Bez víry v nedotknutelnost lidských práv jsme v hajzlu

21. 6. 2018 / Bohumil Kartous

čas čtení 4 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Svět se pohoršuje nad tím, že Trump a populistická inkvizice v jeho kabinetu nařídila odebírat děti ilegálním imigrantům z amerického jihu. Je to odporné, alespoň pro mě jako otce dvou dětí. Míra zhnusení nad takovým aktem mocenské zvůle, v jejímž zájmu není nic víc než zoufalá snaha udržet si volební přitažlivost a odvrátit politický kolaps, jemuž musí Trump čelit, je pochopitelná. Nicméně v Jemenu hrozí statisícům dětí nikoli odebrání od rodičů. Hrozí jim smrt. To už globální média tolik nepohoršuje, neboť v mediální dimenzi je hodnota života jednotlivce poměřována jeho společenskou příslušností. Máme brát jako "příležitost", že Trump jedná natolik nelidsky a snaží se lidská práva potírat přímo na území státu, který do značné míry definuje demokracii, nebo mám brát jako výsměch lidským právům, že se hrozící smrt statisíců jemenských dětí nedostane ani zdaleka na mediální pozice tisíců dětí odebraných nelegálním imigrantům do USA?


Určitě se najde i v české společnosti nemálo "racionálně" uvažujících jedinců, kteří si dokáží sami před sebou obhájit, že odebírání dětí rodičům na základě jejich pokusu o překročení hranic (který není nelegální!) není nic víc než regulace potřebná k tomu vytvořit dostatečně účinný odstrašující prostředek, jenž pomůže snížit celkový zájem o migraci do USA ze středních a jižních částí Ameriky. 


Dokážu si představit, že vedu takový rozhovor s člověkem, který je přesvědčený, že jde o jakési vyšší dobro, k němuž se vztahuje, jelikož přese imigrace je kvantitativní záležitost a naše přežití - myšleno kulturně - přece závisí na tom  zachovat s přežitím slučitelný poměr.

V českých podmínkách to znamená, že hovoříte s člověkem, jehož životní zkušenost z hlediska útrap ilustruje - poněkud nadneseně - supermarket zavřený o státním svátku nebo zákaz kouření v hospodě. Je to skutečně poněkud paušalizující tvrzení, na druhou stranu, těžko hledat v ČR člověka, který by zažil něco podobného, co zažívají rodiče z Ameriky pod USA, kteří prchají před pronásledováním, nebo na základě motivace zajistit lepší život vlastním dětem podnikají dost nejistou cestu na sever.

Tito lidé většinou vůbec nevědí, k jaké katastrofě došlo, dochází a bude docházet v Jemenu. Je jim to jedno, děti, které umírají v té zemi, jsou pro ně mnohem méně než pes či kočka z útulku, které uvidí v nějakém dojemném videu na sociálních sítích. I když jim o tom povíte, jejich postoj se těžko změní, protože by museli nejprve "navnímat", že se nejedná o hoax (jichž je všude plno), nebo prostě budou bránit svou politickou identitu spojenou s populisty a určitou představou, kterou do své volby promítli.

Jde přitom o jednu z celé řady situací, které ukazují, jak asymetrický vztah má tzv. vyspělá část lidské civilizace k lidským právům. Nikde jinde nelze tak jednoznačně - z hlediska platného mezinárodního práva i konstituce západoevropských zemí - jak vlastně společnost smýšlí i tom, co zakládá její právní řád.

Vezměme v potaz ignoranci, kterou způsobuje agenda setting zprostředkovatelů informací, médií v nejširším slova smyslu. Vezměme ale v potaz i výrazně asymetrické uvažování o hodnotě lidské existence, dané tím, že se buď narodíte v Kalifornii, nebo někde v poušti Arabského poloostrova. Vezměme v potaz to, že podle pravidel západních demokracií je naprosto nezadatelné právo dítěte na jeho rodiče, pokud jej tito s úmyslem zneužití nepoškozují. A uvědomme si konečně, co jsou skutečné priority, za které stojí za to nasazovat krk, aby je společnost začala vnímat jako naprosto zásadní pro dlouhodobou existenci.

Nic dalšího nezbývá, kromě kolapsu společností a civilizace jako takové.


1
Vytisknout
10986

Diskuse

Obsah vydání | 26. 6. 2018