Jak funguje nacionalismus (a komu slouží)

16. 5. 2025 / Daniel Řezníček

čas čtení 10 minut
Nedávno vyšla zpráva, že maďarská státní televize vysílá národní hymnu a do toho přimíchává záměry mimo jiné na bratislavský hrad. Opět to dokládá ironickou a paradoxní povahu světa a vybízí k úvaze nad tím, jak destruktivně uvažují představitelé „nové“ populistické pravice a kam by svět vedl, kdyby bylo po jejich.

Není tajemstvím, že Ficův největší kamarád je Orbán. Strašně si totiž hodnotově rozumí. Jsou proti degeneračním progresivistickým ideologiím a hájí tradiční křesťanské hodnoty a konzervativně pojatou geopolitiku, kde hlavní roli hrají národní státy. Vedou své národy k záchraně před kosmopolitismem a notují si tváří v tvář společnému nepříteli, nadnárodní EU. 

Ještě že toho fackovacího panáka mají. Jinak by se totiž naplno ukázalo, že nikým nebrzděné Maďarsko by bylo pro Slovensko mnohem větším ohrožením vlastní státnosti než nějaký Brusel. Jak by pak pan Fico vysvětloval, že si náramně rozumí s představitelem narativu, který pokládá za největší dějinnou tragédii Trianon a Slovensko pořád vnímá jako horní Uhry, které je potřeba navrátit do domoviny. 

To by byl pan premiér panečku národní hrdina, hotový vůdce! Co může být paradoxnějšího a hloupějšího, než že si představitel státu nejlépe rozumí s představitelem jiného státu, který by ten jeho stát nejraději spolkl?

Z poslední doby tady máme ještě další krásnou ukázku toho, jak tito fištróni neumí dohlédnout dál než na špičku svého nosu. Europoslanec Turek, a v poslední době i europoslanec Vondra, postavili svou politickou kariéru na odporu proti zlotřilému „grýndýlu“, který zničí naše milované evropské automobilky. To přece nemůžeme dopustit! V boji proti bruselským bláznům bude nejlepší spojenec Trump, že ano. Podporujeme ho, kudy chodíme. 

Jaké to pak překvapení, když tenhle prorok světlých zítřků oznámí 25% cla na ty milované evropské automobilky. Výsledkem toho mezinárodního boje za „normální svět“ je tedy mnohem drastičtější rána a mnohem větší ohrožení přežití těch našich firem, než cokoli, co představuje Green Deal. Ostatně kdokoli si může dohledat, že představitelé evropských automobilek sami tvrdí, že budoucnost je v elektromobilitě, nevolají po protekcionismu na spalovací motory a čínskou konkurenci berou jako danou věc. Chtějí jen stabilní prostředí a právní jistotu toho, kam směřujeme. 

Co naplat, že německá vláda, ti představitelé znemožněného establishmentu, dlouhodobě jednají o tom, že nenechají padnout Volkswagen, který se přitom do své šlamastyky dostal sám usnutím na vavřínech a nedostatečně rychlou inovací. Jasně, on nám to líp vyřeší Trump tím, že zničí jakoukoli předvídatelnost ve světě byznysu a uvalí na nás cla – tedy jeden den jo, pak zas ne. Výborně pane Turku, takhle se zachraňuje průmysl!

Pojďme si tedy představit, co by se dělo, kdyby všude zavládli Ficové, Orbáni, Trumpové, Turci, Vondrové, Le Penové, Salviniové, Okamurové apod. Náramně by se plácali po ramenou, jak to té „levicové“ EU nandali. Až na to, že pak by teprve začaly ty nevyhnutelné tangenty.

Dánové by se mohli zase začít hádat o Šlesvicko-Holštýnsko a když by je Němci poslali k šípku, obořili by se na Angličany, že východní pobřeží Anglie je přece jejich – psal v tom duchu už Shakespeare! Švédsko by si mohlo vzpomenout, že Finsko vlastně nemá vůbec nárok na vlastní státnost, Norové by mohli říct, že Normandie se Francouzi v jejich prospěch vzdali už v 10. století, Itálie by mohla oprášit svoje nároky v Dalmácii a Anatolii, Španělsko by vyhlásilo válku Británii kvůli Gibraltaru, Rakousko by samozřejmě v záchvatu znovunabyté národní hrdosti chtělo zpátky „své“ Jižní Tyrolsko, Turecko by se mohlo přihlásit jako třetí zájemce o Krym, Německo by si připomnělo, jak se pochoduje do Alsasko-Lotrinska, o Balkánu ani nemluvě, tam si ten národnostní ráj na zemi pamatuje ještě většina populace z první ruky, Holandsko by se odhodlalo navrátit Flandry do jejich pravé domoviny, Lužičtí Srbové by v sobě probudili staré křivdy a požadovali by pro sebe Braniborsko, Litevci by řekli, že Polsku mají tradičně vládnout oni a konec konců, někdo by se mohl prohlásit za dědice Livonského řádu a vznést nárok na Lotyšsko.

Hotová idylka bez prohnilé a zdegenerované EU, krásný návrat k té tradiční osvědčené Evropě! Ta „stará dobrá“ Evropa mezi sebou totiž 95 % svých dějin neustále válčila. Protože v logice nacionalismu jsme samozřejmě my lepší než oni a my musíme hájit naše „národní zájmy“. Takže určitě. 

