5. 1. 2023 / Zdeněk Štancl
Překvapuje mě, že spousta času je v různých článcích věnována zpracování předvolebních průzkumů (které já nepokládám za to nejdůležitější) a není věnován čas přehlednému srovnání prezidentských kandidátů z úhlů pohledu, co mohou naší zemi přinést a jaké mají předpoklady pro výkon této funkce.
Pokusím se v tomto článku tuto „díru na trhu“ částečně napravit (částečně proto, protože na všechny kandidáty jsem si nenalezl dost času) a protože jsem laik, tak současně vyzývám politology i novináře, kteří jsou morálně a odborně na výši, aby obdobným (resp. důkladnějším a tedy lepším) srovnáním přispěli k tomu, aby byl zvolen člověk, který této zemi může pomoci nejvíc a ne ten, kdo má nejlepší politický marketing nebo nejvíc peněz.
Podle mého názoru je nejdůležitější, aby prezident splňoval jistá kritéria morálních zásad. Aby nelhal, nekradl, nedělal podrazy, ale ani nemlžil, uměl si přiznat chyby, které udělal nebo mohl v minulosti udělat a uměl se k nim postavit čelem. Bylo by vhodné, aby nezastával funkce v komunistickém aparátu bývalého socialistického Československa a nespolupracoval s tajnými složkami bezpečnostního aparátu bývalého Československa. A aby byl na funkci prezidenta alespoň částečně připraven dosud zastávanými profesemi.
A teď k některým kandidátům (omlouvám se, že nejsou všichni, prosím o revizi či oponenturu a doplnění novináře či politology zmíněné výše):
Andrej Babiš
Nezpochybnitelné výhody vyplývající z členství v KSČ. Pravděpodobná spolupráce s STB. Zcela neobjasněné začátky podnikání v divokých devadesátých letech minulého století. Byť tomu nahrávalo právní vakuum (z mého pohledu nedomyšleně a hloupě prosazené politiky kolem Václava Klause (následky toho pociťujeme dodnes)), slušný člověk toho nezneužije. Zřejmě ne tak Andrej Babiš. Viz např.
https://hlidacipes.org/americky-sen-ceskoslovensku-dil-druhy-zrozeni-agrofertu-vse-ciste-zapomente/
Po pravdě řečeno, udivuje mě, že tohle nemá pan Babiš neustále na talíři. Jak ze strany novinářů, tak ze strany dalších prezidentských kandidátů.
Čapí hnízdo je z tohoto úhlu pohledu muška. Možná na hraně nebo za hranou (úmyslně?) nedokonalých zákonů, ale ve srovnání se zrodem Agrofertu asi muška.
V diskusích na internetu mnozí obhajují Babiše, že víme, co se od něj dá čekat.
Co se tedy dá čekat?
Jistě, má kontakty, umí cizí jazyky. Ale umí také zaklekávat na nepohodlné…
Je to notorický lhář. Místo aby chránil svoje děti, tak je zneužije pro svůj prospěch. Pokud na tom jeho syn byl nebo je zdravotně tak, jak pan Babiš tvrdí, proč ho nechal odvézt na Krym a ne do kvalitního sanatoria do Švýcarska nebo do Francie?
Jak může dobrý otec přísahat na zdraví svých dětí?
Co dál můžeme čekat? Koblihy zadarmo a pár stovek přidaných důchodcům? (Abych nebyl obviněn, že nasazuji na důchodce – tím důchodcem jsem i já.) Že kvůli osobním politickým „úspěchům“ bude doporučovat zadlužování našich potomků?
Na rozdíl od bývalého prezidenta si nemyslím, že práce v exekutivě je tou nejpodstatnější pro kvalifikovanost prezidenta. Navíc pan Babiš by se ve zdravé společnosti na post, který zastával, neměl vzhledem k morálním selháním vůbec dostat. Je to ukazatel toho, v jak morálně či nemorálně zaměřené společnosti to žijeme, když 30 procentům hlasujících voličů morální zásady zřejmě nic neříkají.
