
Všichni chceme naznačit, že s virem vážně bojujeme, že?
18. 3. 2020 / Miloš Dokulil
čas čtení
5 minut
Ani vzdáleně by se ovšem nemělo nějak naznačovat, že tu mohlo
jít o utajený a špionážně realizovaný útok z nějakého
konkurenčního zahraničí, když takový virus nezná nad sebou
„pána“ a nějakou zrovna nečekanou oklikou by se mohl zcela
nekontrolovaně svým potomstvem vrátit do země údajného a nějak
naznačovaného původu. (Evropa má teď dvojjedinou a pochybnou
výhodu snad jen v tom, že vůči Číně má jen o málo víc
jak jenom třetinu svých obyvatel a že se musí s touto
závažnou virózou potýkat až jako druhá.)
Berme ovšem zároveň opravdu hned tím „jedním dechem“ (asi
již teď s rouškou, že?) v oprávněnou úvahu fakt, že
ani baktérie, ani viry nemají zrovna v tom svém mikro- a
nanosvětě (tj. řádově v oblasti miliontin až miliardtin
metru; a pak číselně: 10-6 až 10-9 metru)
na růžích ustláno s dálkovou dopravou. Zároveň, pokud jde
přímo o viry, ty se mohou dále vyvíjet – a případně
rozmnožovat – teprve tehdy, pokud k tomu mohou získávat
potřebné látky z jiných živých organismů, na nichž
cizopasí. Čili jakmile tu jednou máme možného nositele virů,
rychle vzrůstají zdravotní rizika jak pro takového nositele, tak
též pro jeho okolí. Viry se množí nesmírně rychle, jakmile
k tomu konečně dostanou v hostitelském organismu
příležitost.
Jakmile byl jednou pro Čínu potvrzen výskyt koronaviru (řekněme,
že teprve krátce po letošním Novém roce), měl to být ihned
signál pro celý svět, že tu je zákeřná hrozba s předem
nepředvídatelnými následky. Nejen tedy pro Čínu samotnou. A
nejen pro život jejích obyvatel. Uvažme třeba „jenom“, že
hned na základě své nynější výrobní kapacity a počtem svých
obyvatel je Čína v současném našem světě největším
výrobcem zboží. Dodavatelsky, subdodavatelsky, přímo ve výrobě,
při transportu, obchodními kontakty, a také v rámci finální
distribuce je tu potom nejen doma, ale i pro zahraničí nutné
počítat s tím, že spousta lidí se dostává do vzájemného
– a tou virózou – rizikového kontaktu. Vzájemná izolace má
své praktické meze. Spolu s tím také účinná dezinfekce.
Kupodivu přesto se od počátku tohoto roku 2020 chodilo, jezdilo,
plulo a létalo dál všude a odevšad kolem, jako kdyby se
„nechumelilo“. (Až snad na výletní loď Diamond Princess,
která docela rychle vytáhla kotvy u čínských břehů a jako
svérázná „konzerva“ s virózou napadenými výletníky
kotví teď v přístavu v japonské Jokohamě.)
Jako kdyby tu neměl být hodně rychle dán celosvětově signál
k radikálnímu omezení především mezistátní dopravy.
Jenže dělejte s tím něco, když lidé vložili své peníze
do cestovek, letenek a plánovaných dovolených! A ten rozmanitý
dálniční a rekreační provoz má rovněž svou strukturu, která
něco stojí a musí se finančně umořovat (aniž se pojištěním
zvažovala možná rizika pro provoz těchto zařízení v případě
epidémie!). Takže se třeba – i z ČR, aniž bychom její
občanstvo pomlouvali – dál jezdilo třeba na lyže do Itálie
(copak bylo v Česku dost sněhu pro všechny zájemce?).
Též mysleme na doprovodné aktivity k čemukoliv, co
jakýmkoliv vyhlášeným omezením pohybu obyvatel mohlo být
okamžitě od samého vyhlášeného opatření navíc ochromeno. Ne
že by se takto jednalo jen třeba o dopravu a veřejné stravování!
Prakticky každé rozhodnutí o čemkoli jakkoli stojí „nakonec“
– ne-li okamžitě – nějaké peníze. S doprovodnou někdy
panikou k tomu.
(A nepřipouštějme si teď, ke konci března, že při odlišně a
s předstihem vyhodnoceném přístupu ke koronaviru hned
v rámci Evropské unie mohla snad situace kolem koronaviru
vypadat dnes – 18. března – jinak. „Po bitvě je každý
generálem“, že? Ne že by současně ekonomiku předem uchránila
politika pouhým čekáním na to, až jak se to třeba vyvine.)
(I když na ty další zdravotnické potřeby jsme si počkat
museli.)
A mudrování o možnosti racionálního předstihu před pohromou
stranou. Na veřejnosti musíme teď nosit roušku, že?
10634
Diskuse