Aby ochránil děti, Orbán zakázal průvod LGBTQ, který se měl konat tento víkend
28. 5. 2025 / Fabiano Golgo
čas čtení
4 minuty
Ve
světě, kde demokracie umírají oblečené do národních barev, učinila
maďarská vlast další rozhodný krok - možná až pochodující v husím rytmu -
směrem k stále módnější ideologii neliberální demokracie. Tímto pojmem
se holedbá premiér a samozvaný obrozenec habsburského ducha
Viktor Orbán. Ano, Maďarsko, rodiště Ference Liszta a nekonečně
melancholických rapsodií, nyní zakázalo svůj každoroční duhový pochod
Pride, čímž znovu dokazuje, že represe nejzuřivěji uplatňují ti, kdo
jsou nejméně jistí svou vlastní identitou.
Tento zákaz je prvním případem použití nově přelakovaného kousku ústavní magie - sepsané, jak si lze snadno představit, v potemnělé kanceláři pod portréty svatého Štěpána a Donalda Trumpa - jejímž cílem je „chránit“ maďarské děti před tak děsivými výjevy jako jsou duhové vlajky, otevřená homosexualita či nebezpečný nápad, že láska nemusí vždy dodržovat přísně katolická pravidla genderu.
„Děti je třeba chránit,“ tvrdí vláda. V zásadě hezká myšlenka - kdyby ovšem nebyla zneužívána jako kyj s půvabem sovětského monstrprocesu. Co tím ve skutečnosti myslí, je, že děti musí být hermeticky izolovány od samotné představy odlišnosti - aby snad jednou nezačaly zpochybňovat své místo ve společenském řádu, či nedejbože ego jejich spasitele ve funkci.
A tak se pochod hrdosti v Budapešti letos nekoná. Možná příští rok budou účastníci obviněni z plánování „duhové vzpoury“. Možná bude nějaká drag queen uznána vinnou z „úmyslu zářit“. Vše by to působilo komicky, kdyby to nebylo až mrazivě povědomé.
Maďarský Helsinský výbor - příhodně pojmenovaný po městě, které samo dobře zná boj proti tyranii - slíbil právní kroky. Ale v Orbanistánu lze předpokládat, že takové snahy zmizí ve stejném byrokratickém zapomnění, kde už dávno leží pravda, transparentnost a vláda práva, dusící se pod nánosy parlamentních procedur.
Nebuďme však naivní. Orbánovo Maďarsko není v tomto směru výjimečné, je pouze nejumělečtěji groteskní. Jedním tahem pera jeho režim přetavil vágní pojem „morálního vývoje dětí“ ve zbraň, kterou lze umlčet nesouhlas. Děti zde nejsou objektem ochrany, ale záminkou. Živým štítem, za kterým se autoritářská nostalgie po jednodušší, rovnější minulosti valí kupředu bez odporu.
Pro boha živého, hlavně děti pořádně ochraňme před homosexuály! Vždyť co kdyby se z některého z nich stal hrdina, který prolomí nacistické kódy a zachrání miliony lidí, jako Alan Turing? To bychom se z toho nevzpamatovali. A radši ani nemyslet na to, že by se z dítěte, kterému jsme nedali dostatečnou “ochranu”, stal někdo, kdo otřese společenským svědomím jako James Baldwin, nebo někdo, kdo píše literaturu, co se opovažuje myslet a cítit, jako William S. Burroughs nebo Allen Ginsberg. Prostě konec světa. A nedej bože, kdyby se z někoho stal další Oscar Wilde nebo Truman Capote. A teď si představte ten národní rozklad, kdyby snad nějaké dítě nebylo dostatečně “chráněno” a nakonec se z něj stal někdo jako Pavel Vítek nebo Jiří Rajniš starší... Kam bychom to dopracovali?
Ať nás pánbůh chrání, kdyby nějaké nechráněné dítě vyrostlo v renesančního génia jako Leonardo da Vinci. No to by byl konec tradičních hodnot.
Konzervativní představivost je neustále fascinována jakýmsi ztraceným rájem, který nikdy neexistoval, ale přesto je nutné jej bránit s vášní muže, jenž potlačuje něco, co je příliš křehké na to, aby to mohl pojmenovat. Není náhodou, že Orbanův oblíbený Američan, Donald Trump, rovněž dává přednost Edenu, který nikdy nebyl. Člověk má podezření, že sdílejí nejen ideologii, ale snad i krejčího.
A přesto, dějiny mají poslední slovo. Co Orbán a jemu podobní zapomínají, je, že kultura není statická, a společnost není poslušná navždy. Nástroje, které používají - ústavní dodatky, tiskové zprávy, policie - jsou plody modernity. A ta, bohužel pro ně, teče. Video sem, tweet tam. Pochod může být zakázán, ale svět uvidí, co to znamená žít pod režimem, který se bojí barev.
Pokud má Viktor Orbán strach z pochodu hrdosti, člověk se musí ptát, co vlastně vidí, když se dívá do zrcadla. Možná muže, který stárne bez důstojnosti. Možná chlapce, který kdysi snil, ale dnes už jen zakazuje.
760
Diskuse