Palantir, tajná největší hrozba pro naši budoucnost
28. 5. 2025 / Fabiano Golgo
čas čtení
4 minuty
Existuje
firma v Americe - málo známá, málo chápaná - která nám nabízí pohled do
duše naší měnící se civilizace. Není to sociální síť ani spotřebitelský
gigant. Neusiluje o vaši pozornost dopaminovými smyčkami ani vám
nekrade palce nekonečným rolováním. Místo toho tiše pracuje v pozadí,
napájí motory vlády, války, byrokracie a policie. Tato firma se jmenuje
Palantir a její vzestup vypráví hlubší příběh než jen technologii.
Vypráví o filozofickém směru, kterým se liberální demokracie ve 21.
století ubírají.
Založena s velkolepými
ambicemi a vedená generálním ředitelem, který cituje Heideggera a
prochází se osamocen po zasněžených lesích v New Hampshiru, Palantir
buduje něco trvalejšího než aplikaci: nový druh poznání pro moderní stát
- zakotvený ne na uvažování či na lidském úsudku, ale v
pravděpodobnostních modelech, syntéze dat a algoritmickém předvídání.
Snadné
je soustředit se na samotné nástroje: Gotham, Foundry a nyní i hrozivě
pojmenovaná Platforma umělé inteligence (AIP). Tyto systémy pohlcují
obrovské množství informací - příspěvky na sociálních sítích, školní
záznamy, zdravotnické soubory, imigrační data - a syntetizují je do
portrétů individuálního rizika. Logika je chladná, klinická a stále více
důvěryhodná. Pokud z nás Facebook udělal produkty, Palantir z nás dělá
pravděpodobnosti.
Ale podstatnější než to, co technologie dělá, je to, co předpokládá.
Samotná
existence Palantiru je filozofická sázka: že lidská intuice už nestačí k
vládnutí, že společnosti lze bezpečně řídit jen tehdy, když se na
jednotlivce nehledí jako na občany s vůlí, ale jako na uzly v masivním,
reaktivním systému. V rukou byrokratů a armád tato logika mění předpověď
v politiku, dohled v rozhodnutí. Algoritmus nejen sleduje; naznačuje,
rozhoduje, velí. Software koná, a my se podřizujeme. Tento posun není
ani dystopický, ani utopický. Je to něco jemnějšího a možná
nebezpečnějšího: estetika kontroly, zabalená do jazyka efektivity.
Alex
Karp, záhadný generální ředitel Palantiru, se popisuje jako socialista,
obránce západních hodnot a muž posedlý ochranou liberalismu. A přitom
prodává software, který tiše nahrazuje demokratickou deliberaci
technokratickým úsudkem. Je to paradox hodný naší doby. Jako Platónovi
filozofové-králové, i Karp věří, že většina lidí je příliš nestálá,
příliš snadno zmanipulovatelná, než aby si mohla vládnout sama.
Demokracie není posvátná - je to chyba, kterou je třeba opravit. A
Palantir, jak se zdá, je tou opravou.
Seznam
klientů společnosti připomíná stínový registr institucionální nervozity:
ICE, americké ministerstvo obrany, FBI, místní policejní oddělení, britská
státní zdravotní služba, evropské protiteroristické jednotky, a operační
nasazení na ukrajinském bojišti. Palantir neprodává naději ani spojení;
prodává řád. Řád, který vyplývá z toho, že vidíte vše a očekáváte to
nejhorší.
V době nejistoty - pandemií,
dezinformací, geopolitické nestability - Palantir nabízí hodnotu zvanou
jasnost. Nabízí vládám iluzi kontroly ve světě, který už ovládnout
nelze. A jako každá iluze, i tato má svou cenu.
Skutečné
nebezpečí zde není ve zlém úmyslu, ale ve vytěsnění. Pomalu a tiše jsou
zvyky liberální samosprávy nahrazovány něčím chladnějším: spoléháním se
na algoritmickou jistotu, na statistickou triáž, na stroje, které
neuvažují, ale řadí. Lidé se mění ve změněné. Riziko se stává osudem.
Je
v tom zvláštní klid, jako by algoritmy přinesly post-morální éru
vládnutí. Ne tyranskou, přesně řečeno, ale bez tváře, neodpovědnou a
potichu nevratnou. Toto není Velký bratr, který křičí ze obrazovky. Je
to tichý šepot z uživatelského rozhraní, který označuje vaše jméno,
eskaluje váš případ, vyzývá k zásahu. V takovém světě se míra moci
neurčuje podle toho, kdo velí armádě, ale kdo píše modely.
Příběh
Palantiru není jen o dohledu či datech. Je to příběh o důvěře. Dříve
jsme důvěřovali institucím, protože si legitimitu zasloužily -
transparentností, odpovědností, morální autoritou. Dnes jim důvěřujeme,
protože mají více informací než my. Uklidňuje nás ne ctnost, ale
výpočetní výkon. A právě tento kulturní posun Palantir zosobňuje. Nejen
že programuje budoucnost - formuluje způsob, jakým jí rozumíme.
1828
Diskuse