Existuje známý rytmus, podle kterého stoupají a padají oblíbenci v populistických režimech. Nejdříve jsou oslavováni - zváni do vnitřního kruhu, zahrnováni chválou a obdařeni bezprecedentním vlivem. A pak, když se změní vítr, jsou odhozeni, často bez slitování a s teatrální popřením odpovědnosti. V případě Elona Muska a Donalda Trumpa možná právě sledujeme začátek takového pádu.

Musk, kdysi přezdívaný „první kámoš“ druhého Trumpova funkčního období, se nyní obrací proti muži, díky němuž získal politický význam. Jeho kritika prezidentova masivního rozpočtového balíčku je pozoruhodná nejen svým obsahem, ale i nevyřčeným předpokladem, že Musk věřil, že je příliš velký na to, aby se stal obětním beránkem. To je tragický omyl, zakořeněný v typicky americkém mýtu: že peníze ochrání člověka před politikou. Neochrání. Zvlášť ne ve Washingtonu Donalda Trumpa. A v Trumpově světě je loajalita měnou s krátkou dobou trvanlivosti.

Muskův příběh připomíná dřívější zrady v éře Trumpa. Steve Bannon, kdysi intelektuální architekt trumpismu, byl bez milosti vypovězen. Rex Tillerson, šéf korporace, byl zostuzen. Dokonce i Mike Pence, Trumpův vlastní viceprezident, byl vykreslen jako zrádce. Musk to jistě všechno viděl - a přesto věřil, jako tolik ambiciózních mužů před ním, že on je jiný. Uvidíme.

Trump vždy vnímal moc jako hru s nulovým součtem. Když spojenci příliš zazáří nebo si vytvoří nezávislé následovníky, stanou se hrozbou. Muskova mediální přítomnost, jeho drzé charisma a schopnost mobilizovat kapitál i kulturu z něj udělaly vlastní gravitační centrum. Pro prezidenta, který definuje dominanci kontrolou, se Musk stal příliš velkým sluncem ve vlastní sluneční soustavě.

Musk tvrdí, že DOGE a jeho lidé se stali „obětními beránky“ pro všechno špatné ve Washingtonu. Možná si ještě plně neuvědomuje, že v Trumpově ekosystému každý favorit nakonec slouží dvěma účelům: nejdříve jako symbol síly, a potom jako varování.

Program DOGE - zaměřený na eliminaci plýtvání a likvidaci byrokracie - byl pro Trumpa politicky výhodný, dokud poskytoval optiku reformy. Ale politické náklady narůstaly: protesty federálních zaměstnanců, zapalování tesel, pád akcií, globální kritika. Ve chvíli, kdy náklady převýšily výhody Muskova spojenectví, stal se Musk postradatelným.

Trumpův „génius“, chceme-li to tak nazvat, spočívá v intuitivním citu pro hledání viníků. A Musk do této role zapadá dokonale: bohatý, výstřední, nedostatečně podřízený. Zkrátka muž, kterého může Trump současně veřejně chválit a zároveň z něj potichu udělat varovný příklad.

Co může Musk očekávat? Pokud se budeme řídit minulostí, pokud by se Donald Trump rozhodl vytasit své zlaté šachové figury a zatlačit proti Elonu Muskovi, mohl by to udělat s jemností a elegancí jemu vlastní - tedy přesně naopak. Možná by začal tweetem v 4:12 ráno: „Elon byl vždycky trochu divný - dobrý s raketami, špatný s čísly. Nikdy nepochopil, co znamená krásný rozpočet.“ Následovala by série „spontánních“ vyšetřování zaměřených na vládní kontrakty SpaceX („Jen se ptáme!“), nové daně na elektromobily („Proč by Američané měli platit za vozy, co samy jezdí do Antify?“) a náhle by se ve veřejném prostoru začaly objevovat „uniklé“ e-maily, kde Musk údajně navrhuje přesun hlavního města USA na Mars. V Trumpově světě není nic tak pomíjivého jako přátelství a nic tak kreativního jako pomsta.

Musk to možná už tuší. Jeho návrat ke SpaceX, náhlý odpor k Washingtonu, ústup ke kosmickým snům, to vše naznačuje člověka, který se předem snaží chránit před reputační katastrofou, o níž ví, že se blíží.

Skutečná tragédie tu ale není politická, nýbrž morální. Musk nejenže vsadil na Trumpa: on se do systému moci plně vložil na úkor svých ideálů. Zavřel agentury, papouškoval populistické slogany a stal se tváří hnutí, které nikdy nebylo plně jeho. Proč? Kvůli místu u stolu? Kvůli možnosti přepsat federální účetnictví? Teď, když se přátelství drolí a nože se vytahují, čelí Musk známému americkému paradoxu: že můžete být nepostradatelní pro revoluci... a stejně se stát její obětí.

Trump možná nechá Muska zmizet bez fanfár. Ale vzkaz zůstane: Nezáleží na tom, jak jste chytří, bohatí nebo nepostradatelní - pokud zastiňujete krále, budete obětováni. A když budete krvácet, nebude to pro nějaký vyšší princip. Bude to pro efekt.

V politice osobností je to cena za neloajalitu. Nebo ještě hůř: za to, že jste zastínili hlavního showmana.