Jak je v ČR "postaráno" o důchodce?

23. 9. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut
Poslední průzkum ukazuje propad preferencí vládního ANO o 4,5 procentního bodu. Dochází k odlivu voličů střední generace a vzdělanějších. Jako důvod uvádějí obecnou ztrátu důvěry v Babiše, enormní zadlužování země nebo chaos v protipandemických opatřeních. - Naproti tomu důchodcovské voličské jádro zatím premiéra neopouští.


Na první pohled to vypadá pochopitelně - vláda schválila pro důchodce "rouškovné" a nakonec vyškrabala peníze i na mírnou valorizaci důchodů v příštím roce. To že Babišovo nekompetentní zasahování do chodu ministerstva zdravotnictví a zablokování krizového štábu bude během druhé vlny pandemie stát životy zejména seniory, to teď ještě mnohým není zřejmé.

Situace se ovšem samospádem objasní již krátce po krajských volbách, kdy mohou denní počty nakažených vystoupat klidně až někam k 8 000 - a růžovoučké modely Babišových oblíbených "expertů", které nepočítají s nemocností zdravotnického personálu a poklesem kvality péče úměrně tomu, jak do léčení COVID pozitivních pacientů nastoupí lékaři s odlišnými specializacemi, odborně neseznámení s problematikou a příslušnými protokoly, pak vyletí oknem. Kolabování systému zdravotní péče v ČR jsme tentokrát mnohem blíže než na jaře. A primární odpovědnost nese premiér, který koncem srpna osobně zablokoval relativně ještě včasná preventivní opatření, třebaže je exministr zdravotnictví na podnět expertů již nařídil. - Co ještě nezvrznul Vojtěch, dorazil za něj Babiš.

Důchodci zatím mají pocit, že je o ně po materiální stránce relativně dobře postaráno. Jenomže pokud jde o trendy, ani to není pravda. Právě důchodce v příštích letech ohrožuje pád do chudoby, protože ČR včas neprovedla důchodovou reformu vynucenou demografickým vývojem.

Malá vsuvka: Demografický trend zahrnující postupný pokles porodnosti je společný všem průmyslovým zemím. Žádná zázračná, spasitelská vláda nikde na světě ještě nedokázala tento trend zvrátit. V nejlepším případě se jej povedlo promyšlenými opatřeními poněkud změkčit, v těch horších - jako pověstné "Husákovy přídavky na děti" - se část plánovaných dětí narodila o něco dříve, aby se po několika silnějších ročnících pokles porodnosti ještě o to více prohloubil.

Česká společnost by možná mohla zvládnout výzvu v podobě obecného stárnutí populace - kdyby se na ni dlouhodobě poctivě připravovala a kdyby v minulosti zavedla ekonomický model umožňující se na takovou výzvu adaptovat. Bohužel, ani jedna podmínka není splněna.

O udržitelnost důchodového systému se po revoluci nikdo nepostaral - a Babišova vláda se naopak usilovně stará o jeho naprostou neudržitelnost. A situaci, kdy na jednoho důchodce bude pracovat stále méně lidí v mladém a středním věku, bychom snad mohli jakžtakž zvládnout, kdyby byl český ekonomický model založen na finální produkci a zvyšování produktivity práce. Jakožto převážně subdodavatelská montovna, která dopustila růst mezd až nad hranici odrazující zahraniční investory, ovšem ČR zažívá něco úplně jiného. Paralelně s pandemií a krizí důchodového systému ji zasáhne i krize porevolučního ekonomického modelu. Růst bude spíše anemický, mzdy téměř neporostou, bude nutné zvyšovat daně a věkovou hranici pro odchod do důchodu, takže značná část mojí generace se ani zredukovaných důchodů už nedožije. Zdravotní a sociální péči o přibývající důchodce ale i tak bude třeba platit z kapes ekonomicky aktivních, třebaže její kvalita se zřejmě díky úbytku kvalifikovaného personálu propadne. O to méně peněz navíc zbude na školství či na vědu a výzkum.

Senioři, kteří se starají i o jiné věci než aktuální kobližné, by ještě měli zvážit, zda svým dětem a vnukům opravdu chtějí zanechat odkaz v podobě života ve slepé uličce Babišistánu. Pokud se nic nezmění, ani oni sami už nedožijí v klidu a v pohodě. Neudržitelná politika stávající vlády v relativně krátké době viditelně imploduje. A po ní každopádně nastoupí těžké časy. Ale čím déle trvá fáze "přestřelení" a žití nad poměry, tím delší a horší propad nastoupí po ní.

Velké země s velkými ambicemi znají přepnutí sil, které bývá anglickým termínem označováno jako "imperial overstretch". Dochází k němu v okamžiku, kdy cíle politické reprezentace dlouhodobě neodpovídají dostupným prostředkům. Staré koloniální Španělsko loupením Amerik zničilo vlastní domácí ekonomiku a podlehlo pak vyspělejším evropským konkurentům. Francouzští Bourboni podporou americké revoluce zbankrotovali nejrozvinutější zemi kontinentální Evropy. Napoleon masovými ztrátami mezi mladými zemědělci nahnanými do války zničil demografické rozvoj nejlidnatější země tehdejší Evropy. Rusové díky přístupu "však je nás dost" dávno nemohou mávat Majakovského básní "Stopadesát milionů". Čekat na "přirozený" propad porodnosti nebylo třeba.

Menším zemím ovšem k vlastnímu zruinování stačí podstatně méně než velmocím, protože i jejich zdroje jsou menší. A nejde zdaleka jen o to, že by se "vymstila jarní válka proti koronaviru".

Nástup populismu v České republice kromě jiného přinesl politiky, kteří si naprosto neuvědomují charakter a podmíněnost relativně skromných porevolučních úspěchů - a jsou proto více než ochotni kvůli krátkodobým politickým bodům fatálně podkopat jejich základy, aniž by místo toho přišli s něčím novým, dlouhodobě udržitelným.

Skromná česká varianta "imperial overstretch" s neudržitelnými veřejnými financemi a masivním zadlužením, s předprogramovaným zchudnutím seniorů a velkým daňovým zatížením zbylých ekonomicky aktivních je už něčím, čemu se Česká republika nevyhne.

Nyní se hraje jen o to, jak až hluboko spadneme.

A to kromě jiného úzce souvisí i s tím, jak dlouho se ještě Babišovi podaří udržet se u moci a pokračovat v kolizním kurzu.

Také o tom budou spolurozhodovat nadcházející krajské a senátní volby.

0
Vytisknout
10367

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2020