Odškodnění za genocidu (radikální výzva)

16. 4. 2014 / Wenzel Lischka

čas čtení 6 minut

Zdá se, že se konečně pohnuly tlusté ledy, neboť na světlo světa přišla Nová pravidla odškodňování za zdravotní újmy. Nyní to chce vzít rozum do hrsti a dožadovat se svých lidských a občanských práv. Sám se o to snažím již několik desetiletí, ale zatím opravdu zcela marně.

Vidina tučného odškodného snad dokáže rozbít masivní bariéru egoizmu, kterou se náš občan chrání před trpkým poznáním, že je závažným způsobem bytostně postiženým. Egoizmus má totiž ten velice příznivý hospodářský vliv, že jeho nositel se v konkurenci se stejně postiženou masou jedinců považuje za jedinečného, skvělého, chytrého, zdravého a dokonalého. Jako každá choroba, tak i sobectví či duševní omezenost chrání svého nositele.

Pokud typicky nemocného přenašeče upozorníme na nějaký nedostatek v jeho podprahovém přesvědčení a hodnocení, trvá mu v průměru asi 2- 0,5 vteřiny, než si uvědomí, že zde něco nehraje. Avšak i potom se sveřepě brání před nařčením a urputně obhajuje svůj egoistický postoj, dokud všichni okolo neseznají, že je úplným debilem. Ona krátká reakční doba je dostatečně dlouhá k tomu, abychom podvědomí daného jedince podvrhli cokoliv, z čeho můžeme mít příznivý ekonomický profit.

Takový typický jedinec je produktem masové genocidy, které je vystaven od svého narození v procesu výchovy, vzdělání, legislativy, výživy, zaměstnání, zdravotní péče, mediální manipulace, vlivu veřejného mínění a jiných činitelů. Není si vědom své zdravotní újmy, která mu byla způsobena společností a státním zřízením. Následkem toho taková osoba prožije celý život v mylném přesvědčení, že je s ní všechno v pořádku, a že případné nedostatky a chyby jsou pouze na straně druhých a prostředí.

Měli bychom být vděční marxistům a komunistům, že nás seznámili s faktem tzv. objektivní reality (hmoty) a jejím odrazem (vědomím). Místo toho jsme tento fakt jako prostí proletářští občané nedocenili. O to více jej přivítali, rozvinuli a vědecky propracovaly osoby se zločinnými a buržoazními sklony, které zaplavují elitní a vedoucí pozice v jakémkoliv společenském zřízení a režimu.

Typický odraz hmoty chce předělávat objektivní realitu (přírodu, společenské zřízení, druhé), aby byla dokonalá podle jeho zmrzačených a choromyslných představ, a teprve potom se případně (v optimálním případě) hodlá nějak uzdravovat a zlepšovat sám. Nic jiného mu ostatně jako mrtvému odrazu hmoty nezbývá.

Genocida nabrala moderních a sofistikovaných forem. Staré primitivní metody budily přirozený odpor, zatímco ty nové moderní si geneticky manipulovaný občan přenáramně chválí. Jsa organicky postižený, sám vstřícně do stejného chorobného zdravotního stavu zavléká své potomky i potomky občanů druhých.

Typický občan postižený civilizační degenerací (genocidou), ke stejnému zdravotnímu postižení nekompromisně nutí sebe i ostatní členy své rodiny a společnosti. Aby dosáhl trvale udržitelného zhoršování svého zdravotního stavu, ergonomicky, ekonomicky, právně, sociálně i politicky upravuje své životní prostředí, kterého je pouhou reflexní mátohou. Oplzlý adrenalinový pocit hrdosti a jedinečnosti je mu za to zaslouženou odměnou.

Těch nějakých 20 milionů korun, na které má každý občan nárok, jsou směšnou náplastí na zdravotní újmy způsobené genocidou četným generacím jeho předků. Je potěšitelné, že tvůrci nových pravidel odškodňování trvají na tom, že nárok na odškodné nezaniká ani smrtí postiženého. Tímto způsobem se celková suma odškodného v každé rodině může příznivě navýšit.

Organické deformace, kterých je každý civilizovaný občan nositelem, jsou velice snadno zjistitelné u osoby vlastní, ale i osob jiných. Zdravotní posudková komise může například požádat žadatele o odškodné, aby se sehnul při propnutých nohách dolů k zemi a dlaněmi rukou se dotkl podlahy. (Jedná se o jedno ze zdravotních postižení, která jsou způsobené polohou vsedě při školním vzdělávání.)

Pokud se testovaná osoba podlahy nedotkne podlahy, nebo dokonce pro nepřekonatelný duševní odpor ohnout ani nechce, je takový pacient evidentně zdravotně postiženým.

Duševní způsobilost odrazu objektivní reality lze zkoumat pomocí jednoduchých a naprosto objektivních kritérií. Požádáme například testovanou osobu, aby vstoje prováděla rukou kruhový pohyb (aby opisovala rukou pomyslný kruh). Pomineme to, že většina nezletilých i zletilých občanů není tohoto jednoduchého pohybu nijak schopna, takže jejich kruh je obvykle hranatý. Pokud se nepohne smyslové okolí, postižený nevykazuje žádné životní funkce.

Jestliže se k vyšetřovací komisi dostaví simulant, který bude vstoje kruhy rukou zručně provádět, požádáme jej, aby se při neustálém provádění kruhového pohybu otočil ke komisi zády. Tento požadavek je obvykle dostatečný k tomu, aby vyřadil motoriku vyšetřovaného zcela z funkce.

Vzhledem k omezenému rozsahu této občanské výzvy nelze zmínit všechny civilizační choroby, kterých je každý občan trpným nositelem (obětí), jako jsou alergie, deprese, cukrovka, rakovina, osteoporóza, hypertenze, obezita, neurózy, vředy, demence a jiné daně za pokrok v genocidě, degeneraci a zasloužené likvidaci lidstva.

Odpovědné zdravotnické orgány by měly vypracovat příslušné zdravotní testy, kterými by měl pojít každý nedospělý i dospělý občan bez ohledu na jeho mínění o svém tělesném a duševním zdravotním stavu. Prvními, kteří by měli zmíněným testy projít, by měli být všechny orgány zodpovědné za chod společnosti. Máme se tedy na co těšit. Obroda společnosti nastává konečně na tom správném místě. Správná revoluce nastává pouze v nás.

Průměrnou částku 20 milionů určili povolaní odborníci vcelku správně. Při současných cenách se jedná o sumu, o kterou byl přibližně okraden každý poctivě pracující občan republiky jako rukojmí ve spárech vyděračů před svým odchodem do důchodu.

Pokud na moji občanskou výzvu nikdo nebude reflektovat, spokojím se s odškodným 20 milionů korun za zdravotní újmy, které mi byly způsobeny výchovou, školstvím, zdravotnictvím, společností a státem vůbec, zcela sám. Nestydím se za to, že nejsem zdravý. A co vy?

0
Vytisknout
9308

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2014