Po výročním sjezdu britské Konzervativní strany: Konzervativci chtějí brexit stůj co stůj, i když to zničí jejich zemi i jejich stranu

6. 10. 2017

čas čtení 4 minuty


Po katastrofálním vystoupení Theresy Mayové na výročním sjezdu Konzervativní strany nyní probíhá spiknutí v Konzervativní straně s cílem ji sesadit, píše Jonathan Freedland.

Donedávna se britská Konzervativní strana řídila zásadou, která z ní učinila snad nejúspěšnější politickou stranu v demokratickém světě za poslední dvě století: Podřídit všechno zájmu získat a udržet si moc.

Nyní však tento princip britští konzervativci opustili, protože našli něco jiného, čeho si váží víc. Je to brexit.


Horečka eurofobie britské Konzervativní strany je tak intenzivní, že už spálila celou řadu donedávna posvátných toryovských principů. Toryové si stále ještě říkají Konzervativní a unionistická strana, ale když je jim řečeno, že brexit ohrožuje britskou unii - především tím, že ohrožuje mír v Severní Irsku i jeho místo ve Spojeném království - konzervativci nad tím jen pokrčí rameny. Konzervativci tvrdí, že si nadevšechno váží suverenity britského parlamentu - právě kvůli prosazení suverenity Westminsteru se prý koná brexit. Jenže teď donutili své poslance, aby schválili zákon o odchodu Británie z EU, který předá veškeré pravomoci Dolní sněmovny britské vládě, která přepíše britské zákony bez blokace a kritiky parlamentu. Tvrdí, že jim záleží na volném obchodu, přitom opouštějí největší oblast volného obchodu v lidské historii.

Vzhledem k tomu že pro britské konzervativce je teď brexit důležitější než britská unie, suverenita parlamentu i volný obchod, nemělo by vás šokovat, že pro konzervativce je nyní brexit důležitější i než přežití samotné konzervativní vlády a možná i než přežití Konzervativní strany.

Základním důvodem pro úspěch při volbách je ekonomická spokojenost obyvatelstva. Stoupenci brexitu si zacpávají uši, když slyší varování od britských finančních institucí, například, že klesá britská produktivita, takže stát vybere o 18 miliard liber méně na daních, než se předpokládalo.

Sledoval jsem obecenstvo na konzervativním sjezdu v Manchesteru v podrážděném mlčení, když jim bývalý ministr Dominic Grieve sděloval, že je nemožné říct, zda bude na tom Británie po odchodu z EU za třicet let lépe, v krátkodobé a ve střednědobé perskeptivě je to obrovské riziko. Citoval údaj, že zatímco v současnosti probíhá 70 procent evropských bankovních transakcí přes Londn, po brexitu to bude 40 procent.

Normálně by to absolutně vyděsilo konzervativní sjezd, který ví, že při příštích volbách bude nucen hájit neexistující parlamentní většinu proti obrozené a sílící Labouristické straně. Avšak toto nejsou normální časy. Delegáti uspořádali ovace každému řečníkovi, který řekl, že čím tvrdší brexit, tím lépe.

Eurofobové, jejichž hlas je v Konzervativní straně nesmírně silný, není ani nejtvrdší brexit dostatečně tvrdý. Nestačí jim, že Británie opouští naše nejbližší sousedy a nejdůležitější obchodní partnery, trvají na tom, že musíme za sebou zabouchnout dveře a ještě na rozloučenou udělat vůči Evropě vulgární gesto.

Všichni poslanci a delegáti na sjezdu tento týden vážně pokyvovali hlavami, že má Konzervativní strana problém, protože nemá žádné mladší stoupence - a mladší znamená lidi mladší 47 let. Vědí, že mladí lidé jsou brexitem zděšeni, ale prosazují ho proti jejich vůli. Modernizující poslanec George Freeman se vyjádřil: "Pokud budou lidi vidět Konzervativce jen jako obhájce bezduché politiky škrtů a ideologicky a kulturně izolovaného brexitu, pak ztratíme příští generaci navždycky."

Jestliže se teď bude Konzervativní strana hašteřit o tom, kdo má být jejím novým šéfem, bude to znovu především o brexitu. Euroskeptismus otravuje Konzervativní stranu a politický život  v Británii už desetiletí. Stal se kyselinou v očích britského konzervatismu, oslepil jej nejen vůči národnímu zájmu, ale i vůči jeho vlastním principům - a dokonce i vůči jejich tradiční vůli k moci.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
8679

Diskuse

Obsah vydání | 10. 10. 2017