Za zbavení se emisních norem na naše skvělé fosilní motory a za návrat slovutných plastových brček nám tohle všechno stojí. Však životní úroveň rozhodně rostla mnohem rychleji, dokud jsme provozovali hrdé národní státy, než jak roste posledních 80 let, že? No a hlavně, v té době národních států, kdy existence slabších závisela čistě na vůli silnějších (máváme vzniku Československa 1918 a pak taky Mnichovu 1938), se krásně hledají křivdy, na který se pak výborně svádí všechny příčiny našich nezdarů.

Takže, k čemu to všechno má vlastně vést? Jaký je smysl toho všeho národovectví? Byla tráva zelenější, když u Hradce Králové německy mluvící vojáci stříleli do jiných německy mluvících vojáků, a k tomu i do těch českých? No, už asi chápeme, že prudký růst životní úrovně běžných obyvatel, který strčí do kapsy růst otevřených ekonomik posledních 80 let, na konci toho tunelu asi nebude. Cílem všech těch vykuků je prostě jen vrátit se ke společnosti, kde je jedno, jaká je zrovna krize, jestli je válka, inflace, málo banánů, absence univerzální zdravotní péče nebo nedostupné bydlení, protože když patříte mezi hrstku vyvolených, která drží pod krkem zbytek společnosti, tak na vás tyto problémy nedolehnou. 

A vy pak můžete nerušeně krást, porušovat zákony a dělat si, co chcete. No není to lepší vidina než právní demokratický stát, kde i ti, co zrovna vládnou, musejí dodržovat rychlostní limity na silnici a i je může odsoudit soud? Co takhle raději vytvořit spletenec společenské vrstvy vyvolených, na které nikdo nemůže? 

Když jste v takové pozici, snadno se domluvíte s těmi, co jsou ve stejné pozici na druhé straně barikády. A klidně to může doprovázet divadélko nacionální řevnivosti mezi vašimi národy. Vy si nad tím někde na zámečku přiťuknete šampáněm a budete se těm ubožákům jenom smát. Ne, to není spiknutí zednářů ani proletářské konspirace, to je třeba už realita dnešního Maďarska. Nepotismus a oligarchie.

Celá tahle „novodobá“ hra na národní zájmy je ve skutečnosti stovky let stará a má za cíl pořád to stejné: sloužit jako nástroj k zajištění prosperity, moci a nedotknutelnosti úzké skupiny lidí a ještě to udělat tak, aby jim na té cestě masy tleskaly. Byl to případ fašistické Itálie, nacistického Německa, je to program Orbána i Trumpa a mimochodem – udělejme si zdánlivou odbočku – i sovětského systému.

Ten totiž došel k úplně stejnému cíli, akorát v oné pohádce vykládané lidu vyměnil národ za dělnickou třídu. O míře idealismu ještě do roku 1924 můžeme debatovat donekonečna, ale minimálně po nástupu Stalina už nešlo o nic jiného než boj o záchranu vlastní kůže tváří v tvář vlastnímu národu i nejbližším spolupracovníkům. 

Dnešní Putinův režim na tom není ani o píď jinak. Že to v Rusku nebyl a není přímo nacionalismus? Ne, ale pamatuje si vůbec ještě někdo, že Stalin se s Hitlerem nejdříve kamarádil, protože je spojoval odpor k západním demokraciím? Jaká to škoda, že přesně v souladu s logikou těchto šovinistických systémů pak Hitler napadl Stalina, který z toho byl v totálním šoku, takže se pak musel chtě nechtě spojit s tím prohnilým Západem. 

Však hned jak válka skončila, bylo potřeba zase těm „imperialistům“ vzdorovat (určitě jste si už všimli, že všechno, z čeho sovětští/ruší diktátoři obviňují své nepřátele, ve skutečnosti nejlépe sedí právě na ně). No a samozřejmě všechna ta politbyra a ústřední výbory byly „pracujícím“ mnohem vzdálenější než ti prohnilí kapitalističtí politici na Západě. Ostatně priority byly jasné: máme tanky a lítáme do vesmíru, ale první továrnu na toaleťák otevřeme až v roce 1969. Však lidi měli noviny. Ten jejich obsah se stejně na nic jiného nehodil. 

Společnosti v sovětské sféře vlivu byly mnohem víc elitářské než v západních demokraciích, jejichž programem bylo sbližování, víc obchodu, víc svobod. Ostatně když někdo dnes utíká z rozvojového světa, tak kam? Do Francie a Německa, nebo do Maďarska, na Slovensko, do Ruska? Zeptejme se těch novodobých mudrců nadávajících na zdegenerovanou Evropu a „normalitu“ hájící Rusko, proč zde pořád žijí, když je to tu tak na houby?

Takže, abych to shrnul, jestli tomuhle stupidnímu proudu rádoby záchrany „normální“ civilizace někdo tleská coby nějakému ctihodnému hodnotovému boji proti úpadku, tak je – co nejmírněji a nejslušněji řečeno – sám proti sobě.

-1
Vytisknout
508

Diskuse

Obsah vydání | 16. 5. 2025