To, že tolika lidem nevadí lži, podrazy a činnosti min. na hraně zákona (a to ještě nedokonalého, neb dosud nejsme právní stát (ale to je na jiné téma, toto téma teď nebudu rozvíjet)), je asi obrazem morální úrovně (nerad bych řekl inteligence) části našeho národa. (Já říkám, že slušný člověk do ANO nemůže vstoupit, protože mu minulost i současnost pana Babiše musí vadit (při vší úctě k těm lidem...).)
Pan Babiš je pro mě samozřejmě nevolitelný a je pro mě nepochopitelné, jak člověk s takovým morálním profilem může profitovat v politice.
Danuše Nerudová:
Jistě má bohaté zkušenosti s vedením univerzity. Je to ale něco dost jiného než práce prezidenta.
Zřejmě bude dobrá ekonomka. Ale v kandidátských novinách, které mi někdo vhodil do poštovní schránky, mj. (mj., tj. jedná se o jednu její ekonomickou činnost z mnoha) uvádí: „Byla jsem součástí ekonomické sekce Ústředního krizového štábu vlády v těžkých covidových časech.“ Tak tím bych se zrovna nechlubil. Já jako laik jsem okamžitě po vyhlášení omezení kritizoval zavřené obchůdky typu knihkupectví, železářství… Co bránilo tomu, aby do obchodů tohoto typu vstupovali lidé po jednom a s rouškou? Hlavně že za čas mohli po stovkách do hobby marketů… Chytří ekonomové typu paní Nerudové s tím vším souhlasili? (Pokud ne, nebylo nic snadnějšího, než aby se v těch předvolebních novinách od tehdejších opatření paní Nerudová distancovala a uvedla, co navrhovala ona.)
Jak to bylo na Mendelově univerzitě dle Danuše Nerudové:
Možná to tak bylo, ale určitě by bylo lepší, kdyby paní Nerudová zareagovala hned.
Podle mého názoru není paní Nerudová na funkce prezidenta v tuto chvíli dostatečně připravená. To neznamená, že někdy později by být nemohla.
Petr Pavel
Jsem toho názoru, že by bylo lepší, kdyby i v rámci vyrovnání s minulým režimem neseděl na Hradě člověk s komunistickou vazbou na minulý režim.
Tím, jak pan Pavel pracoval v NATO si odpracoval „pomýlení“, kdy pracoval proti NATO. Ale nic víc, nic míň. Přestože uznávám, že z pohledu připravenosti na funkci prezidenta je díky kontaktům a práci v NATO relativně dobře připraven.
Co mi na panu Pavlovi vadí, je jisté mlžení, protože to nepovažuji za férové.
Mám na mysli jeho výroky týkající se roku 1968 a kurzu připravujícího ho na práci v zahraničí.
Jsem přesvědčený o tom, že by bylo férovější se k tomu postavit úplně čelem místo omluvy za členství v KSČ. Za členství v KSČ nebylo nutné se omlouvat, pokud socialistické smýšlení bylo jeho niterním přesvědčením. Vyrůstal v komunistické rodině, názorově ho formovalo rodinné prostředí a není nic špatného na tom, pokud věřil jak svým rodičům, tak komunistickým ideálům. Je zcela pochopitelné, že mohl věřit, že socialistický režim je lepší, než ten západní a že chtěl tento režim chránit a bránit. Včetně případnou prací rozvědčíka na západě. A tudíž, že mohl věřit tomu, že to dělá pro lid této země. Navíc byl přece voják, který plní rozkazy.
Takhle jednoduše se to dalo říct. I to, že rok 1989 mu otevřel oči. (Byť v tom dospělém věku si už možná mohl všimnout, že všechno korektní není, třeba různé stranické úkoly či informace v Rudém právu...) A pokud měl možnost podívat se na západ (já to nevím), tak to už mu mělo otevřít oči mnohem víc a dříve.
Jsem přesvědčený, že postavit se k tomu takto by z pohledu cti a svědomí bylo nesrovnatelně jinde než to mlžení.
