Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Zapomeňte na krajní pravici. Je to levice, kdo může Macrona zmáčknout

19. 6. 2024

čas čtení 8 minut

Macronova oslabená koalice by mohla v parlamentních volbách ztratit téměř veškeré své zastoupení v parlamentu, což by zadusilo jeho centristickou agendu, píše Victor Goury-Laffort.

Zatímco francouzská krajní pravice je od nevidím do nevidím středem zpravodajství od vítězství ve volbách do Evropského parlamentu, může to být právě levice, kdo zasadí smrtící ránu nadějím prezidenta Emmanuela Macrona na udržení politického středu.

Macron může být v nadcházejících parlamentních volbách na pokraji téměř totální porážky. Pokud se průzkumy veřejného mínění ukáží jako přesné, hrozí, že ztráty jeho koalice v Národním shromáždění po 7. červenci budou tak zničující, že až do roku 2027, kdy mu skončí funkční období, bude chromou kachnou.

Ještě před 10 dny se zdálo, že francouzská levice je nenapravitelně rozpolcená. Politické neshody – od jaderné energetiky po války v Gaze a na Ukrajině – umocněné osobním antagonismem mezi jejími vůdci – vyvrcholily zlomyslným osočováním.

Ale po Macronově riskantním rozhodnutí vyhlásit předčasné volby kvůli drtivému vítězství krajně pravicového Národního sdružení v evropských volbách se levicové strany spojily v rychlý sňatek z rozumu.

Čtyři hlavní levicové síly v zemi, Zelení, socialisté, komunisté a krajně levicoví buřiči Jeana-Luca Mélenchona Neskloněná Francie (LFI), ve čtvrtek zpečetily dohodu se společným manifestem, že budou kandidovat pod jedním praporem, Novou lidovou frontou.

Bývalý prezidentský kandidát Mélenchon a vůdce sociálních demokratů Raphaël Glucksmann na sebe během kampaně do EU neustále útočili. Nyní se zdá, že Glucksmann, jehož strana získala třetí nejvyšší počet hlasů ve volbách do Evropského parlamentu, dbá na rady, aby se na veřejnosti vyhnul ventilování rozdílů poháněnému egem, a většinou se stáhl z centra pozornosti.

Toto uklidnění, jakkoli dlouho může trvat, je velmi špatnou zprávou pro Macronovu koalici, která je nyní v průzkumech veřejného mínění daleko na třetím místě, pokud jde o volební záměry, a podle současných projekcí by mohla skončit z 250 křesel na méně než 100 v pětisetsedmdesátisedmičlenném shromáždění.

Francouzské volby se konají ve dvou kolech – tyto se budou konat 30. června a 7. července. Ve většině případů se do druhého kola dostanou pouze dva kandidáti, což znamená, že rozdělení hlasů v prvním kole může vést k vyřazení.

Kdyby se levicové strany rozhodly kandidovat samostatně, jejich šance na postup do druhého kola kdekoli by byly mizivé. Ale s jedním kandidátem v každém okrsku si levice vytvořila šanci stát se nejsilnějším a hlavním vyzyvatelem Národního sdružení.

Rozštěpení levicových hlasů se stalo hlavní strategií prezidentské koalice, která směřuje ke krátké, ale intenzivní kampani.

Od roku 2017, kdy Macron vtrhl do Elysejského paláce, nebylo nikdy v sázce více: Pokud ti, kdo v evropských volbách hlasovali pro levicové kandidáty, budou následovat jejich vedení a podpoří Novou lidovou frontu, promacronovská koalice by se dostala do druhého kola jen v několika desítkách obvodů, přičemž téměř všude jinde by se utkala Nová lidová fronta vs. Národní sdružení.

Pokud by opoziční strana získala absolutní většinu, prezident by byl povinnen jmenovat premiéra ze strany, která vyhrála volby. To by Macrona přinutilo k soužití s nepřátelskou vládou, což by mohlo vést k paralýze vládnutí po zbytek jeho prezidentského funkčního období.

Aby se Macronovi spojenci takovému debaklu vyhnuli, zaměřují své útoky na levici.

"Je to ubohé," řekl v sobotu ministr spravedlnosti Eric Dupond-Moretti o nové alianci a zdůraznil absurditu koalice, v níž vedle bývalého sociálnědemokratického prezidenta Françoise Hollanda stojí bývalý trockistický prezidentský kandidát Philippe Poutou.

