Chce Netanjahuova vláda skutečně zničit Hamás?

29. 5. 2025 / Matěj Metelec

Podle mluvčího izraelské armády Oliviera Rafowicze se nic takového nestalo: „Izraelští vojáci vydali varovné výstřely do vzduchu před střediskem, do lidí v žádném případě nestříleli.“ (Pozn. red. Problém je, že západní televize vysílaly záběry těch zraněných lidí.)  Nic se tedy nestalo a ten počet zraněných taky nesouhlasí, mohl by klidně dodat. Důvěra ve vyjádření izraelské armády ohledně zabíjení civilistů v Gaze zůstala neotřesena snad jen u těch nejoddanějších stoupenců současné vlády státu Izrael. I když v České republice se pravda stále najdou lidé tvrdící, že Palestinci v Gaze hlad jen simulují. To ovšem dnes už vyžaduje buď skutečně velkou dávku cynismu nebo neobvykle vyvinutou schopnost sebeklamu. 

K Izraeli však se staví čím dál zdrženlivěji i vlády západevropských států a dlouho neporušená slupka podpory velmi široce pojatého „práva na obranu“ pomalu puká dokonce i u nás. Nepochybně to souvisí také s tříměsíční blokádou Gazy, kterou Izrael zcela flagrantně porušil válečné právo, a rovněž s tím, že když humanitární pomoc do Gazy pustil, využil ji jako nátlakový prostředek, jež má Palestince přinutit se za ní vydat a tím naplňovat izraelské válečné cíle. Jaké jsou ale vlastně dnes tyto cíle? Stále jde o zničení Hamásu, nebo už lze otevřeně mluvit o etnickém vyčistění Gazy, jak v posledních týdnech ostatně činí někteří izraelští ústavní činitelé?

Otázkou je, jestli je v této chvíli mezi těmito dvěma věcmi nějaký zásadní rozdíl. Od počátku bylo přitom jasné, že „zničení Hamásu“ je příliš široký vojenský cíl. Hamás coby faktická vláda v Gaze je součástí všech institucí tamní civilní správy a jeho zničení by tak mohlo znamenat „zničení do posledního popeláře“. Je těžko představitelné, že by bylo takového cíle dosáhnout bez vojenské okupace Gazy. Jestliže obhájci izraelského tažení s oblibou používají paralely s druhou světovou válkou a nevyhnutelnými „vedlejšími ztrátami“ (tedy mrtvých civilistech včetně dětí) v porážce Německa a Japonska, pak je třeba dodat, že právě k vojenské okupaci Spojenci směřovali. Pokud by měli státy Osy jenom donekonečna bombardovat, aniž by ovládli jejich území, válka by možná trvala dodnes. 

Izrael však podle všeho nemá zájem Gazu vojensky ovládnout a nahradit vládu Hamásu okupační správou tak, jako to udělali Spojenci v Německu a Japonsku. Důvodů může být více. K těm, které jsou nasnadě patří, že by bylo nutné vést v daleko větší míře pozemní operace a izraelské ztráty by byly mnohem vyšší. A ve chvíli, kdy by se Gaza stala i ze strany Izraele oficiálně okupovaným územím, Izrael by se těžko mohl zříkat zodpovědnosti za civilisty. Ničení civilní infrastruktury a neustále přesuny civilního obyvatelstva v nekončícím tažení za „zničení Hamásu“ představují pro potenciální etnické čištění Gazy teoreticky daleko užitečnější nástroje, než by bylo její dobytí a nastolení vojenské správy, jako tomu bylo v případě poraženého Německa a Japonska. Jinými slovy, pokud má současná izraelská vláda skutečně v úmyslu Gaza etnicky vyčistit (nebo případně „jenom“ snížit počet jejích obyvatel, aby zmenšil potenciál palestinského odporu, což je samo o sobě genocidní praxe), není pro ni daleko výhodnější, aby Hamás nějakým způsobem nadále fungoval? Skomírající, ale funkční Hamás by byl v takovém případě je trvalou záminkou k vedení války ad infinitum.