Izraelský parlament: Ne všichni poslanci si myslí, že mučení dětí v Gaze hladomorem je špatná věc

12. 5. 2025

Diskusi svolal poslanec Moše Tur-Paz (Ješ Atid) v rámci podvýboru Výboru pro zahraniční věci a obranu, který se zabývá veřejnou diplomacií a zahraničními vztahy. Předmětem jednání nebyl hladomor sám o sobě, ale diplomatické škody a škody na vztazích s veřejností, které by mohl způsobit.

„Pokud vím, Stát Izrael nemá v úmyslu používat hladomoru jako nástroje. Domnívám se, že i když se nejedná o nezúčastněné civilisty, v židovské morálce, kterou znám, neexistuje povolení mučit  nebojující osoby hladomorem, a mám dojem, že izraelská vláda nesměřuje k vyhladovění Gazy,“ řekl Tur-Paz po jednání.

Těmi, kdo v diskusi udávali tón, však byli Halevi a Son Har-Melech. Na rozdíl od nadějí dr. Shaulové   mnozí kolem stolu skutečně zastávali názor, že hladovění a týrání gazanských dětí je nejen legitimní, ale dokonce žádoucí.

Shifra Tzur Aryeh parlamentu vynadala, že vůbec diskusi pořádají. „Koho litujete?“ vykřikla a zopakovala nepravdivé tvrzení o ‚vykuchání‘ těhotných žen během útoku 7. října jako důvod, proč si Gazané nezaslouží soucit.

Další účastnicí byla Rashel Twito, zakladatelka organizace Tzav 9, která se v prvním roce války snažila blokovat kamiony s humanitární pomocí a jejíž aktivity občas vedly k napadení řidičů a zničení humanitárních dodávek. Twito přičítala první dohodu o propuštění rukojmích akcím Tzav 9 - přestože jejich činnost začala dva měsíce po této dohodě v roce 2023 a skončila několik měsíců před druhou dohodou o propuštění na začátku roku 2025.

„Stáli jsme si za svým a uspěli jsme,“ řekla. „Každý den jsme blokovali kamiony a díky této akci jsme dosáhli první vlny a vrácení rukojmích. Nejsem sadistka, ale znám svého nepřítele. Nakonec tady došlo k obléhání a to pomohlo vrátit rukojmí. Ukázalo se to jako úspěšné. Nezajímá mě mezinárodní právo ani OSN - tohle je jediný seriózní vyjednávací nástroj, který funguje.“

Tzav 9 je považována za extremistickou skupinu, na kterou Bidenova administrativa a Evropská unie uvalily sankce. Facebook její stránku odstranil. Ve včerejší diskusi však byla Tzav 9 podporována konsensem poslanců Knesetu.

Dokonce i rodák z Nir Ozu Jizhar Lifshitz - syn Odeda Lifshitze, který byl unesen a zavražděn, a Yocheved, která byla unesena a později propuštěna - pochválil Twito: „Vážím si vás, protože jste alespoň něco udělali, a oni (politici) jen mluví.“

Lifshitz řekl, že ačkoli „v Gaze nejsou téměř žádní nevinní, každý morální člověk pochopí, že hladovějící děti nejsou něčím, na co bychom mohli být hrdí...“. Existuje hranice, kterou musíme zajistit, abychom nepřekročili. Vidět matky s mrtvými dětmi v náručí - to nám vrátí naše rukojmí? Naše síla spočívá také ve spravedlnosti naší cesty.“

Za to mu syn Har-Melech tvrdě vynadal: „Je hrozné, že o tom vůbec mluvíš. Je strašné, hrozné a děsivé, že mluvíš o hladu, když naše děti byly tak krutě zmasakrovány. Nečekal bych, že o tom budeš mluvit.“

Při diskusi se našli i tací, kteří se snažili mluvit o hrozbě hladu a utrpení gazanských dětí. Arnon Khoury-Yafin, statistik a ekonom, který sestavil model pro výpočet množství potravin v Gaze, se snažil Knesetu vysvětlit situaci.

Jeho model je založen na výpočtu množství potravin dovezených do Gazy podle údajů IDF a kalorií, které z nich lze odvodit. Nepochybuje však o tom, že nejslabší a nejchudší obyvatelé pásma trpí vážnou podvýživou.

„Podle modelu jsme již v bodě, kdy desítky tisíc lidí nemají vůbec žádné jídlo nebo mají méně než 300 kalorií denně." I jeho pokáral poslanec Halevi, který k prohlášení nepotřeboval žádný model ani složité výpočty: „V Gaze není žádný hladový člověk, dokonce ani jediné dítě. Je škoda, že tu lež ještě posilujete - nikomu nic nechybí.“

„Myslím, že nikdo v této místnosti si nepředstavuje, že se za patnáct let ohlédneme a řekneme: 'Bylo skvělé, že jsme je nechali vyhladovět - jaká to byla chytrá strategie',“ řekl Ron Yamin z politického ústředí Koalice levicových organizací.

Son Har-Melech se opět neudržela: „Nikdo nikoho nenechává hladovět - přestaňte opakovat lži Hamásu!“ Yamin se nedal: „Osud dítěte, které nejedlo, které přišlo o domov a rodinu, je zpečetěn. Hlad vede k zoufalství a zoufalství vede k extremismu. Jsem tu, abych vás varoval - pokud nás nebude bolet břicho, když necháme děti hladovět, bolest hlavy nás bude pronásledovat po celá léta. Zkušenost hladu se vtiskne do těla i duše a zůstane s námi po mnoho dalších let.“