Všichni chceme naznačit, že s virem vážně bojujeme, že?

18. 3. 2020 / Miloš Dokulil

Člověk by nevěřil, kolik je teď všude v české nebo evropské společnosti nepřehlédnutelného odhodlání s tím koronavirem („covid-19“) bojovat. Jako by tu opravdu opět jednou nešlo o to známé „pozdě bycha honiti“! Přičemž – jakmile jednou jsme tam, kde zrovna jsme – především k tomu kompetentní orgány musí co nejúčinněji brzdit nové výskyty tohoto zákeřného onemocnění, aniž bychom se měli prioritně zrovna teď dohadovat, kdo kde jaksi zaspal nebo včas nedocenil, co tentokrát nejdříve propuklo jako zprvu anonymní hrozba v Číně.
Ani vzdáleně by se ovšem nemělo nějak naznačovat, že tu mohlo jít o utajený a špionážně realizovaný útok z nějakého konkurenčního zahraničí, když takový virus nezná nad sebou „pána“ a nějakou zrovna nečekanou oklikou by se mohl zcela nekontrolovaně svým potomstvem vrátit do země údajného a nějak naznačovaného původu. (Evropa má teď dvojjedinou a pochybnou výhodu snad jen v tom, že vůči Číně má jen o málo víc jak jenom třetinu svých obyvatel a že se musí s touto závažnou virózou potýkat až jako druhá.)

Berme ovšem zároveň opravdu hned tím „jedním dechem“ (asi již teď s rouškou, že?) v oprávněnou úvahu fakt, že ani baktérie, ani viry nemají zrovna v tom svém mikro- a nanosvětě (tj. řádově v oblasti miliontin až miliardtin metru; a pak číselně: 10-6 až 10-9 metru) na růžích ustláno s dálkovou dopravou. Zároveň, pokud jde přímo o viry, ty se mohou dále vyvíjet – a případně rozmnožovat – teprve tehdy, pokud k tomu mohou získávat potřebné látky z jiných živých organismů, na nichž cizopasí. Čili jakmile tu jednou máme možného nositele virů, rychle vzrůstají zdravotní rizika jak pro takového nositele, tak též pro jeho okolí. Viry se množí nesmírně rychle, jakmile k tomu konečně dostanou v hostitelském organismu příležitost.

Jakmile byl jednou pro Čínu potvrzen výskyt koronaviru (řekněme, že teprve krátce po letošním Novém roce), měl to být ihned signál pro celý svět, že tu je zákeřná hrozba s předem nepředvídatelnými následky. Nejen tedy pro Čínu samotnou. A nejen pro život jejích obyvatel. Uvažme třeba „jenom“, že hned na základě své nynější výrobní kapacity a počtem svých obyvatel je Čína v současném našem světě největším výrobcem zboží. Dodavatelsky, subdodavatelsky, přímo ve výrobě, při transportu, obchodními kontakty, a také v rámci finální distribuce je tu potom nejen doma, ale i pro zahraničí nutné počítat s tím, že spousta lidí se dostává do vzájemného – a tou virózou – rizikového kontaktu. Vzájemná izolace má své praktické meze. Spolu s tím také účinná dezinfekce.

Kupodivu přesto se od počátku tohoto roku 2020 chodilo, jezdilo, plulo a létalo dál všude a odevšad kolem, jako kdyby se „nechumelilo“. (Až snad na výletní loď Diamond Princess, která docela rychle vytáhla kotvy u čínských břehů a jako svérázná „konzerva“ s virózou napadenými výletníky kotví teď v přístavu v japonské Jokohamě.)

Jako kdyby tu neměl být hodně rychle dán celosvětově signál k radikálnímu omezení především mezistátní dopravy. Jenže dělejte s tím něco, když lidé vložili své peníze do cestovek, letenek a plánovaných dovolených! A ten rozmanitý dálniční a rekreační provoz má rovněž svou strukturu, která něco stojí a musí se finančně umořovat (aniž se pojištěním zvažovala možná rizika pro provoz těchto zařízení v případě epidémie!). Takže se třeba – i z ČR, aniž bychom její občanstvo pomlouvali – dál jezdilo třeba na lyže do Itálie (copak bylo v Česku dost sněhu pro všechny zájemce?).

Též mysleme na doprovodné aktivity k čemukoliv, co jakýmkoliv vyhlášeným omezením pohybu obyvatel mohlo být okamžitě od samého vyhlášeného opatření navíc ochromeno. Ne že by se takto jednalo jen třeba o dopravu a veřejné stravování! Prakticky každé rozhodnutí o čemkoli jakkoli stojí „nakonec“ – ne-li okamžitě – nějaké peníze. S doprovodnou někdy panikou k tomu.

(A nepřipouštějme si teď, ke konci března, že při odlišně a s předstihem vyhodnoceném přístupu ke koronaviru hned v rámci Evropské unie mohla snad situace kolem koronaviru vypadat dnes – 18. března – jinak. „Po bitvě je každý generálem“, že? Ne že by současně ekonomiku předem uchránila politika pouhým čekáním na to, až jak se to třeba vyvine.)

(I když na ty další zdravotnické potřeby jsme si počkat museli.)

A mudrování o možnosti racionálního předstihu před pohromou stranou. Na veřejnosti musíme teď nosit roušku, že?




0
Vytisknout
1924

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2020