V této chvíli nejnebezpečnější místo na světě - Suvalská proláklina. Tam vznikne konfrontace mezi Ruskem a NATO

21. 6. 2022

čas čtení 13 minut


V případě střetu mezi Ruskem a NATO by se Suvalská proláklina pravděpodobně stala prvním místem kontaktu.

Při procházce mezi zdobenými vilami z 19. století, fontánami a jezírky, kterými je toto ospalé lázeňské město poseto, snadno zapomenete, že vás tu má Putin na mušce, píše list Politico.

Město Druskininkai, které leží na jihovýchodní hranici Litvy, se otevírá do úzkého zářezu strategického území známého jako Suvalská proláklina. Západní vojenští plánovači varují, že tato oblast, která se táhne asi 100 kilometrů podél litevsko-polské hranice mezi Běloruskem na východě a ruskou exklávou Kaliningrad na západě, by pravděpodobně byla jedním z prvních cílů ruského prezidenta, pokud by se někdy rozhodl rozšířit válku na Ukrajině v kinetickou konfrontaci s NATO.

 

Při pohledu na ni byste to nepoznali - a to je podle východoevropských představitelů, kteří se snaží upozornit na zranitelnost západní vojenské aliance na východě, jádrem problému.

Druskininkai, město s přibližně 12 000 obyvateli, není cizí ani Rusku, ani bouřlivým evropským dějinám,

V roce 1837 je car Mikuláš I. určil jako oficiální lázně pro ruské státní úředníky a od té doby sem přitahují lidi minerální vody z celé střední a východní Evropy, i když se v regionu střídají invazní armády - pruská, polská, ruská a sovětská.

Během studené války bylo letovisko oblíbenou sovětskou dovolenkovou destinací. Dnes se zde nachází jedna z největších krytých sněhových arén na světě a propracovaný aquapark. A dokud ho válka na Ukrajině nevyřadila z dosahu, neztratilo téměř nic ze svého kouzla pro Rusy, kteří spolu s Bělorusy tvořili největší procento návštěvníků.

Tato známost možná vysvětluje, proč jsou někteří místní obyvatelé optimističtí ohledně vyhlídek na invazi. "Nežijeme v takovém strachu," řekl jednoho nedávného odpoledne dvaadvacetiletý Danukas, který v Druskininkai vyrostl. "Pokud k tomu dojde, ano, lidé se budou divit, ale teď to tak úplně není."

Danukas, který požádal, aby v zájmu ochrany jeho soukromí nebylo použito jeho celé jméno, řekl, že je přesvědčen, že NATO 2,8milionovou Litvu ochrání. Pokud se tak nestane, "prostě odejde ze země", řekl Danukas a dodal, že armáda "není jeho parketa".

Nedávná návštěva osamělé silnice lemované borovicemi na hranici s Běloruskem, vzdálené pouhých 10 kilometrů od centra města, naznačila, že by bylo moudré sbalit si kufr. Hraniční stanoviště, jedno ze dvou poblíž města, bylo zavřené a opuštěné, nikde v dohledu nebyli vojáci ani pohraniční hlídka.

Na celodenní cestě přes litevskou stranu suvałského koridoru, venkovskou krajinu s malými farmami, zvlněnými poli máslovníků a lesy, tento reportér neviděl ani jedno vojenské vozidlo nebo vojáka.

"Obec důvěřuje litevské armádě a NATO a jejich schopnosti zajistit bezpečnost," uvedlo vedení města v písemném prohlášení (starosta byl na dovolené).

Ramūnas Šerpetauskas, který velí místní rotě Litevského střeleckého svazu, dobrovolné domobrany s více než stoletými kořeny, uvedl, že na východní frontě Litvy je zatím klid. I když řekl, že neočekává, že by se Rusko o něco pokusilo, dokud bude mít plné ruce práce na Ukrajině, dodal, že on a jeho spolubojovníci situaci v pohraničí monitorují, a Suvalskou proláklinu označil za "Achillovu patu" Litvy.


"Někteří si myslí, že nemá smysl na nás útočit, ale je třeba si uvědomit, že se jedná o přímou pozemní cestu do Kaliningradu," řekl. "Pokud se jim podaří překonat Ukrajinu, je možné, že další úder by padl právě sem."

Poslední připomínka toho, po jak napjatém laně Vilnius s Moskvou kráčí, přišla o víkendu, kdy litevské státní železnice oznámily, že v zájmu dodržení evropských sankcí již nebudou povolovat tranzit určitého zboží přes území země z Běloruska do Kaliningradu, včetně uhlí, kovů a stavebních materiálů.

