Hitler

22. 8. 2023 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 5 minut
1924: Rok, který stvořil Hitlera, kniha, kterou napsal Peter Ross Range (2016 Little, Brown and company, New York; 2016 Baronet a. s., Praha), vážně stojí za přečtení. Jde o niterní pohled do poměrně krátkého časového úseku Hitlerova života. Některé detaily jsou až neuvěřitelné - doba posedlá novinářskou prací přála uchování maximálního množství informací, které jsou často i ověřitelné z více stran. Novináři se tenkrát předháněli, kdo přinese detailnější, zajímavější, rychlejší... zpravodajství – třeba z procesu s tímto „nepochybně zajímavým mužem“.

 Při čtení vám naskakují možné paralely s pozdějšími dějinami. Hlavně vám dojde, že pokud jakákoli společnost dovolí, aby lump (či skupina lumpů) zesílil jakýmkoli způsobem nad kritickou mez, nemůže se pak už divit ničemu (samozřejmě celá další polemika může být o příčinách takového stavu). 

Proces s Hitlerem se po jeho nepodařeném „Pivním puči“ (1923) nesl v duchu „my bychom Vás měli odsoudit, ale vlastně se nám nějak ze zištných důvodů nechce“. Velmi mnoho lidí věřilo v Hitlerův „tah na branku“ - v jeho roli spasitele. 

Tak se stalo, že za vlastizradu nejenže Hitler nebyl do svého rodného Rakouska z Výmarské republiky vyhoštěn (toho se bál úplně nejvíc), ale dostal jen půl roku „hotelového“ žaláře. Ve skutečnosti sice pět let, ale po půl roce si mohl podle rozsudku požádat o propuštění a čtyři a půl roku dosloužit na svobodě v podmínce. 

Nakonec si kvůli formálním komplikacím odseděl necelý rok. To vše za to, že byl de facto nejnebezpečnějším německým občanem, který se pokusil uchvátit Německou republiku. Však také soudce Neithardt od něho posléze vyfasoval odměnu v podobě šéfa Vrchního soudu.

Pohodové vězení v Landsberské věznici paradoxně umožnilo Hitlerovi soustředění a klidnou přípravu na dobu budoucí – zejména při psaním politické „kuchařky“ Mein Kampf. 

Jeho hlavním cílem bylo nejen známé vyhlazení židů, kteří podle jeho soudu mohli za všechny problémy světa, ale – možná zejména – získání nového životního prostoru pro občany přelidněného Německa – tzv. Lebensraumu. 

To lze překládat i jako „přirozené prostředí“ nebo „domov“. Metodou bylo masivní tažení na východ (idea Drang nach Osten), s tím, že tyto požadavky mají být saturovány zejména na úkor Ruska. 

Vězení mimo jiné Hitlerovi ujasnilo, že cesta na piedestal nevede přes ozbrojené šarvátky a puče, ale výhradně parlamentní cestou. Je pomalejší, ale výsledek je jistější a hlavně - po uchvácení moci - může být vlastně jakýkoli. 

Nikde není psáno, že pokud diktátora vynesou nahoru svobodné volby, mají někdy být ještě někdy nějaké další. Byl přesvědčený, že spasitelem Německa i celého světa je právě jen ON! 

Člověka napadá, co by se stalo, kdyby při svém tažení Hitler narazil na bytelná československá hraniční opevnění, která by v rozporu s hloupým spojeneckým diktátem byla plná vojáků odhodlaných k obraně(?) 

Trvala by válka tolik let a zabila by tolik lidí(?) Dostal by se Hitler k českým zbrojovkám(?) Pomohli by nám nakonec (jako nyní Ukrajině), ve světle tuzemské snahy i spojenci(?) Jak vypadá transpozice problému do dnešního světa(?)

Po propuštění z vězení se Hitler pravidelně i se svými kumpány a příznivci vracíval vždy 8. listopadu (výročí puče) do památné pivnice Bürgerbräukeller – pochodem z Odeonsplatz. Vždy pronesl sváteční řeč v délce kolem jedné a půl hodiny a v pravidelném čase.

 V roce 1939 odvážný místní tesař Georg Elser využil toho, že pivnice byla dva měsíce uzavřená a do opěrného sloupu za pódiem nainstaloval časovanou bombu. Bohužel, díky tentokrát složitému cestování vůdce, exploze zničila pivnici až čtvrt hodiny po Hitlerově odchodu.

Do Landsberské věznice, kde strávil skoro rok života, jezdil Hitler pravidelně na sentimentální výlety. Stala se cílem i mnoha jeho stoupenců, kteří se chtěli podívat, kde byl, samozřejmě neprávem, jejich vůdce držen pod zámkem. 

Po válce (1946) byla věznice místem kde americká armáda odměnila 259 válečných zločinců šibenicí a dalších 27 jich bylo zastřeleno popravčí četou. 

Neomezení vůdci občas nedomýšlejí věci až do konce. Kéž by se z toho včas poučili všichni ti dnešní. 

Co můžeme očekávat po 100 letech? Co a kde stvoří rok 2024? Je současný svět schopen včasného efektivního zákroku, pokud bude nutný?

1
Vytisknout
6125

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2023