Proč nevkládat do nové ženevské dohody přehnané naděje

18. 4. 2014 / Karel Dolejší

Svět si nepochybně po včerejší mezinárodní konferenci v Ženevě úlevně vydechl. Avšak neměl by to přehánět a neměl by si přestat všímat ani méně příznivých znamení, která jsou doslova na očích.

Jedním z nich je fakt, že se ruský prezident včera ve svém televizním vystoupení opět zmínil o možnosti nakonec nařídit vojenskou invazi na celou Ukrajinu, neboť mu parlament přidělil příslušné pravomoci.

Putin také tvrdil, že neplánoval anexi na Krym předem. Vzhledem k tomu, že současně vůbec poprvé připustil přítomnost ruských vojáků sil zvláštního určení během úvodních fází okupace Krymu, zní takové tvrzení absolutně nevěrohodně. Pokud někdo Putinovi věří, že během pěti dnů po podepsání dohody z 21. února Moskva vyhodnotila následnou krizi, rozhodla o reakci, naplánovala a začala realizovat takovou rozsáhlou vojenskou operaci, pak mu zřejmě uvěří úplně cokoliv, i tu nejabsurdnější pitomost. Kdo podobnou zázračnou schopností stát se ovcí nedisponuje, tomu ovšem nezbývá než mít za to, že šlo o jeden z dopředu pečlivě připravených scénářů.

Co si potom myslet o Putinově tvrzení, že na Ukrajině dnes nejsou žádní vojáci ruských jednotek zvláštního určení? O Krymu přece donedávna tvrdil přesně totéž. Totéž původně tvrdil i o krizi v Jižní Osetii, než se v dobrém rozmaru novinářům svěřil, že vše bylo pečlivě dopředu připraveno, včetně přítomnosti ruských "poradců". Samozřejmě, převážná část "agentů", které Ukrajinci v minulých dnech zadrželi, budou amatéři formátu Marie Koledy. Ale někteří další do této kategorie spolehlivě nepatří. Kromě jiného jsou tu záběry podplukovníka ruské armády, který přebírá velení nad policií v obsazené Horlivce.

Putin se také zastal exprezidenta Janukovyče a jednotek Berkut, které za celou dobu svého působení sloužily výhradně jako nástroj politické represe. To nesvědčí o nějaké ochotě navázat s Ukrajinci skutečný dialog.

Zřetelné bylo, že Putin, jako dříve, neuznává Ukrajinu coby stát; a v tomto směru i ženevské rozhovory doslova "spláchly" proslulé Budapešťské memorandum garantující ukrajinské hranice. Už se o tomto dokumentu vůbec nehovoří. Žádné garance tedy neplatí. A ani Ukrajinci pro Putina vlastně "neexistují": ve skutečnosti prý je pouze uměle rozdělený jediný ruský národ žijícící "v různých zemích".

V části svého projevu Putin dokonce doslova přijal ideologii ultrapravicových separatistů, kteří v minulých dnech na východě a jihu Ukrajiny rozpoutali dlouho připravované nepokoje, a kteří stejně jako včera ruský prezident hovoří o těchto územích s použitím termínu z 18. století coby o "Novorusku" (Novorosija).

Pokud by to náhodou nestačilo, ruský prezident dal kromě toho najevo, že nehodlá uznat výsledky prezidentských voleb na Ukrajině vypsaných na 25. května. To mu umožňuje kdykoliv znovu zvednout argument o "nelegitimnosti úřadů v Kyjevě" bez ohledu na to, jakou volební procedurou vzniknou. Takže další "překvapení" z jeho strany nejsou rozhodně vyloučena - před volbami, ani po nich.

A konečně Putin stále hovoří o tom, že jeho anexe Krymu byla prý vyvolána strachem z rozšiřování NATO na východ. V tomto směru si ovšem jistě velmi pomohl, protože po posledních událostech na Ukrajině není vůbec vyloučeno, že dojde k rozšíření NATO pro změnu i na sever - o Finsko a Švédsko.

Doufejme, že Ukrajinci prožijí pokud možno klidné Velikonoce bez dalších provokací separatistů či Pravého sektoru - a že dohoda v Ženevě byla skutečně uzavřena s úmyslem situaci deeskalovat, nikoliv s úmysly jinými.

0
Vytisknout
6958

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2014