Vyhodili paní, která jim obětovala život

31. 3. 2023 / Pavel Veleman

čas čtení 8 minut
Po objektu se pohybuje devadesátiosmiletý pán, který opět něco donesl, jenže nebyl úřední den, což nevěděl, vypráví, že mu přišel 17 000, - Kč nedoplatek za služby a majitelka bytu ho poslala nejdříve na jiný špatný úřad, poté však včera dojel na ten správný, čekal frontu a dnes chtěl doplnit to, co pochopil, že doplnit má, leč opět zmatky, zmatky, zmatky…

Nastává sociální šok, moje skvělá, dlouholetá spolupracovnice dostala výpověď pro nadbytečnost - několik let do důchodu. Ta skvělá paní Anička, která znala celé Vršovice, celé rodiny, vždy vlídná – kolik klientů jsme takto spolu koordinovali, aby se nedostali do exekucí? A teď, když ji vymačkali jako citron, pošlou ji na Úřad práce ČR?

"Přímý styk s úřady nebyl příliš obtížný, neboť úřady, ať byly sebedokonaleji organizovány, měly za úkol hájit odlehlé, neviditelné záležitosti jménem odlehlých, neviditelných pánů, kdežto K. bojoval za něco nanejvýš živého a blízkého…"

(Franz Kafka, Zámek)

Ne, opravdu nechci stále dokola popisovat sociální lapsy na Úřadech práce ČR. Pověřený ředitel pan Karel Trpkoš se pochopitelně bude snažit co nejdříve snížení lhůt, které jsou zejména v Praze šílené, a snad i rychlejší vyplacení zejména příspěvku na bydlení se klienti dočkají. Určitě má pan inženýr nastaveny dobré bonusy za plnění těchto úkolů a za koláče grafů, které budou následně hezky barevně zobrazeny na webech MPSV. Ono již totiž ministru Jurečkovi dochází dech (již nejde vše svádět na opravdu neschopného ředitele Najmona) a tak vsadil na hustou dvojku: Trpkoš ("ajťák" z České spořitelny a Sadílková, nezničitelná to manažerka.


Tato bývalá Generální ředitelka Úřadu práce ČR ještě před Viktorem Najmonem dokázala opět využít svůj "pracovní lágr" ÚP Liberec (pomáhají zde nejvíce Praze) k návratu na manažerské výsluní ministerstva práce a sociálních věcí. Policie ČR sice prošetřuje dlouhodobý bossing této dámy, která vždy prohlašovala, že sociální práce nepatří na Úřady práce ČR, ale svojí osobností "okouzlila" Mariána Jurečku, který ji vše odpustil. Trpkoš/Sadílková slibují, že do 31. 3. 2023 bude čistý stůl, což znamená, že budou ve správním řízení a zákonné lhůty budou dodrženy. Což však vůbec neznamená, že budou dávky vyplaceny, jelikož i výzva k doložení ztracených dokumentů je také konání ve věci.

Jsou totiž dva světy: Ten úřední a ten reálný. Pochopit tuto primární odlišnost je mnohdy nad síly velké skupiny občanů a proto je úředníci, tak rádi svým jazykem přesvědčují, že je vše v nejlepším pořádku. Spisová dokumentace "sedí", nic není zanedbáno, správně očíslováno, metodika jasná a jen klient nebo klientka již nevydrželi ten dlouhý a nikdy nekončící "proces" čekání na zlepšení skutečné kvality života. Jejich chyba!

A potom je ta každodenní realita:

Dnes jsem byl opět na podatelně Úřadu práce ČR s žádostmi. Po objektu se pohybuje jak jsem od něj zjistil devadesátiosmiletý pán, který opět něco donesl, jenže nebyl úřední den, což nevěděl, vypráví, že mu přišel  17 000, - Kč nedoplatek za služby a majitelka bytu ho poslala nejdříve na jiný špatný úřad, poté však včera dojel na ten správný, čekal frontu a dnes chtěl doplnit to, co pochopil, že doplnit má, leč opět zmatky, zmatky, zmatky…

Nechce již nic, prý si vypůjčí, přemlouvám ho společně s řadovou pracovníci Úřadu práce ČR, aby to nevzdal a přesměruji ho podle adresy trvalého bydliště na známou sociální pracovnici, která je velmi ochotná a zručná. Jenže kolik desítek tisíc těchto starých, opuštěných, sociálně vyloučených lidí bloudí různými úřady, chodbami, čekárnami…

Ne, prosím za prominutí, ale tito lidé potřebují pomalu každý k sobě jednoho sociálního pracovníka a to přece něco říká o naprosté krizovosti sociálního systému, když půlku národa vyhání do ulic potloukat se po špatných kancelářích a zažívat zbytečná ponížení.

