Text Tunel Ivana Kočárníka o tom, jak PPF získala Českou pojišťovnu, je dnes autorem hodnocen jako nepřesný nebo úplně blbý

Rozpad osobnostní integrity: sledujte živě

15. 4. 2021 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut
Zaměstnanec finanční skupiny PPF Vladimír Mlynář, na svém Twitteru sdílí odkaz na článek, který dle jeho mínění dobře popisuje postavu zesnulého majoritního akcionáře PPF Petra Kellnera. Dále se v diskusi rozepisuje o tom, kterak bývali novináři dobří (Vladimír Mlynář byl v 90. letech šéfredaktorem časopisu Respekt) a kterak už nejsou. Citujme přesně:

"Hlavně jsme byli méně ideologičtí. Novinář měl být politicky a  ideově nestranný: pamatuji kolegy, co ani nechodili volit, aby neměli nějaký politicky preferovaný směr.  A víc šlo v té branži o fakta, než o dojmy. Teď kdy je úlohou novináře „měnit svět“, to už o faktech moc není."

Několik hnidopichů následně zdokumentovalo část novinářské produkce pana Mlynáře ve snaze oživit mu paměť. Na Parlamentních listech by na ně založili rubriku "Tak to si za rámeček nedá!"...

Zřejmě nejzábavnější je článek Tunel Ivana Kočárníka, který publikoval pan Mlynář v roce 1997. Samotný úvod článku je s ohledem na současné pracovněprávní vztahy pana Mlynáře pozoruhodný, posuďte:


"Představme si následující věc: ministr zdravotnictví odprodal bez jakékoli veřejné soutěže a za velmi nízkou cenu krachující fakultní nemocnici soukromé firmě svých kamarádů, kteří mu slíbili, že zaplatí za špitál miliardové dluhy. Po čase sice vyšlo najevo, že dluh nemocnice je ve skutečnosti mnohem menší, než se předpokládalo, smlouva o prodeji je však už podepsána a nemocnice víceméně funguje, takže se tím už nikdo příliš nezabývá. O pár měsíců později ovšem dotyčný ministr podává demisi a k překvapení všech nastupuje na velmi slušně placené místo šéfa právě tohoto privatizovaného špitálu. Že by něco takového nebylo možné bez protestů a bouře nevole? S nemocnicí asi zatím ne. Nicméně exministr financí Ivan Kočárník podobný kousek zcela bez problému provedl s jiným podnikem. Tři týdny po svém odvolání se stal členem představenstva České pojišťovny, tedy firmy, kterou zhruba před rokem z titulu své funkce pomáhal „přihrát“ za - mírně řečeno - výhodných podmínek lidem z finanční skupiny PPF." (zvýrazněno redakcí Britských listů, pozn. autora)

Nutno dodat, že paralela i jazyk jsou důkazem skutečně dobrého řemeslného zpracování. Hlavně však není nikde k dispozici dementi, kterým by redakce Respektu nebo kdokoliv jiný zpochybnil tvrzení tehdejšího novináře a nyní člena představenstva PPF pana Mlynáře. Přichází až nyní, v podobě twitterové reakce autora:

"Jasně, napsal jsem za svůj život mnoho článků, které jsou zpětně hodnoceno nepřesné, nebo i úplně blbé. Buď proto, že jsem měl jen neúplná fakta, nebo jsem si je špatně interpretoval. To určitě taky znáte. Jen nepozoruji, že byste si to někdy přiznal."

Není zcela zřejmé, zda pan Mlynář s odstupem hodnotí tento konkrétní text jako nepřesný, nebo úplně blbý. Při nedostatku faktů, které panu Mlynářovi v současné žurnalistice chybí, se lze pouze domnívat (v souladu s kritizovaným žurnalistickým úpadkem), že jde o kategorii "úplně blbý", neboť v případě, že fakta existují, zřejmě by pan Mlynář výchovně, ve prospěch kvality žurnalistiky ukázal, jak se s nimi pracuje. A jak se zachová novinář, který pracoval s neúplnými fakty, špatně je interpretoval a posléze si to uvědomil. Kategorie "úplně blbý" samozřejmě autora zprošťuje nutnosti upřesňovat a pro současného zaměstnavatele je tato sebekritika nejspíš dostačující.

Další kverulanti si také všímají apelu pana Mlynáře, aby byli novináři nestranní, ideově a politicky. Politickou kariéru pana Mlynáře můžeme považovat za irelevantní, jelikož i novinář se může stát politikem, koneckonců se může přece stát šéfem komunikace firmy s víceúrovňově kontroverzním businessem. K politické a ideové nestrannosti se však vztahu jiný text pana Mlynáře (Koho volit, Respekt, 1996), který vyzývá k volbě vládnoucích koaličních stran (tehdy ODS, ODA a KDU-ČSL). V tomto případě zřejmě není možné spekulovat, zda jde o článek nepřesný, neboť názory text se nutně nemusí opírat o o fakta. Mohli bychom se uspokojit konstatováním, že jde opět o kategorii článků úplně blbých, to nám ale nepomůže s řešením otázky, jak to bylo v dobách zlatého žurnalistického věku s ideologickou a politickou nestranností.

Pokud rozebereme postesk pana Mlynáře nad současnou úrovní žurnalistiky a podrobíme jednotlivá tvrzení verifikaci, musíme si položit otázku, na jakém základu vlastně fungují kognitivní procesy pana Mlynáře, jakými faktory jsou ovlivňovány, jednoduše co vše ho vede k přesvědčení, která tak bezelstně zveřejňuje. A jak vlastně vědomí pana Mlynáře reaguje na to, když jsou jednoduše premisy, na nichž svá tvrzení staví, vyvrácena důkazy, které se musejí bytostně dotknout jeho vlastní identity. Tady už se pohybujeme mimo kategorie "nepřesné" nebo "úplně blbé".

0
Vytisknout
4793

Diskuse

Obsah vydání | 20. 4. 2021