30. 5. 2025
Tichá hranice v Jižní Americe se rychle stává jedním z nejnestabilnějších energetických ohnisek na světě. Sporný region Essequibo, řídce osídlená oblast spravovaná Guyanou, ale nárokovaná Venezuelou, zažívá napětí již léta. Kombinace geopolitických ambicí, ekonomického zoufalství a energetických příležitostí však nyní hrozí, že patovou situaci zvrhne v otevřený konflikt.
V sázce je jedno z nejcennějších území na světě – oblast, o které donedávna slyšel jen málokdo mimo region. Essequibo, které zahrnuje téměř dvě třetiny Guyany, se dostalo do globální pozornosti poté, co společnost ExxonMobil v roce 2017 objevila pobřežní rezervy Stabroek Block, jejichž objem se odhaduje na více než 11 miliard barelů vytěžitelné ropy. Pro Guyanu tento nález téměř přes noc změnil zemi z ekonomického zapadákova na regionálního energetického giganta.
Nově nalezené bohatství také oživilo dlouhodobý nárok Venezuely na tento region, stížnost, která se datuje od rozhodnutí koloniální arbitráže z konce 19. století. Caracas se nikdy zcela nevzdal svých nároků, ale teprve po objevení ropy začala Venezuela na tuto otázku aktivně tlačit. Od roku 2022, za prezidenta Nicoláse Madura, Venezuela dramaticky vystupňovala rétoriku a činy – vyhlašovala referenda, překreslovala mapy a dokonce přesouvala vojenské jednotky směrem k hranicím.
Nejznepokojivější je, že Venezuela začala napodobovat scénář svého nejbližšího geopolitického spojence Ruska. Podobně jako v roce 2014 ruská anexe Krymu za použití neoznačených "zelených mužíčků", se zdá, že Venezuela pokládá základy pro pomalý, popiratelný vpád do Essequiba. Scénář kombinuje oficiální rétoriku s neregulérní válečnou taktikou, což umožňuje věrohodné popírání a zároveň neustále podkopává kontrolu Guyany.
První významný signál této nové fáze přišel v loňském roce, kdy Madurova vláda uspořádala referendum o "znovuzískání" Essequiba. Navzdory mezinárodnímu odsouzení hlasování prošlo a vedlo k formálnímu vytvoření nového venezuelského "státu" zahrnujícího toto území. Venezuela začala nabízet občanství obyvatelům Essequiba a zahájila úsilí o uspořádání voleb v regionu.
V březnu 2025 zastavil venezuelský námořní dělový člun operace společnosti ExxonMobil v guyanských vodách a obvinil amerického ropného giganta ze zasahování na venezuelské území. Incident byl široce vnímán jako varovný výstřel – nejen pro Exxon, ale pro všechny zahraniční investory, kteří podporují energetickou budoucnost Guyany.
Ale zatím nejzlověstnější znamení přišlo 15. května, kdy guyanská armáda ohlásila tři ozbrojené útoky během jediného dne na své hlídky podél řeky Cuyuni, kritického úseku guyansko-venezuelské hranice. Podle Guyanských obranných sil zahájili neidentifikovaní ozbrojenci v civilním oblečení palbu na vojáky ve třech samostatných střetech. Nebyly hlášeny žádné oběti a guyanská armáda odpověděla tím, co popsala jako "přiměřenou sílu".
Útoky byly mrazivé ve svém načasování a koordinaci. Zatímco útočníci nebyli oficiálně identifikováni, úředníci v Georgetownu a většina mezinárodních pozorovatelů se domnívají, že šlo o venezuelské operativce nebo proxies jednající jménem Caracasu. Region není známý organizovaným zločinem nebo guerillovou aktivitou a žádné místní povstání nezapustilo kořeny – alespoň prozatím.
Nebylo to poprvé, co ve sporné zóně vypuklo násilí. V únoru při dalším útoku byli kriticky zraněni dva guyanští vojáci. I z tohoto incidentu byly obviněny síly napojené na Venezuelu.
I když se tyto potyčky mohou zdát izolovaně nepodstatné, dohromady znamenají nebezpečný vzorec eskalace. Vynořuje se stínový konflikt – válka v šedé zóně, která se vyhýbá prahu otevřené války, zatímco neustále narušuje kontrolu Guyany nad Essequibem. Analytici varují, že nebezpečí spočívá v tom, že tato pomalá kampaň by mohla vyvrcholit de facto anexí, podobně jako Krym, dříve, než bude mít mezinárodní společenství čas reagovat.
Guyanské obranné síly mají více než 3 000 aktivních vojáků s omezenými leteckými, pozemními a námořními schopnostmi. Naproti tomu Venezuela velí více než 100 000 vojákům, asi 200 tankům, desítkám bojových letadel a značným polovojenským silám – což z každé konvenční války činí jednostrannou záležitost.
Nicméně během návštěvy Georgetownu v březnu americký ministr zahraničí Marco Rubio varoval, že jakýkoli venezuelský útok na Guyanu nebo ExxonMobil by znamenal "velmi špatný den" pro Caracas, což naznačuje vážné důsledky. Venezuela tyto poznámky rychle odsoudila.
Skutečnou otázkou nyní je, jak zareaguje mezinárodní společenství, a zejména Spojené státy. Hluboké zapojení ExxonMobilu dává Washingtonu jak zájem, tak podíl na tomto sporu. Širší problém však přesahuje rámec ropy. Úspěšné uchvácení území Venezuelou by dále narušilo již tak křehký řád po studené válce. Také by to vyslalo vzkaz autoritářským režimům po celém světě: územní revizionismus je zpět – a funguje.
Guyana slíbila, že bude bránit svou suverenitu a usiluje o silnější bezpečnostní partnerství. Ale pokud nedostane vojenskou podporu nebo jakýkoli jiný typ skutečných bezpečnostních záruk od USA, bude mít Georgetown problém udržet linii sám.
Prozatím Essequibo zůstává pod vlajkou Guyany. Stín Caracasu však roste – a s ním i riziko, že příští válka v Jižní Americe může vypuknout v jednom z nejméně známých, ale strategicky nejdůležitějších regionů.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse