Konspirační teorie o Izraeli už nepřicházejí z okraje

21. 6. 2024

Izraelská obranná operace s cílem získat rukojmí zpět a eliminovat schopnost Hamásu kontrolovat pásmo Gazy a odstranit základnu, kterou by mohl použít k opakování pogromu, by se mohla zdát rozumná – spravedlivá a nevyhnutelná reakce, kterou by jste mohli očekávat od každého státu za podobných okolností. Ale když se do toho zapojí židé, pro ohromující počet lidí rozum opouští rovnici.
Dezinformační ekosystém

Od 7. října se roztáčí celý alternativní narativ, který přesouvá odpovědnost za události v bývalé mandátní Palestině na Izrael, a i když není nouze o okrajové šílence, kteří šíří toto šílenství online, zdrojem těch dezinformací, na kterých záleží nejvíce, jsou aktéři a instituce, které jsme se naučili považovat za nejdůvěryhodnější: "Lidskoprávní" aktivisté, "humanitární" nevládní organizace, Organizace spojených národů, strážci "mezinárodního práva", mezinárodní média, akademická obec, mozkové trusty a západní vlády.

Ústředním tvrzením tohoto alternativního narativu je, že deklarované válečné cíle Izraele jsou lstí. Jedna verze, která je v současné době vedena jako politický boj u mezinárodních soudů, předpokládá, že deklarované záměry Jeruzaléma jsou zástěrkou pro "genocidu" v Gaze. "Serióznější" verzí je, že válka pokračuje zbytečně, aby se izraelský premiér Benjamin Netanjahu udržel v úřadu, což je konspirační teorie, kterou nevyslovil nikdo menší než prezident Joe Biden.

Hlavním problémem alternativního narativu je pogrom ze 7. října, který válku odstartoval. Způsobů, jak ho obejít, je celá řada.

Někteří ospravedlňují to, co se stalo. Někdy je to otevřené, jako v případě redaktora The Washington Post, který řekl, že jde o dekolonizaci v akci. Častější je pokus "zasadit do kontextu" operaci AL-AKSÁ FLOOD, jak její pachatelé označují invazi vedenou Hamásem, a prezentovat ji jako reakci na dlouhodobý izraelský útlak, a tedy jako legitimní akt "odporu", spíše než jako výraz genocidního antisemitismu. Tato perspektiva se rozšířila zejména na západních univerzitách a dokonce motivovala teatrální sebevraždy.

Dalším přístupem je jednoduše popřít, že se Hamás 7. října dopustil zvěrstev. Tento názor zastává asi 90 % palestinských Arabů a rozšířil se i na Západ. Konkrétním bodem popírání bylo používání znásilňování Hamásem jako válečné zbraně, a to se opět neomezovalo na okraje. Před dvěma týdny zveřejnil londýnský deník Times článek, který ve stylu "sofistikovaných" popíračů holokaustu, jako je David Irving, připustil, že 7. října došlo k sexuálnímu násilí ze strany Hamásu, Palestinského islámského džihádu (PIJ) a dalších jednotek Islámských revolučních gard, ale minimalizoval rozsah a zpochybnil, zda to vedení nařídilo.

Další forma popírání přišla v první reakci Hamásu: Skupina tvrdila, že smrt izraelských civilistů 7. října byla způsobena civilisty z Gazy, kteří následovali teroristy do Izraele – což je překvapivě cynické prohlášení pro ty, kteří věří, že cílem Izraele je válka proti civilistům v Gaze – a Izrael implementuje "Hannibalovu direktivu", údajnou politiku Izraelských obranných sil (IDF), která zabíjí Izraelce, místo aby dovolila jejich zajetí. Samotný Hamás od té doby tento narativ zavrhl, ale lež, která je pro Hamás příliš absurdní, neznamená, že je příliš absurdní pro Organizaci spojených národů. OSN podpořila obscénní lež, že se Izraelci 7. října zabili sami. Důsledkem konspiračních teorií o "Hannibalově direktivě" je, že Izraelci byli zodpovědní za 7. říjen a použili ho jako "záminku" k pokračování ve své "genocidě" v Gaze. Podobné téma se objevuje, když jsou selhání izraelských zpravodajských služeb před 7. říjnem použita k "dokázání", že Izrael "to nechal být".

