Zdravotní důsledky světelného smogu

24. 10. 2014

Astronom Jason Pun z katedry fyziky univerzity v Hongkongu studoval světelný smog téměř deset let. Říká, že lidé se ho často ptají, jestli je blázen. Od Hongkongu se očekává, že bude osvětlen. "Jak můžete vůbec hovořit o světle jako o nějakém znečištění?"

Hongkong je proslaven neónovými reklamami na prodejních stáncích, zastavárnách a restauracích; osvětlenými mrakodrapy; nóbl obchody, které zůstávají přes noc otevřeny a osvětleny. "Když v noci procházím kolem některých z těchto komerčních center, je takové světlo, že skoro toužíte po slunečních brýlích," říká astronom.

Ovšem v naší kolektivní představivosti je zakotveno, že by města měla být osvětlena. Nicméně studie začínají ukazovat, že příliš mnoho světla může škodit zdraví. A pokud je nás méně schopno zvednout zrak ke hvězdám, jsou města příliš osvětlena jen proto, aby byla osvětlena?

Hongkong není ve své oslavě světla osamocen. Paříž je dosud známa jako Město světa; pouze o něco méně slavný Blackpool závisí na svém celoročním osvětlení kvůli turistice a více než milion svítidel vysílá světlo na vzdálenost 10 km.

Tato oslava umělého osvětlení je patrně nepřekvapivá, vzhledem k tomu, jak nedávno se elektrické pouliční osvětlení stalo normou. Je snadné zapomenout, že být zaplaven světlem je relativně moderní fenomén. Ačkoliv elektrické pouliční osvětlení se poprvé začalo objevovat v evropských hlavních městech v polovině 19. století, širokého rozšíření se dočkalo až ve století dvacátém.

Hongkong je dnes považován za město s nejvyšší úrovní světelného smogu na světě - což je názor podpořený nedávnou studií vypracovanou Punem a jeho oddělením, Hong Kong Night Sky Brightness Monitoring Network, která měřila takzvanou "jasnost noční oblohy". Výsledky měření na osmnácti místech byly porovnávány se světelným standardem stanoveným Mezinárodní astronomickou unií, který určuje, jak by mělo být nebe jasné bez umělého osvětlení. V nejosvětlenějších oblastech města bylo tisíckrát více světla. Podobné studie v Berlíně nebo Vídni by zjistily 100-200 násobek základní hodnoty.

Je ovšem možné, že studie v Las Vegas, Tokiu, Soulu a New Yorku by ukázaly, že Hongkong ve skutečnosti není první.

Nadměrné osvětlení ovšem nepřekáží jen astronomům, kteří mají problémy s akomodací oka a vůbec s pozorováním noční oblohy, ale může to vést i ke zdravotním problémům. "Je tu kaskáda změn v naší fyziologii, které jsou spojeny s nočním vystavením světlu," vysvětluje Steven Lockley, neurovědec a hostující profesor medicíny na Harvard Medical School. Zkoumal dopad umělého osvětlení na lidskou fyziologii, včetně stavu pozornosti, spánku a úrovně melatoninu.

Protože lidé se vyvíjeli ve čtyřiadvacetihodinovém cyklu světla a tmy, jakékoliv světlo po soumraku je "nepřirozené", říká Lockley. Když jsme vystaveni světlu po soumraku, "spustí se naše denní fyziologie a naše mozky se stanou pozornějšími, naše tepová frekvence se zvýší stejně jako tělesná teplota, a produkce hormonu melatoninu je potlačena".

V důsledku toho jsme soustavně posunuti a opožděni. Každý den, kdy nejdeme spát "se slepicemi", prožíváme to, čemu Lockley říká "mini jetlag".

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5150

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2014