Ano, Rusko zachází se svými vojáky jak s biologickým odpadem
29. 5. 2025 / Bohumil Kartous
čas čtení
4 minuty
To, na co upozorňuje ruský voják (via článek Hrůzy ruského válčení od Jiřího Hlavenky) mohu potvrdit. Při návštěvách Charkova, města ležícího zhruba 35 kilometrů od ruské hranice, jsem měl opakovaně možnost setkat se a mluvit s lidmi z dronovodičské jednotky. Tato jednotka je nasazována nedaleko frontových pozic a její úkolem je eliminovat ruské jednotky, které se snaží o rozšiřování invaze na ukrajinském území.
Jejich drony mají pochopitelně kamery. Kamery zachycují celou akci, tedy jak dron nachází cíl, samotný útok (drogy shazují jednoduše vyrobené malé bomby) i následky operace. Velmi často jsou cílem dronové obrany pěšáci, které ruské velení vysílá na nebezpečné území. Ruské velení si je vědomo obrovského rizika, které pěchotě hrozí. Před drony de facto není úniku, pokud v blízkosti není nějaké pevné útočiště. Ani schovat se mezi stromy nepomůže, pokud není zeleň hustá a pokud je shora mezi větvemi vidět. Bomba propadne dolů a její zacílení je většinou velmi přesné.
Ruské velení zcela záměrně posílá vojáky na smrt. Olexandr, dronovodič z Charkova, popisoval situaci jako naprosto odporný způsob pohrdání lidskými životy vlastních lidí: Ruské velení pošle nejprve první vlnu, kterou ukrajinské drony zlikvidují. Následně pošle další, vojáci jsou opět zabiti. To se opakuje do té doby, než se ruské pěchotě podaří posunout se o pouhých pár desítek nebo stovek metrů, přičemž jich obrovské množství doslova chcípne.
Jak chcípnou? Ukrajinci používají tzv. footcrushers, tedy doslova "drtiče nohou". Jde o podomácku vyrobené bomby, které fungují podobně jako granáty. Po dopadu detonují a při detonaci se v okolí rozletí kovové střepiny. Střepiny z footcrusherů létají většinou nad zemí, takže nejčastější zranění, která způsobí, jsou zranění nohou. Viděl jsem desítky videí, na nich jsou záběry po dopadu footcrusherů. Ruským vojákům střepiny většinou zpřelámou nohy, takže jejich další pohyb je skoro nemožný. Jediné, co mohou je plazit se, případně, pokud mají přelámané kotníky, mohou lézt po čtyřech. Jsou tak jednoduchým cílem pro další obranou akci ukrajinských dronařů.
Jak píšu, viděl jsem desítky takových videí. Na některých jsou ruští vojáci sami, vydaní napospas ukrajinské obraně. Někdy jde ale o vícečlenné jednotky. Neviděl jsem ani jedno video, na kterém by se ruské jednotky snažily jakkoliv starat o své zraněné. Ani jedno. Pokud byl někdo zraněn, ostatní ho nechali jeho osudu, tedy rychlé, nebo pomalé smrti. Stejně tak ostatky Rusů zůstávají tam, kde zemřeli. Ruské velení svými vojáky zcela pohrdá. Jejich těla jsou pro ně jen biologický materiál, případně biologický odpad. Záleží, jestli voják žije, nebo je mrtvý.
Viděl jsem i jedno video, které svou hrůzou mezi jinými vynikalo. Samotný ruský pěšák šel po zcela otevřené, zasněžené pláni. Byl to chodící terč. Ti, kdo ho tam poslali, ho vědomě poslali zemřít. Ukrajinský dron ho našel, ale než stačil dronař zaútočit, voják vzal pušku a prostřelil si hlavu. Udělal to špatně, takže sice byl smrtelně zraněn, ale po sebevražedném pokusu viditelně stále žil. Ten voják jednal zjevně pod tíhou skutečnosti, že zemře tak jako tak. Buď se zlomenými nohami, nebo rychleji, pokud si prostřelí hlavu. Ruskému velení je to tak jako tak úplně jedno.
Ptal jsem se Oleksandra, jak se mu žije s vědomím, že už zabil tolik lidí. "Nic jiného mi nezbývá," řekl. "Každých 100 zabitých Rusů znamená 30 životů mých spolubojovníků, obránců Ukrajiny." Čtrnáct dnů před tím, než jsme se naposledy setkali, Rusové během útoku na pozice dronařů zavraždili jeho bratra. Úplně mu rozumím.
1633
Diskuse