Haaretz: Odvážili se informovat o útoku izraelských osadníků – a sami byli zadrženi a vyslýcháni

12. 5. 2025

 
Na svahu kopce v jihovýchodní části Hebronu stojí několik domů. Jedná se o čtvrť Khallet a-Natshe na Západním břehu Jordánu, vedle níž se nacházejí malé pozemky s pšenicí, vinnou révou a olivovníky. Místním obyvatelům je však zakázáno přibližovat se ke své půdě. Ve skutečnosti nesmějí překročit pomyslnou čáru 20 metrů od svých domovů.

Nahoře, na hřebeni, se tyčí domy osady Givat Gal spolu s vojenskou pozicí vybavenou vševidoucími kamerami. Od vypuknutí války v Gaze byla osada, která již zasahovala do palestinského území, posílena nejméně sedmi nebo osmi novými mobilními domy, které jsou samozřejmě nelegální.

Givat Gal sousedí s průmyslovou zónou městské osady Kiryat Arba, která se nachází na druhé straně kopce a kde sídlí různé podniky, včetně vinařství. Dole jsou palestinští obyvatelé, původní vlastníci půdy; nahoře jsou pogromisté z osady, kteří na ně téměř každý den útočí z kopce. Jsou to násilní, rozzuření mladíci, plní nenávisti a rasismu, kteří sem přicházejí provokovat a týrat. Jejich cílem je dosáhnout evakuace Khallet a-Natshe a připojit zbytek jeho území. Nyní, pod rouškou války a silné nacionalistické vlády v Jeruzalémě, jsou blíže než kdy jindy k dosažení svého cíle.

Když se blížíme k obléhané čtvrti, potkáváme obyvatele, který má ruku v sádře poté, co ho osadník zbil železnou tyčí. Vzájemný strach a nenávist jsou zde hmatatelné. Zatím nikdo nemluví o tom, že by odešel z vlastní vůle, ale lidé si živě pamatují, co řekl jeden osadník, který jim nabídl, že jejich pozemky koupí za jakoukoli cenu, ale oni ho odmítli: „Když ne za peníze, tak si tuhle zemi vezmeme silou.“

Vcházíme do bytu v přízemí třípatrové budovy, kde žije pět rodin, všechny patřící k rozvětvené rodině Idrisů. Je to domov patriarchy klanu, 75letého Yunes Idrisa, jehož ruku všichni líbají, aby jim požehnal, jak to židé často dělají u váženého rabína. Okna jsou zamřížovaná a většina okenních tabulí je rozbitá kameny nebo železnými tyčemi.

Muži z rodiny, kteří se zde sešli, jsou velmi pestrá společnost. Jeden z nich má na hlavě čepici a kouří cigaretu s držákem, další je imám v mešitě v Hebronu. Třetí, 52letý Sadeq Idris, syn Yunese, který žije ve stejné budově, je otcem 11 dětí a řidičem buldozeru v místním kamenolomu. To jeho ruka je v sádře.

Poslední série útoků proti Idrisovým začala 15. dubna. Tři nebo čtyři mladí obyvatelé Givat Gal s velkými bílými jarmulkami a dlouhými kudrnatými kadeřemi, kteří vypadali, že jim je jen 12 nebo 13 let – jeden z nich měl tričko organizace Hashomer Hachadash (Nový strážce), která údajně chrání židovské farmáře před obtěžováním – se objevili s asi 15 ovcemi, aby je pásli na polích rodiny. Od té doby se takové vpády opakují často. Palestincům vře krev v žilách, když vidí mladíky s ovcemi, jak okusují jejich úrodu. Obyvatelé vyprávějí, že poprvé chlapci také nasbírali seno z pole a odnesli si ho s sebou.

Bylo to v týdnu pesachu, ale mladí vetřelci zřejmě usoudili, že neexistuje vhodnější způsob, jak oslavit svátek, než dovádět na palestinských pastvinách. Stejná scéna se opakovala o čtyři dny později. Tentokrát se však místní pokusili nechtěné pastýře zahnat, ale jeden z nich rychle zavolal posily.

Stalo se to skutečně opakujícím se vzorem. Chlapci sestoupí z kopce se svým stádem, provokativně procházejí kolem palestinských domů jako páni země a když se obyvatelé pokusí chránit svůj majetek, přiletí velká skupina asi 20 starších maskovaných osadníků, ozbrojených holemi, klacky a tyčemi, kteří na ně křičí, házejí kameny a bijí je. Výsledek, jak je vidět na videozáznamech pořízených očitými svědky, je děsivý. Mezitím mladí lupiči uprchnou se svými stády do své základny na kopci.

V rámci opakujícího se rituálu, který se obvykle odehrává odpoledne po skončení školy mladých osadníků, obyvatelé přivolají policii; po jejím příjezdu starší vetřelci spěšně ustoupí.