V prvním kole tedy z výše uvedených důvodů pana Pavla volit nemohu. Je dobré volit v případném druhém kole menší zlo? Nevím. Ale v prvním kole bychom měli mít možnost volit dobro. Nebo alespoň „dobro“.
Rád bych, aby už konečně byl na Hradě člověk, který je čestný a není svázaný s minulým režimem.
Pavel Fischer
Pravdoláskař, homofob. (Tak ho někteří nálepkují…)
Ale je to opravdu tak? A není tragédie, když spojením slov reprezentujících ryzí hodnoty z „balíku“ dobra vznikne slovo, které je považováno za hanlivé označení? Jakoby už o pravdu a lásku, spravedlnost atd. už v této zemi nešlo…
Podle mého názoru je pan Fischer na práci prezidenta ze všech kandidátů nejlépe připravený a nevím o žádných jeho morálních poklescích (možná by mu jeho skautské srdce ani nějakou větší morální chybu nedovolilo a předpokládám, že kdyby někdo o nějakém jeho morálním poklesku věděl, už by to na pana Fischera vytáhl). Stručně k té jeho připravenosti – práce v prezidentské kanceláři, kariéra diplomata, práce v Senátu.
K nálepce homofob: Je to zjednodušené a není to vůči panu Fischerovi férové.
Ano, ať mají homosexuálové stejná práva z pohledu majetku (dědění atd.), informací u lékaře atd. Ale ať netvrdí, že je jedno, jsme-li heterosexuální nebo homosexuální. Jedno to není. Kdyby nic jiného, tak z pohledu zachování rodu. Dát heterosexuály a homosexuály na roveň tak, jak to oni chtějí, znamená nabourat hodnoty, na kterých naše civilizace stojí. A to podle mého názoru není dobře.
Termín manželství by podle mě měl zůstat pro heterosexuální páry. Dobře, registrované partnerství nemusí všem znít dobře. Co třeba partnerství zamilovaných?
Ono to začíná už u iniciativy Jsme fér. Protože oni nejsou fér. Právě proto, že tvrdí, že je jedno, jakou máme sexuální orientaci.
Prostě při vší úctě homosexuálové nejsou stejní a nikdy nebudou. A měli by to brát tak, jak to je. Když je někdo na vozíku nebo má jakýkoliv jiný zdravotní problém, také se s tím musí smířit. (Myslím, že homosexuálové mohou být vděční, v jaké společnosti žijí, že nemusejí svoji sexuální orientaci skrývat atd. Min. v některých částech Afriky by to s nimi dobře nedopadlo…)
Adopce dětí homosexuály? Z mého pohledu ne. Uznávám, že u některých homosexuálních párů mohou být děti šťastnější než u některých heterosexuálních párů, ale je to proti přírodě a myslím, že děti z toho musí mít v hlavě guláš, když se homosexuální „rodiče“ k sobě před nimi chovají intimně a právo dětí by mělo být nadřazeno právům či „právům“ dospělých.
Přestože sexuální orientace je pravděpodobně daná geneticky, biologicky a nikoliv výchovou, domnívám se, že pro dítě není zdravé prostředí s intimně se k sobě chovajícím homosexuálním párem (výchovu dítěte dvěma heterosexuálními lidmi stejné sexuální orientace, které spojuje pouze a výhradně přátelský vztah, bych si uměl představit mnohem snadněji (byť i to by měl být stav nechtěný, pouze nějakým specifickým sledem událostí daný)).
A chceme-li „zrovnoprávnit“ homosexuály, co polyamorie, vícemužství, víceženství, pedofilové…? Nebo jen homosexuálové jsou ti „stejní“?
Pro zájemce - parafilie, pedofilie:
Geneticky získaná porucha:
Pan Fischer jako jediný z prezidentských kandidátů (nemýlím-li se) vnímá situaci obdobně, jak výše uvedeno (a s křesťanskou vírou to nemá nebo nemusí mít nic společného).