"Považujeme to za nejzávažnější porušení," uvedl kaliningradský gubernátor Anton Alichanov v reakci na tento krok, který podle něj ovlivní až polovinu ruského vývozu do této exklávy.


Pobaltí bude další na řadě

Bývalý estonský prezident Toomas Hendrik Ilves uvedl, že se jménem Suvalská proláklina" přišel několik minut před setkáním s tehdejší německou ministryní obrany Ursulou von der Leyenovou v roce 2015 ve snaze vyvolat poplach ohledně díry v západní obraně.

Obává se, že v případě konfliktu se Západem by Rusko mohlo do koridoru vtrhnout současně z východu i západu a odříznout pobaltské země Evropské unie od jejich spojenců na jihu. "Je to obrovská zranitelnost, protože invaze by odřízla Litvu, Lotyšsko a Estonsko od zbytku NATO," řekl Ilves.


Takový krok by také vedl k okamžité konfrontaci mezi Moskvou a členy NATO, kteří disponují jadernými zbraněmi, a svět by se ocitl na pokraji konfrontace, která by mohla skončit.

Ilvesovo varování adresované von der Leyenové, nyní předsedkyni Evropské komise, bylo reakcí na ruskou anexi Krymu předloni, ale jeho scénář soudného dne získal novou důvěryhodnost v souvislosti s Putinovou poslední invazí na Ukrajinu.

Stejně jako se Putin snaží vytvořit pozemní most mezi Ruskem a poloostrovem Krym, obsazení Suvalské prolákliny,  která je pojmenována podle významného města na polské straně hranice, by mohlo spojit ruské jednotky v Kaliningradu, klíčové ruské základně, s jednotkami umístěnými v jeho faktickém protektorátu Bělorusku.

V Kaliningradu Rusko vybudovalo mohutnou vojenskou přítomnost, která zahrnuje jaderné zbraně, baltskou flotilu a desítky tisíc vojáků. (Exkláva, která má téměř milion obyvatel, byla až do druhé světové války německým územím, kdy se nazývala Königsberg. Sovětský svaz po válce tuto oblast  prostě anektoval,  přejmenoval ji na Kaliningrad a vyhnal německé obyvatelstvo.)

Ačkoli neexistuje žádný důvod, který by naznačoval, že se útok blíží, zdá se, že ruský vůdce s potěšením udržuje Západ v nejistotě, jaký bude jeho další krok. Začátkem tohoto měsíce vychvaloval imperiální činy Petra Velikého a prohlásil, že "země je buď suverén, nebo kolonie", což jsou komentáře, které Pobaltí příliš neuklidnily. Michail Kasjanov, bývalý ruský premiér za Putinovy vlády, minulý týden přilil olej do ohně, když předpověděl, že "pobaltské státy budou další na řadě", pokud Ukrajina padne.

Očekávaný vstup Švédska a Finska do NATO dále zvýšil napětí mezi Ruskem a aliancí. Připojení těchto dvou skandinávských zemí by mohlo Rusku ztížit odtržení Pobaltí od zbytku aliance, ale zároveň by z Baltského moře udělalo to, co někteří nazývají jezerem NATO, což by možná Moskvu ještě více motivovalo k vybudování mostu do Kaliningradu.

Začlenění Švédska a Finska do NATO činí ruský krok "méně pravděpodobným, ale to neznamená, že je nepravděpodobný", řekl Linas Kojala, ředitel Centra východoevropských studií, vilniuského think tanku.

Východní aliance

Navzdory strategickým obavám Pobaltí může být na Suvalské proláklině nejnebezpečnější její relativní bezvýznamnost.

Případný ruský útok na Polsko nebo Litvu by zjevně spustil ustanovení článku 5 o vzájemné obraně NATO, což by okamžitě vtáhlo do hry všechny členy aliance - od Turecka přes Bulharsko až po Francii a Spojené státy.

Alespoň teoreticky. Jak moc by Washington a NATO chtěly riskovat Armagedon kvůli úseku převážně neobydlené zemědělské půdy, o jehož existenci ví jen málo jejich občanů? Je to přesně ten druh okrajového případu, který Putin touží vyzkoušet.

Dokud (a pokud) se nepřipojí Finsko, je 900 kilometrů dlouhá hranice Litvy s Ruskem a Běloruskem nejdelší v alianci. Ale s armádou čítající pouhých 20 000 vojáků a letectvem s pouhými pěti letadly včetně dopravních letounů a jedné jednomotorové Cessny je Litva, stejně jako její pobaltští sousedé, špatně vybavena pro ruský útok - dokonce i s pomocí bojové skupiny vedené Německem, která je v současné době v zemi umístěna.

"Jedinou reakcí na tuto výzvu je zvýšená přítomnost NATO zde," řekl Margiris Abukevičius, náměstek litevského ministra obrany. "Víme, jak je Rusko posedlé uzavíráním pozemních koridorů."

Německý kancléř Olaf Scholz se během návštěvy Vilniusu na začátku tohoto měsíce snažil ujistit své hostitele o závazku Berlína k bezpečnosti v Pobaltí, ale nakonec zasel zmatek. Scholz novinářům řekl, že Berlín bude postupovat "směrem" k umístění "silné bojové brigády" v Litvě, což znamená, že bude nasazeno několik tisíc vojáků. Jeho asistenti později tato slova odvolali a uvedli, že Německo tam přesune pouze velitelství jednotky - asi 50 osob - zatímco většina vojáků zůstane v Německu.

V době, kdy se NATO připravuje na summit, který bude podle mnoha pozorovatelů nejdůležitějším za poslední desetiletí, a který se uskuteční koncem tohoto měsíce, je vystavení Pobaltí ruské agresi středem úvah o tom, zda v regionu umístit více aliančních jednotek na stálé nebo polostálé bázi.

Ačkoli aliance vedená Spojenými státy ještě nepřijala konečné rozhodnutí, její představitelé naznačili, že NATO výrazně posílí své síly v Pobaltí a jinde podél východní hranice EU, což je předzvěstí historické změny v postoji NATO a přesunu těžiště paktu na východ.

Ačkoli má NATO v regionu rozmístěny čtyři bojové skupiny o síle 1 000 mužů, političtí představitelé a vojenští plánovači v Pobaltí tvrdí, že k odvrácení ruské agrese by bylo zapotřebí mnohem více sil.

"Máte takzvanou zásahovou jednotku, ale můžete ji klidně nazvat sebevražednou misí," řekl Ilves, který byl estonským prezidentem v letech 2006 až 2016.

USA a Německo před takovým krokem dlouho varovaly, částečně kvůli dohodě z roku 1997, známé jako Zakládající akt NATO-Rusko, v níž se aliance s Moskvou dohodla, že v "současném a předvídatelném bezpečnostním prostředí" nebude zřizovat stálé základny v nových členských státech. Ruský útok na Ukrajinu však přesvědčil i dlouholeté skeptiky ohledně  toho, čemu NATO říká "předsunutá obrana" ve východní Evropě, že nastal čas.

"Změnil jsem názor," řekl Ben Hodges, americký generálporučík ve výslužbě, který v letech 2014-2017 velel americké armádě v Evropě. "Naše snahy v dobré víře navázat s Ruskem spolupráci selhaly."

V Bělorusku, nad nímž Putin v poslední době uplatňuje větší vliv, ruská armáda nedávno využila letecké základny a další vojenskou infrastrukturu k útokům na Ukrajinu.  

Hodges uvedl, že pochybuje o tom, že by Rusko, které se na Ukrajině potýká s problémy, mohlo prozatím shromáždit kapacity potřebné k útoku na Pobaltí. Podle něj je však nezbytné, aby NATO využilo této příležitosti a připravilo se na nejhorší, mimo jiné posílením protivzdušné obrany Pobaltí a zajištěním lepší integrace mezi místními silami a zbytkem aliance. Řekl, že si dokáže představit systém s "rotující stálou přítomností" sil NATO v regionu, podobně jako USA působí v Jižní Koreji.

Dalším klíčovým faktorem obrany regionu je Polsko, které má největší armádu v regionu. Historické spory mezi Poláky a Litevci v Suvalském koridoru ohledně jazyka a práv menšin na obou stranách hranice vedly ke spekulacím, že by Putin mohl toto napětí využít ve svůj prospěch, podobně jako svou taktiku v Donbasu, kde se mu podařilo využít proruských nálad k rozpoutání separatistického hnutí.

K tomu zatím nedošlo. Podle generála Rajmunda Andrzejczaka, nejvyššího polského vojenského velitele, nebyla přeshraniční spolupráce mezi polskou a litevskou armádou nikdy těsnější.

"Vidíme, co Rusové dělají na Ukrajině, takže jim nevěříme," řekl generál, který kdysi sloužil v Suwalském regionu, a zdůraznil, že Polsko je připraveno dodržet své alianční závazky vůči Litvě, pokud se Rusko pohne.

"Musíme být velmi, velmi připraveni," dodal.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
11467

Diskuse

Obsah vydání | 27. 6. 2022