stále silnou politickou mantrou

Právě probruselský a protibabišovský lístek pomohl Fialovi k překvapivému, byť nepříliš výraznému říjnovému vítězství nad Babišem, což naznačuje, že podobně jako ve Slovinsku je Brusel stále atraktivní tvrdou měnou, kterou lidé chtějí mít doma.

Převládající proevropský sentiment je však také důvodem, proč místní iliberálové rádi mění názory nikoli proto, že došlo ke změně jejich osobních názorů, ale často ze strategických kalkulací, aby získali voliče nebo si udrželi vliv.

Andrej Babiš, favorit nadcházejícího prezidentského klání v Česku, je nyní označován za ‚socialistického oligarchu‘, což je eufemismus zesměšňující Babišovo populistické zneužívání rostoucí inflace a spotřebitelských cen.

Avšak Fialova posedlost úspornými opatřeními účinně vyrábí obsah pro populistickou opozici a nabádá ji ke zneužívání sociálních problémů. Kabinet navíc ustupuje od předchozích usnesení o zlepšení financování ČT, což je na hony vzdáleno tolik potřebnému posílení pozice českého veřejnoprávního média tvrdě zkoušeného za Babišovay éry.

Vzhledem k tomu, že si Janšova SDS zajistila stabilní 20procentní podporu a jasně dává najevo odhodlání učinit cestu Golobova kabinetu co nejhrbolatější, tak se nezdá, že by iliberálové byli připraveni v nejbližší době opustit místní politické arény.

Spíše se zdá, že spojitost mezi penězi a politikou, a z toho plynoucí kontroverze kolem postav jako je Babiš, Janša nebo Zeman, je vysoce motivuje si v dohledné době udržet či dokonce rozšířit svou moc.

Středoevropské země neprošly veřejnou katarzí důkladněji oddělit byznys a politiku, což na Západě přinesly již v letech před změnami v roce 1989 řady odhalených afér v politice, ale také v tabákovém, naftovém a dalších průmyslových odvětví a uspokojujícího stavu ještě zdaleka není plně dosaženo.

„Druhý“ tlak na důkladnější oddělení obchodu a politiky by tak mohl být něčím, co skutečně spojuje EU, protože je to něco, čemu by její starší i novější části měly rozumět úplně stejně.

Text vznikl ve spolupráci s mediální platformou Visegrad Insight a jejím projektem #DemocraCE.

Původní článek v angličtině ZDE