Pan Fischer nezpochybňuje práva sexuálních menšin, jak je mu podsouváno. „Pouze“ se mu nelíbí (stejně jako mně), když jsou sexuální menšiny zredukovány na homosexuály a když se pouze k této jediné sexuální skupině (tedy jedné z několika sexuálních menšin) má úplně ve všem (třeba v názvu zákonného svazku) přistupovat jako k heterosexuální skupině. Neb pokud by mohlo být manželství dvou mužů nebo dvou žen, proč by nemohlo být manželství dvou mužů a jedné ženy. Nebo jednoho muže a tří žen. Podle mého názoru je to naprosto jednoduché.
Panu Fischerovi je některými vyčítána i orientace na EU a NATO. Ale jaká je v tuto chvíli lepší nabídka? Dokážeme se s odchodem z EU vyrovnat jako Velká Británie? Dokážeme si sami zajistit bezpečnost jako Velká Británie? Jsem přesvědčený o tom, že odpověď je jasná. Neznamená to rezignovat na změny nebo na snahu, aby fungování nadnárodních uskupení bylo lepší, efektivnější, propracovanější, spravedlivější.
Pavel Fischer se jako jediný (pokud vím) z prezidentských kandidátů chystá pozvat dalajlámu. Přestože nejsem věřící (ve smyslu, že nejsem praktikující člen žádné církve, „pouze“ jsou mi blízké morální zásady některých náboženských či filosofických směrů), dalajlámu považuji za velmi dobrého a moudrého člověka. Z něho ta dobrota a láska vyzařuje (alespoň já to tak vnímám).
Možná z nějakého důvodu, který mi uniká, pan Fischer není tak dobrou volbou, jak z mého předcházejícího textu vyplývá. Prosím na upozornění. Současně ale prosím o inteligentnější důvody, než že pan Fischer je Eurohujer, pravdoláskař a homofob…
Marek Hilšer
Jeho největší devizou je nezávislost a věřím, že i upřímnost a férovost. A to rozhodně není málo. A i když se ve všem neshodneme (viz pasáž o neheterosexuální populaci), považuji pana Hilšera za člověka, kterému se dá věřit. Ale přece jen pan Fischer je na funkci prezidenta víc připraven. Nejvíc by se mi pan Hilšer líbil jako „viceprezident“ pana Fischera.
K výzvám k odstoupení pánů Fischera nebo Hilšera:
Odstoupení kohokoliv nepokládám v tuto chvíli za ten nejlepší nápad (průzkumy veřejného mínění bych nepřeceňoval). Pokud bychom ale odstoupení někoho z kandidátů připustili, nebylo by spíš moudřejší, aby odstoupili kandidáti s „lepším“ (ve smyslu více voličů přesvědčujícím) politickým marketingem ve prospěch kandidátů, kteří toho mohou naší zemi více nabídnout? Co si o tom myslíte, pane Pavle a paní Nerudová?
Lex Schwarzenberg
Je jedno, zda k nespravedlnosti došlo před rokem 1948 nebo třeba i za první republiky. Jestli zlo spáchali komunisté nebo jiní „vlastenci“. Strkat před vrácením majetku, který byl v podstatě ukraden, hlavu do písku, pokládám za pokrytecké. A nevím o tom, že by se k tomuto zákonu, resp. k této nespravedlnosti někdo z prezidentských kandidátů otevřeně postavil. A tímto je k tomu vyzývám.
K volebním průzkumům:
Podle mého názoru je zcela chybné rozhodnutí voličů, pokud vybírají pouze mezi kandidáty favorizovanými volebními průzkumy. Podle mého názoru by zejména z tohoto důvodu bylo lepší, kdyby se žádné volební průzkumy nedělaly.
Skončím tak, jak jsem více méně začínal. S výzvou zodpovědným lidem, kteří jsou odborně i morálně na výši, aby vypracovali pořádné srovnání všech kandidátů z pohledu – co mohou přinést této republice.
Děkuji za váš čas.
Diskuse