Jak Adam Smith využil světovou poezii
25. 10. 2022 / Boris Cvek
Už od střední školy se mi stává, že slyším, že lidé tvrdí, že poezie a ekonomický, praktický, matematický postoj k životu se tak nějak vylučují. Vždy jsem to považoval za nesmysl. Viděl jsem to na vlastní oči u svého otce: byl lékař a prakticky zaměřený člověk a zároveň básník. Měl dokonce pro krásu poezie a poetičnost života mnohem větší smysl, než s jakým jsem se pak setkal u mnoha humanitně vzdělaných specialistů na poezii, kteří mi přišli tak profesní, že byli až nihilističtí. Poezie jako pouhé předstírání a uvíznutí v profesi.
Vrátím se ale ke Smithovi. Během studií v Oxfordu se jako mladý člověk věnoval sám od sebe čtení světové poezie:
„Získal velkou erudici v oblasti řecké, římské, francouzské, italské a též anglické poezie a díky své paměti dovedl v konverzaci bryskně citovat rozsáhlé pasáže z velkého množství básnických děl. Tato schopnost... mu sloužila k tomu, aby mohl ilustrovat mravy, instituce a ideje různých národů."
Po návratu do Edinburghu pořádá přednášky (tříletý cyklus) o rétorice, krásné literatuře a občanském právu pro studenty práv, teologie a „městskou honoraci“. Tyto přednášky mají úspěch a brzy je Smith zvolen za profesora logiky (BC: sic!) na univerzitě v Glasgow. Pak přednášel o přirozeném právu a politice. Nakonec se z něj stala ikona moderní ekonomie. Myslím, že tento osud bychom si měli zejména v české společnosti prolezlé arogancí těch či oněch „inženýrů“ vůči humanitnímu vzdělání a důležitosti kultury a emocí připomínat. Cožpak právě „mravy, instituce a ideje“ národů nemají obrovský praktický význam?
Diskuse