Proč je výroba čipů pro Česko i Evropu zcela zásadní

Na cestě k čipové velmoci

20. 6. 2024 / Jiří Hlavenka

čas čtení 11 minut
Zdánlivě nezajímavá zpráva: Americká společnost Onsemi plánuje investici do rozšíření výroby čipů v českém Rožnově pod Radhoštěm. Média popisují rozvoj výroby čipů v Česku korektně, ale vychází z premis jako "je to zas další fabrika / rekordní investiční pobídka". Vypadávají důležité informace i strategický význam této věci. K této naprosto zásadní věci proto s dovolením doplním trochu intimního a důležitého kontextu.

Nejdříve k významu polovodičových technologií. Moc se mně líbí průpovídka "Chips are cars for the 21th century", což bude možná i tím, že jsem ji vymyslel. Ale je pravdivá. Zatímco v minulém století byly automobily všeho druhu naprosto zásadním motorem a hybatelem nejen ekonomického, ale i společenského pokroku, jsou dnes vlastně určitou komoditou a tuto roli přebírá nenápadná a miniaturní součástka jménem čip.

Čipy jsou dnes skoro ve všem a zítra budou úplně ve všem. Jestli čtete tento příspěvek, tak v okruhu deseti metrů kolem vás se nalézají stovky a možná tisíce čipů, aniž to víte. Bez čipů se neobejde žádná lidská činnost - vlastně jsou daleko více "zalezlé" do našich životů než auta. Obejít se bez nich znamená sedět u ohně a opékat si špekáček... vlastně ne, protože v procesu výroby a prodeje špekáčku je nepochybně zaangažováno několik tisíc čipů.

A nyní máme problém. Historicky totiž v produkci čipů dominují dvě země na světě: USA a Tchajwan. Oba státy začaly brzo, tedy mají náskok a oba státy do udržení náskoku investují gigantické veřejné peníze - takové, o jakých se nám ani nesní. Je zajímavé, že Čína je ve vlastních čipech dost slaboučká - ten obor je totiž natolik náročný, že to dosud na špičkové úrovni (ani v kvantitě, ani v kvalitě) nezvládli.

Pokud bychom svět nahrubo rozdělili na tři ekonomické super-domy, tak jedním je USA, druhým Evropa a třetím je pestré uskupení východoasijských zemí (Čína, Japonsko, Jižní Korea, Tchajwan a další). A v těchto naprosto strategických výrobcích tahá Evropa za ten nejkratší kus provazu.
Tento stav vlastně "nelze strpět", pro Evropu je to možná větší strategická hrozba než ty, které dnes vnímáme. USA jsou sice "kamarádi", ale rádi nás zobchodují a když polezou tlusté do tenkých, dají přednost sobě. Tchajwan je taky kamarád, ale permanentní vojenská hrozba ze strany Číny vytváří obrovské riziko. Situaci, ve které Čína Tchajwan napadne, dojde ke zničení jeho továren na čipy (to je deklarovaná strategie, aby fabriky TSMC a dalších nepadly do ruky čínskému totalitnímu státu), ocitne se svět v totálním nedostatku čipů a Evropa na tom bude bita NEJVÍCE. Lapidárně řečeno: nekoupíte si najednou ani kávovar. Nebude.

Jak dostat Evropu do hry

Evropa není v čipech úplně marná - největší koncentrace se nalézá v Drážďanech a okolí, kde jsou n n ejen velké fabriky (faby či foundries), ale dalších 2500 (!!!) firem, které dohromady vytvářejí ekosystém od výzkumu, přes návrh až po výrobu, packaging atd. Výroba čipu sice není až tak komplexní jako automobilu, ale vyžaduje účast velkého množství dodavatelů a partnerů. Není to tak, že postavíte velký barák a z něj začnou padat čipy. To opravdu není linka na toustový chleba.

Tu "zanedbanou" pozici Evropy si uvědomuje jak EU, tak i jednotlivé státy, a právě tak vlastně i ti klíčoví hráči, jako jsou USA a Tchajwan. Vědí, že čipy se MUSÍ vyrábět i v Evropě - i kvůli blízkosti zákazníkům (zejména automotive, ale nejen on. V každém novém modelu auta je dnes asi 2000 čipů, v elektroautech i násobně více!), ale také kvůli tlaku EU a evropských zemí. Proto už jsou oznámeny stavby dalších továren (americký Intel, tchajwanský TSMC), jenomže Evropa toho potřebuje VÍC - aby se dostala někde poblíž soběstačnosti, potřebovala bych dle mého odhadu tak 20 dalších fabrik a tím pádem nejspíše i tisíce dalších navazujících firem.

Tím se dostáváme k investici do Onsemi. Je to americký gigant, jeden z velkých světových hráčů, specializující se na tzv. power chips (oblasti použití: senzorika, napájecí systémy a moduly, fotovoltaika a vůbec v širším pojetí energetika, telekomunikace i něco ze spotřební energetiky). On totiž "není čip jako čip": centrální procesorová jednotka pohánějící váš notebook je opravdu něco jiného jako čip ovládající stahování zadního okénka auta. Ale všechny jsou nutné, takže proto je nutné mít v Evropě šíři výroby.

Onsemi má svou výrobní základnu v Rožnově (bývalá Tesla, pak to chvilku patřilo Motorole a odsud se to dostalo k Onsemi) a dle informací tato fabrika plive okolo deseti miliónů čipů denně. DENNĚ. Obří investice - dvě miliardy dolarů, tedy 50 miliard korun - by měla zvýšit produkci a výkony této firmy o 20 miliard z dnešních sedmi, tedy ji zečtyřnásobit. To je gigantický skok, a z Rožnova se najednou stanou "druhé Drážďany", akorát hezčí.