Pána odvedu na autobus a pospíchám na pobočku pošty, zde zastupuji dlouhodobě ležícího klienta vyřídit donos starobního důchodu se svojí nejoblíbenější pošťačkou. A nastává sociální šok, moje skvělá, dlouholetá spolupracovnice dostala výpověď pro nadbytečnost - několik let do důchodu.

Ta skvělá paní Anička, která znala celé Vršovice, celé rodiny, vždy vlídná – kolik klientů jsme takto spolu koordinovali, aby se nedostali do exekucí? A teď, když ji vymačkali jako citron, pošlou ji na Úřad práce ČR? Telefonuji ji domů a jelikož kde bydlí a vydávám se za ní.

Vyjde uplakaná, řekl bych, že v posledních čtrnácti dnech zestárla o několik let. Snažím se ji pomoci zbytečnými řečmi, které jsou jen slova, slova, slova…Je na antidepresivech, nemůže vůbec spát a a vůbec neví - co bude dělat. Je jí hanba se hlásit na Úřad práce. Paní Anička, koho to zajimá – pana Trpkoše, Rakušana, Jurečku, ředitele pošty nebo celou tu bandu věcných kšeftařů?

Nikoho, opakuji nikoho – paní Anna je pro svoji poslankyni, svého senátora jen číslo v grafu jejich koláčů tzv. ušetřených miliard, který nám každý týden předvádějí v debatách. Zajistím ji vyplácení podpory v nezaměstnanosti a pokusím se jí chránit před nějakými rekvalifikacemi, kde ji budou učit psát motivační dopisy. Co můžete nabídnout novému zaměstnavateli? Tisíce našlapaných kilometrů po Vršovicích a Strašnicích, miliony doručených dopisů, důchodů, balíků."Ale, paní Anno, to se tam přece nepíše", zvedne obočí školitel - kolikrát já to již slyšel vyprávět od svých klientů.

Jsem moc ráda, že jste přišel, pane Pavle, tak vidíte, nakonec budu taky Vaše klientka. "Vy nikdy, paní Aničko", vyhrknul jsem! Vy jste svůj pracovní život žila důstojně na rozdíl od většiny těch, co o Vás dnes rozhodují.

Je to hanebná společnost, pakliže se v ní neustále ponižují ti slušní, poctiví a mocní gauneři kradou miliardy. Paní Anna se poprvé usměje.

Jdu za dalšími klienty a pan Petr se ptá: „Tak, jak se vede, mladej? Když je klientovi 88, tak jste mladý i  v 56 letech. „Je to všechno na hovno,“ řeknu poslední repliku z Havlovy Audience a kriticky si myslím: Taky jste u toho byl, když se tento sociální hnus rodil…

Havlovo Letní přemítání z léta 1991 je pokus o určitou vizi nového státu. Zkuste se, milý čtenáři, začíst do knihy, kterou jsem skutečně přečetl jednu srpnovou noc roku 1991 a byl jsem hrdý na svého prezidenta a věřil v tuto pohádku. Dnes po deseti stranách s knihou hodím o zeď. Jak jsme mohli být tak naivní? Dnes leží po zásluze zadarmo v bednách před antikvariáty jako memento jedneho obrovského pokusu o mravný stát, který tak selhal.

Realita končí a v úřední poště nacházím před koncem pracovní doby toto poděkování:

Vážené kolegyně, vážení kolegové,našemu úřadu se podařilo obhájit Certifikát shody managementu kvality s požadavky ČSN EN ISO 9001:2016. Certifikát je platný do ….V následujících letech budou probíhat audity dozorové. Poděkování za obhájení certifikátu patří vám všem a já osobně ho beru jako nezávislé potvrzení toho, že své pracovní povinnosti plníte velmi dobře. Ráda bych vám touto cestou poděkovala – velmi si vážím práce, kterou odvádíte a zejména pak za dodržování interních směrnic a instrukcí souvisejících se systémem kvality.

Nemůže být větší důkaz jinakosti světů. Jdu domů a mám obrovskou radost! Podařilo se obhájit certifikát ČSN EN ISO 9001: 2016…. Doufám, že to paní pošťačce zvedne náladu.

ČR, jaro 2023! Bůh s námi.



2
Vytisknout
13485

Diskuse

Obsah vydání | 4. 4. 2023