Kritika centrismu

8. 5. 2025 / Yanis Varoufakis

Centristé kárají Trumpovy stoupence za to, že se obrátili proti svým spojencům, ale zapomínají, že Nixonův šok byl stejně, ne-li více, záměrným devastujícím útokem na Evropu, Japonsko a Velkou Británii. Zdá se, že si neuvědomují, že právě kvůli ekonomické devastaci způsobené v 70. a 80. letech, včetně srdce Ameriky, dosáhli architekti Nixonova šoku, muži jako Paul Volcker, svého hlavního dlouhodobého cíle: zajistit, aby americká hegemonie rostla spolu s americkým obchodním a vládním rozpočtovým deficitem, nemluvě o finančních rentách získaných na úkor tvorby skutečné hodnoty, píše na X Yanis Varoufakis.

Mnozí se zdají být zmateni tím, že zatímco EU a Británie se liší v důležitých ohledech, naše centristické režimy na obou stranách Lamanšského průlivu se zdají být stejně bezradné. Má to svůj důvod. Od roku 1971 jsou naše ekonomiky zapojeny do stejného globálního mechanismu recyklace přebytků, který je zaměřen na USA a jehož hluboká krize žene naši politiku do náruče xenofobní ultrapravice – přičemž naši voliči jsou stále více sužováni nepříjemnými podproudovými tendencemi vyvolanými krizí tohoto globálního recyklačního mechanismu, který kdysi poháněl růst a relativní stabilitu Evropy a Británie.

Podstata tohoto globálního recyklačního mechanismu (který jsem kdysi nazval Globální Minotaur) je jednoduchá: Od 70. let minulého století americké deficity zajišťovaly Německu, Japonsku a později Číně poptávku po výrobcích jejich továren. Na oplátku Evropská unie, Japonsko a později Čína posílaly své nahromaděné zisky na Wall Street a do jeho přívěsku, londýnské City, kde byly recyklovány do amerického rentieristického sektoru: soukromého a veřejného dluhu, některých akcií a nemovitostí. Jeden čínský úředník mi tento mechanismus jednou popsal jako „temnou dohodu“. „Naše temná dohoda s Američany,“ vysvětlil, „se opírá o obchodní deficit USA, který udržuje vysokou poptávku po našich výrobcích. Na oplátku naši kapitalisté investují většinu svých dolarových superzisků do americké rentiérské ekonomiky – do financí, pojišťovnictví a nemovitostí. Jakmile se tento proces rozběhl,“ uzavřel, „Amerika přesunula velkou část své průmyslové výroby k nám.“

Problémem tohoto globálního recyklačního mechanismu bylo, že aby fungoval hladce, musel vytvářet stále větší nerovnováhu, větší obchodní deficity pro USA a více akumulovaných rent pro severní Evropu a východní Asii. Existují však meze, jak velké nerovnováhy mohou narůstat, a to jak z hlediska obchodních deficitů, tak z hlediska zisků versus rent. Rozpory jsou nevyhnutelné. Čím déle se odkládají, tím větší bolest způsobují – pravda, kterou centristé nikdy neuznali, ani když jim krize z roku 2008 ničila domovy.

Trumpovi lidé se odvážili položit naléhavou otázku, kterou centristé odmítají připustit: Co přijde po Dark Deal, až se nerovnováha založená na obchodním deficitu USA ukáže jako neudržitelná? 

Jejich navrhovaná řešení se mohou jevit jako mylná, nedomyšlená, dokonce šílená, ale alespoň Trumpův tým identifikoval problém americké vládnoucí třídy: Jak udržet hegemonii USA tváří v tvář rychlé deindustrializaci Ameriky, s Triffinovým dilematem visícím nad hlavami a nyní, když finanční renty nahrazují to, co nazývám cloudové renty. Naopak politici ve Velké Británii a EU jsou zcela mimo, pobíhají jako bezhlavé kuřata a kolísají mezi prázdnou chvástavostí a servilností vůči Donaldovi.

Guy Standing navrhl, abych se dnes zaměřil na to, jak by Evropa a Velká Británie měly reagovat na Trumpův šok. O tom bych mohl mluvit donekonečna. Mohl bych například doporučit nejen 10% daň z cloudu, kterou by se potrestaly velké technologické firmy, ale také zrušení všech předpisů, které jsme v Evropě zavedli, abychom vyhověli hanebnému „zákonu proti obcházení“ Billa Clintona, kvůli kterému si nemůžete koupit nástroj na jailbreaking, aby vaše tiskárna rozpoznala a používala levnější generické inkoustové kazety. Mohl bych doporučit, aby naše vlády zrušily všechna cla uvalená na příkaz Washingtonu na vynikající čínské solární panely a elektromobily a zároveň zahájily seriózní dialog mezi EU, Spojeným královstvím a Čínou s cílem koordinovaně stimulovat naše ekonomiky a zastavit vlnu recese přicházející z Trumpovy Ameriky. Mohl bych doporučit, aby Evropa zahájila vlastní mírová jednání s Moskvou o Ukrajině a odmítla drancování ukrajinského podzemního bohatství Trumpovými pohůnky.

Ale upřímně řečeno, nemám energii na to, abych tato doporučení dával, když vím, že radikální střed, který je u moci v Británii i v EU, udělá vše pro to, aby nic z toho neudělal – stejně jako zpackal eurokrizi nebo příležitosti, které přinesla pandemie. Evropské a britské elity, odhodlané zůstat věrné americké rentiérské ekonomice, se neodchýlí od současné politiky – pokud je nejprve nesvrhneme. K tomu však potřebujeme program, který bude odvážnější než program Trumpa a Farage a samozřejmě radikálně humanistický – program, který se nebude bát radikálních návrhů, jako je veřejná zelená investiční banka, svěřenecký fond pro všechny, který by poskytoval bezpodmínečný osobní příjem, zrušení všech kvazienergetických trhů, socializace bydlení a v neposlední řadě nárůst počtu společností praktikujících princip „jeden zaměstnanec, jeden člen, jeden hlas“.

Zatímco se snažíme dát takovému programu politickou podobu, všechny oči se upírají na Čínu – jedinou zemi, která se zdá být ochotná a schopná (i když ne předurčená) čelit Trumpovým výhrůžkám, podpořit výrobu zelené energie a pracovat na tom, aby se země BRICS staly novým Bretton-Woodsem sloužícím zájmům globálního Jihu.

 

Původní Varoufakisův tweet na X v angličtině ZDE