Parlamentní volby se skládají z 577 samostatných volebních klání, takže předpovídání celostátních výsledků může být ošidné, protože při utváření výsledku hrají roli také místní problémy a přitažlivost každého jednotlivého kandidáta. Někteří voliči se také mohou rozhodnout, že nebudou následovat svou stranu do nové aliance.

Nové průzkumy ukazují, že 25-28 % pravděpodobných voličů podpoří 30. června Novou lidovou frontu, oproti zhruba 31 % pro Národní sdružení, zatímco Macron a jeho spojenci zůstávají pod hranicí 20 %. Takový rozdíl by mohl prezidentově koalici účinně zablokovat postup do druhého kola voleb v drtivé většině volebních obvodů.

Kolaps prezidentského tábora nemusí nutně vynést levici k moci. "V této fázi by se (promacronovští voliči) stali arbitry v souboji mezi levicí a Národním sdružením," řekl Jean-Yves Dormagen, politolog a šéf institutu pro výzkum veřejného mínění Cluster17. "Osud voleb bude záviset na tom, koho si tito voliči vyberou ve druhém kole... Za současného stavu věcí by levice prohrála většinu svých zápasů s Národním sdružením."

Mélenchonův strašák

Macronovou hlavní nadějí je, že část umírněných voličů, kteří podpořili Glucksmannovu sociálnědemokratickou kandidaturu v evropských volbách – téměř 14 % – nebude ochotna podpořit Novou lidovou frontu, která zahrnuje radikálnější síly, zejména Mélenchonovo hnutí Neskloněná Francie.

Prezident se zatím představuje jako jediná rozumná možnost proti dvěma "extremistickým" blokům, ale útoky se z velké části soustředí na nejradikálnější levicové elementy – a na postavu samotného Mélenchona.

"Pan Glucksmann vedl opravdu úctyhodnou kampaň... Mohou [jeho voliči] podpořit alianci, která, pokud by vyhrála, by z definice navrhla Jeana-Luca Mélenchona jako premiéra?", zeptal se Macron na středeční tiskové konferenci.

Mélenchonův vliv na vlastní hnutí zůstává zřejmý. Dvaasedmdesátiletý politik se přihlásil ke svému vedení francouzské levice na základě silného výsledku v prezidentských volbách v roce 2022. LFI odmítla podpořit pět poslanců, kteří kritizovali vedení trojnásobného prezidentského kandidáta, což kritici označili za "čistku".

Glucksmann, zastánce středolevé politiky, během evropské kampaně trval na tom, že jeho úspěch bude znamenat konec Mélenchonova vlivu na levici.

Nyní, když Glucksmann skončil první mezi levicovými kandidáty ve volbách do Evropského parlamentu, socialisté téměř srovnali hřiště. Z 546 kandidátů, kteří budou novou alianci zastupovat, jich 229 podpoří LFI, oproti 175 socialistům, 92 Zeleným a 50 komunistům.

Glucksmann strávil týdny před volbami do Evropského parlamentu kritizováním Mélenchonovy "brutality" a rozdělování – ale po čtyřech dnech vyjednávání sociální demokrat souhlasil s tím, že rozdělení prozatím zastaví.

"V určitém okamžiku se každý muž a žena musí ohlédnout zpět do historie a vědět, jaká je jejich povinnost," řekl v pátek Glucksmann a zdůraznil naléhavou potřebu zablokovat vzestup krajní pravice a zároveň trval na tom, že Mélenchon by se nestal premiérem, pokud by levicová aliance získala většinu v Národním shromáždění.

Mélenchon také tvrdí, že v zájmu jednoty je ochoten odstoupit. "Já nikdy nebudu problém," řekl v neděli. "Pokud nechcete, abych byl premiérem, nebudu."

Bývalý prezident Hollande, přestože je zarytým kritikem LFI, bude ve svém domovském obvodu Corrèze kandidovat pod vlajkou Nové lidové fronty. "Abychom zabránili krajní pravici dostat se k moci, přichází čas, kdy se musíme podívat za naše rozdíly," řekl Hollande.

Velkou otázkou však je, zda všichni levicoví voliči novou alianci stejně jako jejich lídři podpoří, nebo zda se někteří z nich budou zdráhat tak učinit. Průzkumy ukazují, že zatímco více než 85 % voličů LFI bude hlasovat pro Novou lidovou frontu, třetina až šestina voličů Zelených a socialistů by se mohla rozhodnout pro jiné možnosti.

Zdroj v angličtině: ZDE