Jak bojovat proti velkohubé politice autoritářského populismu?

22. 11. 2016

čas čtení 7 minut


Stavějí se cynicky vůči lidským právům. Nemají rádi imigranty ani Evropskou unii. Chtějí, aby stát byl silný a "obranou" míní většinou útok. Jsou to většinou rasističtí penzisti, píše o Británii Paul Mason. Jako by psal o České republice. Rozdíl mezi vzdělanci žijícími v jednotlivých zemích Evropy a Ameriky je daleko menší než rozdíl mezi vzdělanci a frustrovanými "prostými" lidmi v každé jednotlivé zemi. I ti frustrovaní "prostí" lidé mají k sobě po světě svými názory daleko blíže než vůči "úspěšným" a vzdělaným lidem ve své vlastní zemi.

Analytik pokračuje: Ti frustrovaní "prostí lidé" jsou občané, jež označují průzkumníci termínem "autoritářští populisté".

Jako vysvětlující rámec toho, co se děje - s Trumpem, s brexitem, s Le Penovou ve Francii (a s dalšími autoritářskými populisty, jako je například v ČR Miloš Zeman) - je to svůdné. Když se dostali k moci Reagan a Thatcherová, akademici používali výrazu "autoritářský populismus" k charakteristice jejich politické strategie. Nyní je to jev, který rychle roste a likviduje staré rozdíly mezi levicí a pravicí.

Ale ono to není tak jednoduché a ten jev není nový. Termín "autoritářský populismus" je konstrukce, která, pokud si nedáme pozor, nás může zaslepit ohledně toho, co je příčinou náhlé krize centrismu - a ohledně jejího řešení.

Už jsme to jednou zažili. Jakmile porozuměli typům osobností, které koncem dvacátých let dvacátého století přešly k extremismu, začali společenští vědci chápat důvody této nové "touhy být někým dominován". Erich Fromm, levicový psycholog, to pozoroval jak ve vůdcích, tak v těch, kteří byli vedeni: "Je to neschopnost spolehnout se na sebe, být nezávislý, přijmout svobodu." Obklopen vysvětleními, která viděla zdroj fašismu v hospodářské krizi, v třídním boji a ve Versailleské smlouvě, Fromm našel jeho původ ve strachu ze svobody.

Trump a Farage nejsou fašisté. Británie má téměř plnou zaměstnanost a není to výmarské Německo. A podle průzkumů veřejného mínění je většina "autoritářských populistů" centristy. Jen 19 procent britských voličů projevuje tvrdě ultrapravicové, reakční postoje. Proevropští internacionalisté a liberální levičáci tvoří v britské společnosti největší skupinu - 37 procent občanů.

Avšak když pohlédneme na emoce a předsudky, které jsou motorem pravicového populismu, mnohé z nich odpovídají zjištěním při pozorování fašismu ve třicátých letech.

Pro velkohubé rasisty je jejich revoluce vzpourou ve prospěch pořádku. Jde o sílu proti slabosti. Milují divadlo velkých shromáždění, na nichž je charismatický vůdce utluče tak tvrdě nelogickými tvrzeními, že když je "experti" konfrontují s fakty, už je to jedno.

Avšak mezi třicátými lety a dneškem je jeden velký rozdíl a je to jasné, jakmile začnete studovat statistiky z průzkumů veřejného mínění. V Británii je základním charakteristickým rysem autoritářského populisty váš věk. 38 procent autoritářských populistů je starší než 60 let. Dalších 21 procent je ve věku 50-60 let. Dalším charakteristickým rysem, i když už ne tak silným, je nizké vzdělání.

Pravicové populistické masy ve třicátých letech se povětšinou rekrutovaly z ekonomicky zničené nižší střední třídy. I když existovali i dělníci, kteří Hitlera podporovali, většina dělnictva byla proti němu, i když neefektivně. Nejjasnějším dělítkem byla třída. Dnes je nejjasnějším dělítkem věk a vzdělání.

Prošli jsme nejvýraznější technologickou revolucí za posledních 500 let a zažili jsme největší historické vzepětí svobody - především pro ženy. Právě proto tuto skupinu lidí lidská práva tak šíleně iritují. Považují je za "práva pro někoho jiného", práva která ochromují staré hierarchie - bělošské, mužské, teritoriální.

Je docela lehké vidět, jak se dalo zabránit nacismu v letech 1930-1933. Bylo třeba zrušit válečný dluh Německa a ukončit politiku škrtů, v jejímž důsledku přišlo 25 procent občanů o práci. Bylo třeba přesvědčit big business, že demokracii nezničí levice, ale pravice. A v kritickou chvíli bylo nutné, aby se centristé a levičáci spojili a postavili se v ulicích proti populistické pravici. Základním principem je odstranění toho, co vyvolává nejistotu.

Dnes je to, paradoxně, obtížnější. Bylo by obtížné vycouvat z třiceti let svobody - už proto ne, že je neodstranitelně zakořeněna v životním stylu a v psychologii mladých lidí. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že jen 25 procent lidí starších 60 let je protiautoritářských a proglobalistických. V kategorií lidí mladších 40 let jsou dvě třetiny liberálních globalistů.

Četní novináři, včetně mě, provádějí dostatečné množství antropologického zkoumání na to, aby zjistili, že maloměstský rasistický penzista nenávidí modernitu a svobodu, která s tím jde ruku v ruce. Ale my se toho nemůžeme vzdát.

Ohniskem našeho boje musí být odmítnutí neoliberální ekonomiky. Zvyšte platy, ukončete existenční nejistotu, stavte domy a byty a než začnete, slibujte to hodně nahlas. Je to přece tak jednoduché, politikové to ale nedělají.

A ještě něco: Fromm vysvětlil selhání německé centristické levice, které se nepodařilo porazit Hitlera, stavem její "vnitřní únavy a rezignace". Už nevěřili ve své vlastní předáky, ve svou vlastní ideologii, "hluboce ve svém nitru se vzdali naděje na efektivnost politických akcí".

Jen jediná věc může způsobit, že se tato nejvzdělanější a nejliberálnější generace oddá únavě a rezignaci - pokud se centristické střední vrstvy a liberální média vzdají svobody.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
8088

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2016