Proč se evropská mládež přiklání ke krajní pravici?

19. 6. 2024

V Evropě stále rezonuje slogan "už nikdy fašismus". Smrt a destrukce způsobená hypernacionalistickými autoritářskými státy v první polovině 20. století stále představují noční můru následujících generací.

Jak však ukazují nedávné volby do parlamentu Evropské unie, strach krajní pravice se vytrácí. Politická logika předchozích desetiletí už v některých kruzích neplatí a krajně pravicové strany zaznamenávají zisky po celé Evropě, neboť jejich strategie volební angažovanosti se nadále vyplácí.

Názory, které by před generací v Evropě ukončily politickou kariéru, jsou nyní odměněny volebním úspěchem.

Navzdory tomu, že vedoucí kandidát německé krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD) prohlásil, že členové nacistické SS nemusí být nutně zločinci, jeho strana se vyšplhala o 5 % výše, čímž překonala všechny strany německé vládní koalice a získala šest nových křesel v Evropském parlamentu.

AfD si také překvapivě dobře vedla v místních volbách, které se časově shodovaly s volbami do Evropského parlamentu. S blížícími se důležitými volbami ve východních spolkových zemích Německa zůstává otevřenou otázkou, zda tabu zakazující spolupráci s krajní pravicí přetrvá další volební vlnu AfD.

Nejúchvatnější bylo hlasování ve Francii. Krajně pravicové Národní sdružení (dříve Národní fronta) Marine Le Penové rozdrtilo křehkou koalici středopravicových stran prezidenta Emmanuela Macrona. Výsledek přiměl prezidenta k vypsání předčasných voleb, což jeden komentátor označil za "jednu z nejdivočejších hazardních her v moderních francouzských dějinách".

Macronova výzva, aby se všechny demokratické strany sjednotily proti krajní pravici, už selhala. Prominentní středopravicový politik, Éric Ciotti, prohlásil, že jeho konzervativní Republikánská strana (strana Jacquese Chiraka a Nicolase Sarkozyho) se připojí k Národnímu sdružení do koalice. To odstartovalo to, co bylo nazváno "nejdivočejšími 72 hodinami ve francouzské politice" za celou generaci. (Ciotti byl mezitím kvůli svému postoji přinucen k rezignaci - pozn. BL.)

Bez ohledu na to, zda se Republikánská strana v tomto volebním cyklu připojí k Národnímu sdružení, nebo ne, důležité tabu, které brání demokratickým stranám ve spolupráci s Le Penovou, bylo nenávratně prolomeno.

Zdá se být jasné, že Macron ani zdaleka neupřel Národnímu sdružení domácí vítězství, ale vytvořil situaci, v níž pokud se hlasování z minulého víkendu bude opakovat, předal mu "klíče od moci".

Pokud Macron doufá, že toto období zdiskredituje Národní sdružení dříve, než Le Penová převezme prezidentský úřad, měl by se podívat na Itálii a další místa v Evropě, kde období vlády krajní pravici spíše normalizovalo, než zdiskreditovalo.

Italská premiérka Giorgia Meloni ve volbách do Evropského parlamentu vynesla svou stranu Bratři Itálie na první místo a potvrdila tak své vedoucí postavení mezi evropskou pravicí. Zatímco jejich hlasy byly slabší než jejich historická maxima, základní strany pravicového neliberalismu v Maďarsku (Fidesz) a Polsku (strana Právo a spravedlnost) zůstávají také extrémně silné.

Dokonce i mimo EU, v Británii, populistická krajně pravicová Reformní strana Nigela Farage poprvé předstihla konzervativce v průzkumech veřejného mínění. Mnozí budou sledovat jejich výsledek ve volbách, které se budou konat 4. července, se směsicí zájmu a hrůzy.

Pouze ve skandinávských zemích došlo k jasnému odklonu od krajní pravice. Ve Švédsku sociální demokraté, Levicová strana a Zelení dohromady získali téměř 50 % hlasů.

Mládež proti fašismu? Ne v roce 2024

Je tento posun doprava příznakem generačního posunu mladých voličů směrem k antidemokratickým, rasistickým hodnotám? Tvrdí se to opakovaně, ale mohou za vzestup pravice mladí evropští voliči?

Přinejmenším v Německu je situace složitější. Podle Tima Gensheimera, německého výzkumníka, který studuje volební vzorce mládeže, řeči o generační výměně opomíjejí skutečnost, že voliči ve věku 16 až 24 let volili levici stejně jako napravo od středu.

Generační generalizace podle něj přehlížejí skutečnost, že mladí lidé jsou v politických otázkách ostře rozděleni. A to navzdory tomu, že sdílí pocit deziluze z hlavních stran, jejichž sliby o lepším životním prostředí, nižších životních nákladech a bezpečné budoucnosti se nenaplnily.

