To, co Donald Trump udělal tento týden, by mělo Benjamina Netanjahua děsit
17. 5. 2025
Trumpova cesta po Blízkém východě jasně ukázala, že svého někdejšího spojence bez mrknutí oka zradí. Už to dělá, argumentuje Jonathan Freedland.
Je to smutné, když největší naděje Palestinců na zlepšení situace spočívá v muži, který sní o vyprázdnění Gazy a přeměně tohoto místa na plážové letovisko. A přesto nejjasnější a možná jediná cesta ven z současné agónie vede přes Donalda Trumpa – a jeho rostoucí netrpělivost vůči stále více izolovanému Izraeli.
Kdyby se jednalo o některého z Trumpových předchůdců, oslavovali byste uplynulý týden jako potvrzení radikální, ba dokonce epochální změny v americké zahraniční politice. Ale protože se jedná o Trumpa, nemůžete si být jisti, že nejde o přechodný rozmar, který bude za pár týdnů, nebo dokonce hodin, nahrazen stejně drastickou změnou.
Přesto, pokud vezmeme Trumpovu cestu za posledních několik dní vážně, znamená to výrazně odlišný přístup k Blízkému východu a zejména k zemi, kterou Washington po desetiletí považoval za svého hlavního spojence v regionu. Nejzákladnější fakt je také nejvýraznější: americký prezident ani nenavštívil Izrael.
To by se dalo vysvětlit, nebýt toho, co Trump během své cesty řekl a udělal. V Saúdské Arábii korunního prince Mohameda bin Salmana nejen vřele přivítal, ale přímo se před ním rozplýval. „Mám vás moc rád,“ řekl princi Mohammedovi a zeptal se faktického vládce, kterého Washington kdysi zavrhl kvůli jeho závislosti na pilce na kosti, zda vůbec stihne spát, když tak energicky transformuje své království.
Oba muži se dohodli na obchodu, díky kterému Saúdská Arábie získá americké zbraně v hodnotě 142 miliard dolarů. Až do tohoto týdne byla základním kamenem vztahů mezi USA a Izraelem záruka USA, že Izrael bude vždy mít vojenskou převahu nad svými sousedy. To nyní vypadá mnohem méně jisté. Trump dokonce prohlásil, že USA nemají „silnějšího partnera“ než Saúdskou Arábii, což byl status, který dříve patřil pouze Izraeli.
Trump navíc projevil Rijádu veškerou svou lásku bez jakýchkoli předchozích podmínek. Nic z toho nebylo podmíněno „normalizací“ vztahů Saúdské Arábie s Izraelem. Trump řekl, že princ Mohammed to může udělat, až bude připraven, bez tlaku ze strany USA.
A tento vzorec se opakoval po celou dobu. Pozoruhodné je, že Trump přivítal Sýrii zpět do náruče, což by u jiného prezidenta vyvolalo obrovskou pozornost, ale protože se jednalo o Trumpa, byla to jen další novinka v cyklu zpráv. Zrušil sankce USA a pochválil nového vůdce země jako „atraktivního“ a „bojovníka“. Vzhledem k tomu, že Ahmed al-Sharaa byl až do prosince na americkém seznamu hledaných teroristů kvůli svým vazbám na al-Káidu a na jeho hlavu byla vypsána odměna 10 milionů dolarů, jde o docela velký obrat. Trump zase ukázal, že jednou z jeho velkých slabostí jako vyjednavače je tendence dávat něco za nic, a vše předal Sharaovi, aniž by se zmínil o bezpečnostních zárukách, které požadoval Izrael.
Trump se nyní zabývá uzavíráním dohod, které chce, bez ohledu na potřeby někdejšího klíčového spojence USA. Uzavřel samostatnou dohodu s Húsíi v Jemenu, která jim brání v útocích na americké lodě, ale ponechává jim volnost v ostřelování Izraele raketami. Řekl, že je „velmi blízko“ jaderné dohodě s Íránem, čímž smetl ze stolu desetiletí trvající přesvědčení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že jaderné ambice Teheránu lze zastavit pouze silou. Trump se spřátelil s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem, aniž by ho odradilo jeho nepřátelství vůči Izraeli a úzké vazby na Hamás. Dokonce jednal téměř přímo s Hamásem a zajistil propuštění Edana Alexandra, občana USA a Izraele, o čemž Netanjahu se dozvěděl až po dokončení akce.
Trump co nejhlasitěji a nejjasněji dává Netanjahuovi najevo, že již není číslo jedna a že mu Netanjahu nebude bránit v tom, co Trump považuje za nejlepší pro zájmy USA a své vlastní. Částečně to pramení z frustrace nad Netanjahuem, který nesplnil svou úlohu při dosahování stability na Blízkém východě, a tím i prosperity, kterou Trump považuje za možnou a potenciálně výnosnou pro USA. Zjednodušeně řečeno, Trump chce od Netanjahua, aby ukončil válku s Hamásem a odstranil ji z televizních obrazovek po celém světě – a izraelský premiér to nedokáže.
Tuto frustraci bylo možné slyšet v prohlášení Trumpova osobního vyslance Steva Witkoffa adresovaném rodinám rukojmích v Izraeli tento týden: „Chceme rukojmí přivést domů, ale Izrael není ochoten válku ukončit. Izrael ji prodlužuje.“
Ve skutečnosti průzkumy veřejného mínění ukazují, že drtivá většina izraelské veřejnosti touží, ne-li přímo zoufale, po okamžitém ukončení války. Netanjahu však ze zcela sobeckých důvodů vzdoruje svým občanům. Je souzen za korupci a vězení se může vyhnout pouze tím, že zůstane v křesle premiéra. Aby toho dosáhl, musí udržet svou vládní koalici, včetně dvou ultranacionalistických extremistů, Itamara Ben-Gvira a Bezalela Smotricha. Tito muži chtějí, aby válka pokračovala, a sní o Gazě vyklizené pro návrat židovských osad. Netanjahu, který myslí jen na své vlastní přežití, se podvoluje jejich požadavkům a udržuje oheň války – bez ohledu na lidské oběti.
Takto se dostanete k tomu, že izraelská vláda používá hlad jako válečnou zbraň a od 2. března blokuje veškerou pomoc do Gazy. To není obvinění izraelské vlády, ale její vlastní chlubení. Ministr obrany Israel Katz to minulý měsíc jasně řekl: „Politika Izraele je jasná: do Gazy se nedostane žádná humanitární pomoc.“ Blokování pomoci popsal jako „jednu z hlavních pák tlaku“ na Hamás.
Izraelští představitelé obhajují letecké údery, jako jsou ty, které tento týden zabily desítky lidí, tím, že jsou zaměřeny na vojenské cíle Hamásu nebo velitele, včetně vůdce skupiny v Gaze Mohammeda Sinwara. Nemohou však tvrdit totéž o použití masového hladovění, které je ze své podstaty nevybíravé. Jedná se o válečný zločin a morálně nepřijatelné jednání. A přesto je to deklarovaná politika této opovrženíhodné izraelské vlády.
Příliš málo pozornosti se věnuje souběhu okolností, které vedly k této katastrofě: skutečnosti, že ohavné zvěrstva Hamásu ze 7. října 2023 se odehrála pod dohledem izraelské vlády formované kahanisty a premiérem, který je připraven překročit všechny červené čáry, aby se vyhnul vězení a zachránil si vlastní kůži. Tato kombinace nás přivedla do této strašné situace, kdy se zdá, že utrpení a zabíjení nikdy neskončí.
Diskuse