Mlčení ke zločinům v Africe znamená spolupachatelství

16. 5. 2016

čas čtení 3 minuty


Obyvatelé Burundi protestující proti ilegální vládě prezidenta jsou "mizeni". Hlavy států po celé Africe používají násilí k udržení u moci. Co svět proti tomu dělá? Dost málo, a nestačí to, napsala Dirke Köpp.


Někteří afričtí lídři se drží moci se znepokojivou nestydatostí. Ti přátelštější si kupují mlčení oponentů peněžními dary nebo atraktivními vládními posty. Mnoho jiných zajišťuje přinucení k poslušnosti násilněji. Disidenti mizí nebo jsou svévolně vězněni, je jim vyhrožováno, že dostanou "lekci" ve formě fyzických útoků. Nemálo jich bylo zavražděno.

Krize v Burundi se odvíjí od okamžiku, kdy prezident Pierre Nkurunziza vloni oznámil, že bude usilovat o úpravu ústavy tak, aby mohl vykonávat třetí funkční období, načež vyhrál ve volbách, které nebyly ani svobodné, ani spravedlivé. Stovky lidí byly zabity, stovky tisíc musely uprchnout a další zmizeli - a byli nalezeni mrtví. Všude jinde by tohle vyvolalo mezinárodní protesty, ale Burundi se po celé měsíce neobjevilo v titulcích mezinárodních zpráv.

Čadská opozice minulý týden oznámila, že jejím příznivcům je vyhrožováno kvůli tomu, že nesouhlasí s "vítězstvím" Idríse Debyho v dunových prezidentských volbách - a tvrdí, že hlasování mělo vést k rozhodnutí mezi dvěma jinými kandidáty. Deby se považuje za legitimního vládce Čadu už 26 let. Rozhodla Francie o ukončení své vojenské operace v Čadu? Ne. Po oznámení volebních výsledků ministerstvo obrany vyslalo zástupce, aby Debyho navštívil, a považuje jej za strategického partnera v boji s terorismem.

Joseph Kabila získal volnou ruku u ústavního soudu Demokratické republiky Kongo. Pokud nemohou být provedeny volby, prezident má povinnost zůstat v úřadě. To pro Kabilu funguje skvěle, ostatně on sám soudce jmenoval. Snaží se zůstat u moci jakýmkoliv způsobem. Evropská unie a Německo, které se v roce 2006 velmi snažily pomoci s pořádáním voleb a stabilizací země, tentokrát sedí a tiše čekají, jak to dopadne.

V Ugandě Joveri Museveni právě složil pátou prezidentskou přísahu. Dokonce pozval súdánského diktátora Umara al-Bašíra, na nějž byl vydán mezinárodní zatykač, jako hosta. To ba jistě mělo vyvolat mezinárodní konsternaci. Nevyvolalo.

Jistě, mezinárodní společenství oznámilo příležitostné sankce nebo zastaví rozvojové práce úzce spojené s pochybnými vládami. Ale EU, Africká unie, OSN a dárcovské státy musejí udělat více. Jinak se stávají spoluviníky porušování lidských práv, podkopávání demokracie, ničení svobody projevu a mnoha dalších činů.

V 90. letech disidenti a demokraté znepokojovali africké diktátory, kteří se obávali, že se dlouho neudrží. Nyní se jich obává jen velmi málo. Mlčení mezinárodního společenství na tom nese svůj díl viny.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6841

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2016