Něco se však zjevně změnilo.

Bližší pohled na hlasování mládeže v Německu ukazuje, že skutečná katastrofa postihla Zelené. V posledních volbách mnoho slíbili a od té doby toho mnoho splnili, což vedlo k masivní ztrátě 23 % hlasů mladých lidí.

Pro srovnání, AfD a Křesťanskodemokratická unie (CDU) získaly dalších 11 % a 5 % hlasů mladých lidí. Ačkoliv se podpora sociálně demokratické SPD mezi mladými lidmi držela relativně stabilně, zůstává nebezpečně nízká.

Dále nalevo Die Linke ztratila půdu pod nohama mezi mladými voliči ve volbách, které pro ni byly hrozné. Nicméně 6 % voličů mladších 24 let tíhlo k nové populistické Alianci Sahra Wagenknecht – paleolevicové odnoži Die Linke, zbavené progresivní zelené, genderové a migrační politiky a hluboce skeptické k vojenské podpoře Ukrajiny.

Místo toho, aby mladí Němci hlasovali jako skupina pro krajní pravici, hlasovali více pro mikrostrany než pro jakoukoli zavedenou stranu. Pokud jde o věk, skupinou, která s největší pravděpodobností hlasovala pro AfD, byli lidé ve věkové skupině 35-44 let, zejména muži, kteří měli pocit, že jejich ekonomická pozice je nejistá.

Mnohem zřetelnější než jakýkoli věkový rozdíl však bylo rozdělení Německa na východ a západ, přičemž AfD byla v průzkumech veřejného mínění na prvním místě ve všech bývalých východoněmeckých spolkových zemích. Ani to však není celý příběh, protože se také objevuje propast mezi severem a jihem. AfD se umístila na druhém místě za CDU ve většině jižních spolkových zemí Bavorsko a Bádensko-Württembersko, zatímco na severozápadě skončila na druhém místě nejčatěji SPD.

Příběh týkající se mladých lidí byl v podstatě stejný ve Francii, kde se zhroutily hlasy mladých pro Zelené a centristické strany a podíl jejich hlasů pro vnější levici mírně vzrostl. Ve srovnání s jinými věkovými skupinami mladí lidé ve Francii častěji volili nalevo od středu.

Nicméně je jasné, že mnoho mladých francouzských voličů se také podílelo na širší politické migraci ke krajní pravici, částečně díky mladistvé hvězdné síle jejich vedoucího kandidáta Jordana Bardelly. Díky jeho obnově image strany 32 % voličů ve věku od 18 do 34 let bylo ochotných hlasovat pro Národní sdružení. Macronovu kandidátovi se podařilo získat ubohých 5 %.

Také Španělsko zaznamenalo znatelný nárůst vlivu krajní pravice, kde Vox získal další dvě křesla díky své protiimigrační, protiislámské a protigenderové politické platformě.

Strana Vox se ukázala jako populární mezi mladými muži, které přitahuje směs starých frankistických hodnot, jako je antiliberální nacionalismus a zdánlivě tradiční rodinné hodnoty, s novějšími formami protiimigračních nálad a popírání klimatických změn.

Proč krajní pravice přilákala tolik mladých lidí?

Pro některé odborníky spočívá odpověď v technicky zdatném přístupu stran, které si na TikToku vybudovaly kolosální přítomnost.

Jistěže, využívání sociálních médií k šíření protiimigrační rétoriky a idealizací bílé nadřazenosti rodiny "matka-otec-dítě", stejně jako krajně pravicové argumenty o ruské invazi na Ukrajinu, zjevně pronikly mezi mladé publikum, jehož hlavní kontakt se zprávami probíhá prostřednictvím scrollování.

To však přehlíží, že mladí Evropané křičí do prázdna již několikery volby. Hledají politický domov, který by jim nabídl naději proti krizi životních nákladů, nedostupnému bydlení, kolabujícímu ekosystému a neustálým válkám.

(Evropské společnosti ovšem žádné "neustálé války" nezažívají. Vylhaný propagandistický narativ záměrně přehlíží, že od postkoloniálních válek, jejichž posledním výhonkem byl britský boj o Falklandy, války vedou dobrovolníci a širší společnosti až do ruského přepadení Ukrajiny nenesly praktický žádné válečné náklady. Mládež se sama válek účastnit nemusí a "odmítá" je naprosto pozérsky - pozn. KD.)

Jsou-li mladí voliči převážně proti statu quo, je to proto, že trajektorie zavedených stran nikomu mladšímu 25 let podle všeho mnoho nenabízí. Opodstatněný pesimismus ohledně schopnosti zavedené politiky řešit skutečné, strukturální problémy nabídl úrodnou půdu krajně pravicovým stranám, které šíří nebezpečná falešná řešení.

Zdroj v angličtině: ZDE