Raji Idris, 37 let, Sadeqův bratr a otec dvou dětí, vypráví, že mladíci od něj jednou požadovali, aby jim „udělal nargileh“ a dal jim cigarety. Také mu řekli, aby jim dal svou misbahu, modlitební korálky. Dostali vše, co chtěli – Raji říká, že neměl na výběr.

K podobné události došlo i v úterý 22. dubna – stádo, mladíci, starší pogromisté. Tentokrát tři mladí pastýři začali Palestincúm nadávat, a když se objevili starší osadníci a chlapci utekli, přidal se nový prvek strachu: jeden z mužů měl pušku. Skupinu navíc doprovázeli dva vojáci v uniformách, kteří ani prstem nehnuli, když osadníci řádili.

Dva osadníci otevřeli bránu k Sadeqovu domu v rodinné budově a pokusili se jej zapálit tím, že polili hořlavou kapalinou staré pneumatiky ležící venku. Sadeqově manželce Safě (50) se podařilo dostat Rajiho manželku Rashu (36), která je těhotná a upoutána na lůžko, do Yunesova bytu, který jsme navštívili tento týden. Sadeq se pokusil odrazit potenciální žháře, což jednoho z vojáků přimělo vystřelit dva výstřely do vzduchu. Jeden z osadníků pak Sadeqa bil železnou tyčí. Sadeq říká, že hned věděl, že má zlomenou ruku.

Mezitím na místo dorazili vojáci a policie a osadníci uprchli zpět na kopec. Sadeq byl odvezen soukromým vozem do nemocnice Al Ahli v Hebronu, kde mu byla poskytnuta lékařská péče. Pravděpodobně bude potřebovat další operaci.

Následujícího dne podalo pět členů klanu Idrisů trestní oznámení na policejní stanici v Hebronu, která se nachází v ulici Netiv Ha'avot (Cesta patriarchů) č. 1. V souladu se zákonem obdrželi potvrzení o přijetí stížnosti, spis č. 182003/2025. O týden později policie předvolala Rajiho a Sadeqovy syny na policejní stanici. Byli přesvědčeni, že budou vypovídat ohledně své stížnosti, ale když dorazili druhý den, byli dotázáni, zda s sebou přivedli právníka. Zmateni zjistili, že jsou nyní podezřelí; osadníci na ně podali trestní oznámení za napadení.

„Bránil jsem svůj domov, oni se ho snažili zapálit,“ říká Sadeq a bezvýsledně opakuje, co řekl policistům. “Když podáme stížnost, policie řekne, že nemá doklady, a případ uzavře. Tentokrát jsme doklady předložili – a byli jsme to my, koho zatkli.“

Synové Rajiho a Sadeqa – Abdel Razeq (19), Yousef (26) a Nur (17) – byli odvedeni do výslechové místnosti a jednotlivě vyslýcháni ohledně napadení, kterého se údajně dopustili. V 15 hodin policista požadoval, aby složili kauci ve výši 2 000 šekelů, 400 za každého zadrženého, aby byli propuštěni. Žádné potvrzení o přijetí peněz nedostali.

Raji se naposledy pokusil policisty přemluvit: „Chtěli nám podpálit dům a my máme platit kauci?“ Bylo to však marné. Peníze přinesl příbuzný, imám Ishak Idris. Od té doby rodina o policii neslyšela.

Haaretz se zeptal policie, zda byli osadníci zapojení do incidentu z 22. dubna také předvoláni k výslechu a propuštěni na kauci, stejně jako jejich oběti. Mluvčí izraelské policie odpověděl: „Uvedený incident je nyní vyšetřován. Rádi bychom zdůraznili, že osoby podezřelé z házení kamenů byly zadrženy, vyslechnuty a podmínečně propuštěny. Někteří z podezřelých byli nezletilí, kteří nejsou trestně odpovědní.“

Obvyklým postupem je zde obecně to, že osadníci napadnou a násilně napadnou Palestince a pasou dobytek na jejich pozemcích, které jsou nakonec zabaveny a použity k výstavbě další osady – zatímco místním obyvatelům je zakázáno se k nim „z bezpečnostních důvodů“ přibližovat.

Rodina Idrisových vlastnila 66 dunamů (asi 16 akrů) plus 654 metrů čtverečních půdy, jak je zapsáno v izraelském katastru nemovitostí. Givat Gal je připravil o osm dunamů a stáda mladých osadníků se v současné době pasou na většině zbývající půdy.

Opustili jsme Yunesův byt a vyšli ven. Olivové háje rodiny, vzdálené méně než 30 metrů od vchodových dveří, jsou pro ně nepřístupné. Nikdo se neodváží překročit arbitrární 20metrovou čáru – ve směru na Givat Gal –, kterou kdysi fyzicky nakreslil do písku armádní důstojník. Jednou vojáci vyhrožovali, že pokud obyvatelé čáru překročí, budou zastřeleni.