Víra v to, že evangelní Bůh reálně existuje, jde proti tradiční zbožnosti
13. 5. 2025 / Boris Cvek
Mnoho lidí zřejmě bude považovat mou snahu vidět doby víry a zbožnosti reálně za urážku křesťanství a víry. Mučení, války, samá hrůza. Jak je možné, že křesťanská společnost byla taková? V evangeliu vidíme odpověď: umučený nevinný člověk, ba Bůh, klerikální mocí. Co si s tím počít? Opět je evangelium zcela jasné: konkrétní, reálná pomoc lidem.
Buď budeme dělat z víry pohádky o tom, jak vyznání vin a Panna Maria přemohou mor a jak Panna Maria je generalissimem habsburských vojsk (oficiální doktrína Habsburků v 17. století), nebo budeme věřit v evangelium, čili věřit, že Bůh není pohádka, ale skutečně existuje. Pokud proti moru reálně pomáhá veřejná hygiena, Bůh chce, abychom to pochopili, abychom si nelhali.
Takhle můžeme reálně pomoci lidem od strašlivého utrpení. Ne modlitbami, resp. modlitbami ano, pokud se modlíme za poznání pravdy, za osvobození od pohádek a lží. To je moje víra v Boha. Proto považuji Dekameron za mnohem zbožnější knihu než pohádky o zázračné moci ostatků. Chceme lhát? Má tohle být svědectví o Bohu?
A stejně je to se společností. Chceme-li vyprávět pohádky o tom, jak kdysi v dobách víry a zbožnosti panovala mravnost, pak je to prostě lež. Strašlivá lež. Lež, která nám nepomůže udělat takovou společnost, ve které se nebude u výslechu mučit. Jsou projevem zbožnosti středověké ordály (ostatně církví, na rozdíl od mučení, brzy zakázané)?
V devátém svazku Velkých dějin zemí Koruny české je obrázek kněze, který jde mezi umírajícími dětmi u Budína (konec 17. století), dětmi muslimů, a křtí je. Nepomáhá jim jako Samaritán, křtí je. Tohle je zbožnost? Ne podle evangelia. Na konci 17. století v Praze takhle zbožní jezuité nechali umučit mladého žida, aby jej zachránili pro věčný život, měl prostě vyznat víru. To je ta zbožnost?
Musíme si tedy ujasnit, jakou společnost chceme. Chceme-li společnost, ve které bude blahobyt a mučení nebude součástí výslechu atd., musíme se modlit za poznání reality, za hledání mechanismů, třeba veřejné kontroly moci, které nás ochrání před tím, co se stalo Ježíšovi. Jeho příběh není pohádkou o idylce křesťanské zbožnosti. Křesťané se mezi sebou hádali, kaceřovali, proklínali od samého začátku. Naštěstí neměli politickou moc, aby se navzájem vraždili a mučili.
Evangelium takto člověka vidí. Není to chvála lidské dokonalosti nebo návod na budování pozemské idyly. Právě naopak. Centrum křesťanské zvěsti je příběh o umučení nevinného člověka, Boha, kněžími. Pokud si uvědomíme realitu, není to proti zbožnosti a víře, právě naopak.
Diskuse