A děti bych tam - klidně skupinu napříč třídami - volně vpustil a nechal je řádit. Ne na klasickou vyučovací hodinu, ale déle, protože za vyučovací hodinu se nic pořádného nestihne. Učitel nechť spíš jemně naviguje a inspiruje, otevírá možnosti, iniciuje vznik týmů, které pracují společně, radí a pomáhá kde je potřeba.

Proč? Protože jak pozoruji z života, není jiného oboru, ve kterém by byly i na nízkých stupních škol tak propastné rozdíly mezi jednotlivými dětmi - IT je totiž obor, kterému se nejčastěji věnují mimo školu, a to velmi různorodě. Je obvyklé, že skupina žáků nebo studentů střední školy ví o vyučovaném oboru násobně více než pan učitel nebo paní učitelka, každý je pokročilý v něčem jiném, a taky tam mohou být úplně nepolíbení. Jak chcete tuhle pestrou chásku učit dle nějakého jednotného "ŠVP"? Ať nastavíte obtížnost jakkoli, část se bude totálně nudit, část nebude chytat: to nemůže fungovat.

Pestré prostředí a samostatnost je dobré v tom, že každý si najde to, co jej baví a v čem se může posunout. I ti "nechytající se" se stanou pomocníky při týmovém projektu, naučí se od těch dobrých, což je lepší motivace než "čtverka z písemky". Místo znalostí si osvojí kompetence a nakonec se něco naučí i pan učitel :)

(Pro ilustraci pár vět z toho co se dá najít v ŠVP, ve školních vzdělávacích plánech pro gymnázia:

- "používá záhlaví a zápatí, generuje automatický obsah" (to jsem se nenaučil dodnes a žiju)
- "orientuje se v základních typech počítačových sítí" (tj. odhrká teorii)
- "seznamuje se s principem hromadné korespondence" (není to teď náhodou zakázaný?)
- "charakterizuje architekturu současných počítačů" (wtf?)
- "orientuje se v základních fázích historie výpočetní techniky (mucho useful!)
- "používá zásady hygieny při práci s počítačem" (jako "nežer bagetu nad klávesnicí?")
- "využívá teoretické a praktické poznatky softwaru k efektivnímu a tvůrčímu řešení zadaných úloh a nastalých situací" (např. když vypnou proud).

Co si myslíte vy?