Tyto teorie jsou samozřejmě přijímány v různých kombinacích a v různé míře a kromě toho existuje mnoho dalších. To znamená, že ani vyšinutá zákoutí internetu nemohla překonat Organizaci spojených národů. OSN, která přiznala, že Hamás 7. října znásilňoval izraelské ženy, tvrdila, že to "vyústilo v pocit vykleštění mezi izraelskými muži v národním měřítku", což znamená, že IDF nešla do Gazy, aby zabránila tomu, aby se takové věci opakovaly, a aby získala zpět rukojmí, kteří jsou stále znásilňováni, ale aby "obnovila izraelskou národní maskulinitu prostřednictvím agrese". Je to důležitá připomínka toho, že jakkoli hluboko klesla Organizace spojených národů, pokud jde o Izrael, vždy se to může zhoršit.

Klíčovým bodem těchto entit – aktivistů za "lidská práva", "humanitárních" nevládních organizací, OSN, strážců "mezinárodního práva", tisku, akademické obce, mozkových trustů a do nepříjemné míry i západních vlád – je to, že jsou méně nezávislými zdroji posilujících důkazů a více jako jeden ekosystém s mnoha emisními body. Hranice mezi všemi těmito skupinami jsou proměnlivé: Jsou hluboce propojeny sociálními sítěmi, stejní lidé se pohybují sem a tam mezi sektory a samotné organizace mají nejasné role. Novináři často hrají roli aktivistů, aktivisté jsou citováni jako akademici, radikální akademici se stávají mezinárodními právníky a tak dále.

Případová studie mezinárodního dezinformačního ekosystému

To, že OSN přeměňuje pochybné články v tisku na primární výzkum a odtud na "fakta", je důležitou součástí toho, jak tento ekosystém funguje. Stejně tak důvěřivé opakování tvrzení UNRWA, že školy a nemocnice používané Hamásem a PIJ jako operační základny jsou civilní objekty. Ale pro mikrokosmos organické synergie věci lze jen stěží udělat něco lepšího než reakci na to, že Izrael 8. června zachránil čtyři rukojmí z "uprchlického tábora" Nusajrat v Gaze.

Během velmi krátké doby Hamás prostřednictvím svého "ministerstva zdravotnictví" tvrdil, že při izraelské operaci bylo zabito 274 palestinských civilistů a 700 jich bylo zraněno, což jsou neověřená čísla, která řádně opakují všechna přední média, někdy s prohlášením o zdroji, jindy ne. Historie Hamásu v nafukování a falšování tohoto druhu dat nebyla zmíněna, ani se nezdálo, že by někdo měl prostor na to, aby si všiml inherentní nepravděpodobnosti, že by byl schopen dospět k tak přesnému číslu tak rychle, když Izraeli – vysoce funkčnímu státu, jehož představitelé neoperovali ve válečné zóně – trvalo několik týdnů, než potvrdil počet obětí od 7. října. (Ze všech otázek, kterými se zde zabýváme, zůstává počet palestinských obětí individuálně nejvýznamnější, protože je důležitý pro válečnou strategii Hamásu. Psal jsem o tom již dříve a brzy se k tomu vrátím.)

Dále "lidskoprávní" skupiny tvrdily, že IDF vstoupila do soukromého arabského domu v Nusajratu a "popravila" "lékaře" a "novináře". Poté se "humanitární" nevládní organizace vrhly do akce, citovaly počty obětí Hamásu a přidávaly "trýznivá svědectví" místních zdravotnických úředníků. "Experti" OSN odsoudili záchrannou operaci jako "pobuřující" a "bůhvíkolikátý masakr" ze strany Izraele, zatímco poťouchle uvěřili konspiračním teoriím kolujícím online, že do mise byli zapojeni američtí vojáci. Nakonec se do boje vložili učenci "mezinárodního práva", z nichž jeden byl donedávna aktivistou za "lidská práva", a prohlásili, že operace byla ilegální a ve skutečnosti představovala válečný zločin "věrolomnosti". Vznikl dojem, že Hamás docela zodpovědně držel izraelská rukojmí a pak se IDF "zrádně", jak to nazvali "experti" OSN, kde se vzala, tu se vzala, aby provedla rasistické běsnění proti nevinným Arabům v "uprchlickém táboře".

