Dědictví války na Ukrajině, aneb Náš postindustriální industrialismus

22. 6. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
Celoroční americká produkce dělostřeleckých granátů by dokázala pokrýt spotřebu ukrajinských obránců Donbasu zhruba na deset až patnáct dní. V tomto smyslu platí, že ani celé dnešní NATO si absolutně nemůže dovolit obrannou válku proti Rusku. 

Ukrajina spotřebovává denně 5 - 6 000 dělostřeleckých granátů, Rusko podle realistického odhadu až 15 000 granátů a salvových dělostřeleckých raket. Ukazuje se, že plná náhrada zděděných sovětských systémů západními na Ukrajině nepadá v úvahu, protože na Západě neexistují nebo přinejmenším nejsou aktuálně dostupné dostatečné výrobní kapacity, které by Kyjevu umožnily srovnat krok s Moskvou. Washington dokonce teď platí Rumunsku a Bulharsku, aby zprovoznily vyřazené průmyslové provozy z doby před rozpadem východního bloku a dodaly náhradní díly a munici pro staré sovětské 152 mm houfnice v ukrajinském arzenálu.


Řada konfliktů proběhlých po skončení studené války ukázala, že Západ v déle trvající válce nebude mít k dispozici dostatek špičkové přesně naváděné munice. Potichu se tedy začalo počítat např. s tím, že letectvo bude muset vytáhnout ze skladů řízené rakety předchozí generace, u níž si ještě udělalo relativně slušné zásoby.

Nicméně letošní pokračovací ruská invaze na Ukrajinu ukazuje i jinou věc: Výrobní kapacity na Západě nedokážou držet krok ani se spotřebou tradiční "hloupé" munice, o níž kdysi kdosi kdesi rozhodl, že "už nadále nebude v masovém měřítku spotřebovávána". A tento kdosi se přitom bezpochyby šeredně zmýlil.

A nezmýlil se poprvé. Během války v Iráku už musely Spojené státy kvůli nedostatku vlastních výrobních kapacit nakupovat britskou a izraelskou munici do ručních palných zbraní, zatímco americké velkorážné kulomety M2HB musely konzumovat dokonce munici z dob 2. světové války. 

Vyjádření kremelské propagandy přitom už dávno neponechávají prostor k pochybnostem o tom, že konflikt na Ukrajině je pro Moskvu zástupnou válkou proti celému Západu. Ale tento Západ dosud ani nesáhl k rutinním opatřením typu zavedení třísměnného provozu v muničních továrnách. Není na to připraven. Obranné a mobilizační plány s podobnou možností už naprosto nepočítaly.

Přirozeně, že ani současné Rusko nedokáže pokrýt aktuální výrobou svou enormní spotřebu dělostřelecké munice, třebaže ještě před válkou zakázalo vývoz zdrojových produktů. Má však podle dostupných odhadů stále plné sklady, možná s řádově miliony kusů dělostřeleckých granátů ještě ze sovětské éry. Jde o zastaralé, aerodynamicky překonané projektily, které rozhodně neobsahují moderní západní "nesenzitivní" trhaviny a k výbuchu je přivádí primitivní nárazový zapalovač, jaký v mnoha situacích zaostává za západními modely zapalovačů nasazovanými od r. 1944. Ale na této primitivní technologické úrovni dokáže ruské dělostřelectvo fungovat ještě dlouho. Až do doby, kdy mu začnou explodovat opotřebované hlavně a vynutí si operační pauzu.

Všechny sofistikované modely možného evropského konfliktu, včetně podrobných scénářů RAND Corporation nebo Biddlových abstrakcí, jednoduše počítaly s fiktivní "postindustriální" válkou, jaká však nenastala. A nedošlo k ní kromě jiného také proto, že "postindustriální" společnosti jsou v praxi pouze průmyslovými společnostmi, které své výrobní kapacity outsourcovaly za levnější pracovní silou kamsi do jihovýchodní Asie či jižní Afriky.

Představa "postindustriálního" konfliktu byla ovšem docela dobře slučitelná s válkou "proti terorismu" zahrnující nestátní aktéry, jejichž chabá ekonomická základna válčení měla de facto preindustriální charakter. Talibánští obchodníci s opiem nikdy nemohli překvapit NATO vysokým objemem palby z děl, která nedokážou vyrobit a s výjimkou kusů ukořistěných v posledních týdnech války je ani nikdy neměli k dispozici. "Islámský stát" se zmůže nanejvýš ještě na polní dílny, v nichž dokáže po jednotlivých kusech upravovat ukořistěné zbraně a techniku.

Avšak Západ čelící opět možným konfliktům s revizionistickými mocnostmi formátu Íránu, Ruska nebo Číny už si nemůže dovolit komfort iluzí ohledně technologické nadřazenosti, které se v řadě ohledů nekryjí s realitou.

Některé západní vymoženosti, jako například paletizace, se v logistických operacích na podporu Ukrajiny osvědčují mnohem lépe, než neefektivní postsovětské postupy. Avšak jiné "globalizované" vynálezy typu logistického modelu "just in time" eliminujícího sklady a zásoby se už neosvědčují vůbec. Proti nim je i ruský model "skladovat všechny staré krámy, které vůbec najdu" ve výhodě. A co teprve rozsáhlá průmyslová základna komunistické Číny...

Tvář možné evropské války není definována kybernetickými a informačními operacemi, jak mnozí donedávna apodikticky tvrdili, ani jí nedokáže přesvědčivě dominovat supermoderní přesně naváděná munice, jak zase prohlašovali autoři scénářů odvozených z války proti Saddámovu Iráku. Stále ještě jde o počty vojáků, nasazené techniky a vyrobené munice. Bez toho žádná úspěšná obrana není možná.

Ukrajina nyní doplácí nejen na vlastní omyly a opomenutí, ale také na dlouholeté iluze a sebeobelhávání západních vojenských plánovačů. Tyto nedostatky budou řešeny za pochodu a nepochybně suboptimálním způsobem. Jiné možnosti aktuálně neexistují.

Kromě toho však bude třeba také začít myslet dopředu - a pracovat na tom, aby se nepříjemná "překvapení", která si Západ docela dobře mohl ušetřit, už neopakovala.

Mimochodem řečeno, běžný dělostřelecký granát sestává především z tělesa vyrobeného z oceli (přičemž stále ještě jen sníme o technologických postupech, které vyprodukují ocel, aniž bychom přitom spotřebovali kvalitní černé uhlí) a uvnitř obsažené trhaviny vzniklé chemickou přeměnou ropy či uhlí. Žádný "ekologický" dělostřelecký granát neexistuje. Podobně neexistuje "ekologický" tank nebo raketa naplněná toxickou pohonnou hmotou opět vyrobenou zpracováním ropy.

Agresívní plány revizionistických mocností a s nimi spojený návrat k masovému zbrojení v průmyslovém měřítku budou v příštích letech účinně konzervovat tradiční model industriální ekonomiky a tak blokovat přechod na libovolný model "zeleného hospodaření" mnohem a mnohem důkladněji, než často abstraktně obviňovaný "kapitalismus" - ve skutečnosti to jediné, co kdy vůbec přineslo nějaké fungující projekty využití obnovitelných zdrojů energie nebo cirkulární ekonomiky.

2
Vytisknout
11523

Diskuse

Obsah vydání | 28. 6. 2022