Investiční pobídka, high-tech a low-tech

V soutěži o novou fabriku byl ve hře Rožnov, Jižní Korea a USA (lokace neznám, nejsou důležité). To jsou tvrdí konkurenti a všude byla zásadním faktorem investiční pobídka, tedy kolik dají státy na získání této investice. Naše pobídka by měla být okolo 12 miliard (je shora omezená zákonem), část bude přímá a část v podobě daňových úlev.

Je naprosto legitimní se ptát, jestli se mají z veřejných peněz tyto velké peníze dávat (vlastně) obřímu zahraničnímu korporátu, proč ano, proč ne. Vidím zde tři roviny:

a) přímá návratnost.
b) první je strategický význam pro další rozvoj "českého byznysu", lokálních firem, naší pozice v evropských čipech (viz dále)
c) míra přidané hodnoty tvořená firmou, která se podporuje

Neumím (bohužel) vyplivnout přesvědčivý výpočet, nemám dostatek dat, ale naprosto nepochybuji, že i čistě finančně se tato investice vrátí do příjmů státu (!) během několika let. Plus dvacet miliard v tržbách, plus 1000 a více zaměstnanců-specialistů, vývojářů a inženýrů by mělo znamenat několik miliard korun ročně do státního rozpočtu navíc v přímých i nepřímých tocích.

Ale mimo kupecké počty tu jsou další dvě položky, které osobně považuji za ještě důležitější. Co se týká přidané hodnoty, jsou čipy PŘESNĚ tím, co by mělo naši ekonomiku charakterizovat v přechodu od "montoven k mozkovně". Čipová fabrika vyžaduje špičkové specialisty, jde tu vysoký podíl lidské tvořivé práce, vedle toho spíše malý podíl surovin či energií. Čipy "zhodnocují" lidský mozek, nikoli vytěžené uhlí nebo vytavenou železnou rudu. Vyšší přidaná hodnota znamená velmi jednoduše bohatnutí země - tedy i jejích lidí.

V případě této konkrétní investice je pak též zásadní přímý podíl špičkových mozků. Onsemi totiž má v ČR i vývoj, který je v Brně - dnes zaměstnává 300 lidí a lze čekat, že se bude chtít nejméně znásobit. Na to jsou pak propojení výzkumníci a vědci (Ceitec, VUT), což je další "armáda" špičkově využitých mozků. Tohle opravdu potřebujeme a moc.

Strategický význam

Na závěr pak to asi vůbec nejdůležitější. Moc dobře víme, co pro českou ekonomiku znamená automobilový průmysl - jsme automobilová velmoc. A nyní máme možnost se stát i čipovou velmocí, což (pokud se to povede), bude ještě větší výhra právě díky vyšší přidané hodnotě a enormnímu, rostoucímu významu čipů pro vše, co nás obklopuje.

Tak jako u automobilů i v čipech funguje síťový efekt, či efekt sněhové koule. Postavíte jednu fabriku, ta kolem sebe začne vytvářet síť navazujících firem - obvykle už českých firem, dodavatelů, poskytovatelů služeb. Získáte tedy pool špičkových dovedností, které přitahují další výrobce, vývojáře atd. v oboru. Síť se šíří, sněhová koule se kutálí: už zmíněné Drážďany ("Křemíkové Sasko") vytvořila 2500 firem, z nichž naprostá většina je německých, lokálně vlastněných. To je obrovská síla.

V čipech - což se málo ví - vlastně "klíč k trezoru" nedrží fabrika, ale designová centra. Úplně nejtěžší úkol je navrhnout, vyprototypovat, ověřit atd. čip na základě požadavků zákazníka. To nedělají fabriky, ale designová centra (buď s fabrikou či pilotní linkou za zády, nebo bez toho, tzv. fabless, jen softwarovou simulací. To první je samozřejmě lepší). Tato centra vyžadují špičkové inženýry, kteří v sobě spojují dovednosti z programování, fyziky, optiky a elektroniky (zhruba řečeno). Těchto lidí je absolutní nedostatek a platí se zlatem: když jsme hovořili s lidmi z Taiwanu, uváděli, že v jejich zemi chybí 30 000 (!!) čipových inženýrů.

Ne že by u nás zrovna padali ze stromů jako přezrálé hrušky, ale obecně inženýrské a technické dovednosti u nás jsou velmi silné, talenty skutečně "rodíme", v tomto jsme tradičně mezi evropskými lídry a věřím, že se tu může zrodit obrovská síla. Jednorožců bude habaděj!
Silná orientace na automobily a obecně na strojírenskou výrobu je fajn, ale je to jedna noha - a vidíme, že když (odběratelské) Německo v tomto kýchne, my hned dostaneme rýmu. Mít druhou podobně silnou nohu by už kvůli ekonomické stability byla obrovská výhra.

-----

To je pro dnešek vše. Jenom dodám, že na získání investice a vůbec i na mnoha dalších konkrétních krocích v křemíkové strategii pro Českou republiku pracuji (je to možná teď moje hlavní či nejdůležitější práce na Jihomoravském kraji), a naprosto skvělé je, že se této činnosti účastní mnoho dalších vynikajících lidí z Jihomoravského, ale i Zlínského kraje, z JICu, VUT, Ceitecu, polovodičového clusteru atd. Tohle jsou totiž faktory, které dovede ocenit i americká matka Onsemi - potřebuje vidět, že to myslíme vážně a dáme do toho spoustu sil; těch 12 miliard pobídky není vše.

5
Vytisknout
3783

Diskuse

Obsah vydání | 21. 6. 2024