Otec osvoboditel, syn okupant, vnuk válečný zločinec. A kdo si vzpomene na Rumuny?

7. 5. 2025 / Ivan Větvička

Ke rčení: „Otec osvoboditel, syn okupant,“ které se o sovětských vojácích rozšířilo v Československu po roce 1968, můžeme na základě zkušeností z Ukrajiny bez rozpaků doplnit: „vnuk válečný zločinec.“ Je ale absurdní, když se letos americké džípy promenádují i ve městech, která Američané neosvobodili (například v Praze). Kdo si v tom propagandistickém mumraji vzpomene na Rumuny? Bojovalo jich u nás čtvrt milionu a osvobodili podstatnou část Slovenska a Moravy.

V Československu bylo za druhé světové války nasazeno 1 770 000 rudoarmějců, osvobodili většinu státu a 140 000 jich padlo. Druhý nejpočetnější kontingent tvořili vojáci Rumunské královské armády. Bojovalo jich u nás 250 000, osvobodili 1 700 měst a obcí a 33 000 jich padlo. Američanů k nám přišlo 150 000, osvobodili 900 měst a obcí a padlo jich 300. První československý armádní sbor vyslal k osvobozování Československa 17 000 vojáků *) a 3 500 jeho členů padlo. Podíleli se na osvobození desítek měst a stovek vesnic. Velkou část Prahy (zejména na západě města) a obce v okolí osvobodili vlasovci – díky jejich pomoci se pražské povstání nezhroutilo. Vlasovců bylo přibližně 16 000 a 300 jich padlo.

V roce 1945 bylo na území Československa přibližně 11 000 měst a obcí. Rudá armáda si sice nemůže připisovat osvobození všech 8 000 obcí, kam se neprobojovali ostatní spojenci, protože z mnoha míst se Němci sami stáhli, když pelášili do amerického zajetí, ale je zřejmé, že podíl rudoarmějců na osvobození Československa je zásadní. Přesto není vhodné nyní oslavovat sovětskou válečnou mašinérii, protože její slabší ruská obdoba je nyní opět v chodu a ničí nejenom Ukrajinu, ale cíleně škodí celému Západu. Rusko při útoku na Ukrajinu pohrdá mezinárodními smlouvami i základy lidskosti. Proto není vhodné, aby naši politici přišli uctít památku padlých rudoarmějců například společně s ruským velvyslancem.

Mají se tedy nechat vyfotografovat s Američany? Spojené státy přispěly k vítězství ve druhé světové válce nejenom nasazením vojáků, ale především ohromnou hospodářskou silou. Dokázal by se Sovětský svaz ubránit nacistickému náporu bez americké pomoci? Nejspíš ne. Pak by se rudoarmějci do Československa nikdy neprobili. Jenomže nyní ve zprávách můžeme v přímém přenosu sledovat, jak Donald Trump hází přes palubu nejenom Ukrajinu, ale i Evropu a celý demokratický Západ. Takže americký velvyslanec také není vhodný společník na oslavu Dne vítězství.

Připomenout si osmdesátileté výročí od konce druhé světové války bez účasti spojenců by ale bylo ostudné. Škoda, že naši představitelé nejspíše zmeškají dobrou příležitost plně docenit velký přínos rumunské armády na osvobození Československa. Vždyť Rumuni měli na našem území největší ztráty ze spojeneckých armád (13,2 % oproti sovětským 8,5 % a americkým 0,2 %). I vlasovci vyšli z bojů lépe, před spuštěním sovětských poprav zaznamenali 1,9 % padlých. Politická situace je nyní v Rumunsku složitá, přesto jsme na oslavy někoho pozvat měli. Rumuni nám za války hodně pomohli a dnes čelí stejnému ruskému nebezpečí jako my. Měli bychom posílit vzájemné vztahy. Uctivé „Děkujeme za osvobození“ je dobrý začátek takového procesu.

*) 1. československý armádní sbor měl proměnlivý počet vojáků, protože neustále přijímal nové dobrovolníky. Přibližně 17 000 jeho členů se zúčastnilo karpatsko-dukelské operace, během níž tato jednotka vstoupila na československou půdu.