Příběh o "lékaři" a "novináři" zabitém Izraelem se ukázal být odkazem na Ahmada ad-Džamála, který byl imámem a lékařem, a jeho syna Abdaláha ad-Džamála. Když Abdaláh psal své články pro Palestine Now patřícím Hamásu, v USA sídlící Palestine Chronicle a další média, on a jeho otec drželi tři izraelské muže jako rukojmí ve svém domě, kde byla také Abdaláhova manželka a tři děti. Hned za rohem držela rodina Abú Nar další izraelskou rukojmí zachráněnou 8. června, Nou Argamaniovou.

Úvodní reportáž o Džamálových je možná nejpoučnějším aspektem této epizody. Po dobu devíti měsíců existovaly pokusy vykreslit Izrael jako zemi, která se záměrně zaměřuje na lékaře a zejména novináře v Gaze, což je důkazem krutosti a genocidních záměrů. Nusajrat ukazuje, že tento příběh je z velké části publikován vzhůru nohama: Pozoruhodným aspektem je, že mnozí v civilních profesích v Gaze jsou využíváni jako prodloužená ruka režimu Hamásu a jeho války – což je další velmi závažný válečný zločin Hamásu, který ohrožuje Palestince. Vysoce veřejná povaha případu a odhalení, která od té doby následovala, by to mohly učinit známějším.

Izraelské obranné síly infiltrovaly Nusajrat, což je město, které není stanovým uprchlickým táborem, převlečené za palestinské Araby, aby zjistily přesnou polohu rukojmích. To bylo zdrojem stížností na "věrolomnost" a je to směšné, je to jedno z mnoha nestoudných zneužití "mezinárodního práva", dokonce i za jeho vlastních podmínek proti Izraeli. Stejně tak přestřelka, která vypukla proto, že Hamás držel rukojmí v hustě zalidněné civilní oblasti poblíž rušného tržiště a pokusil se rukojmí zavraždit, když operace IDF začala, byla tak bezohledná, že dokonce i místní obyvatelé, kteří byli v křížové palbě ohroženi, obviňovali Hamás, což je dávka reality této války, která zcela uniká mezinárodním "lidskoprávníkům" a Organizaci spojených národů.
Starý problém

To, že západní a westernizované elity, které zaměstnávají mezinárodní instituce a nevládní organizace, by měly bojovat o to, aby se vypořádaly s židy bez konspiračních teorií, není překvapivé. Antisemitismus je nejstarší nenávistí v křesťanstvu a není to "normální" etnický předsudek. Antisemitismus je konspirační teorií, která židům přisuzuje kosmické zlo – přesvědčení, že židé stojí za vším negativním, co postihne lidstvo, včetně útoků na židy. Většina ostatních konspiračních teorií má tendenci nakonec sklouznout k antisemitismu, což dává antisemitismu obsedantní kvalitu: Každý bude mít příklad člověka, který se před 7. říjnem nezajímal o Palestinu, ale který nyní na toto téma píše tucetkrát denně a začal do svých analýz zcela nesouvisejících témat vnášet izraelský rozměr.

Antisemitismus je také pozoruhodný svou trvalou přitažlivostí pro vzdělané – stejně jako u konspiračních teorií obecně vyžaduje určitou míru vzdělání, aby pochopil a udržel si přehled – a neochvějně idealistické, a proto se vždy disproporčně koncentroval mezi špičkami intelektuálních elit. Zde vstupuje do hry proměnlivá povaha antisemitismu. Antisemitismus věčně vykresluje židy jako démonické nepřátele nejvyšších ideálů společnosti, kteří se dopouštějí nejhorších zločinů, jaké si lze představit, a antisemité jsou proto vždy přesvědčeni o své spravedlnosti v boji proti zlovolnému nepříteli, který je zároveň nesmírně mocný a pro většinu lidí neviditelný. Ale jak se ideály posouvají, mění se i formulace židovské hrozby: Původně popisovaná v náboženských termínech, později byl přijat jazyk vědy. Nacistická zkušenost pomohla protlačit antisemitismus do hlavního proudu arabské společnosti, ale v křesťanstvu učinila ze všeho, co je spojeno s nacismem – především rasismus – kardinální hříchy. V souladu s tím antisemitismus od té doby nabyl politické valence "antisionismu", který vykresluje židy jako rasisty a nacisty.

Přesvědčení nacistů až do konce, že byli oběťmi židovské agrese, se může zdát absurdní, ale jen se podívejte, kde jsme teď. Hnutí prosazující demontáž osamoceného židovského státu se rozprostírá po celém světě, zahrnuje mnoho z nejprestižnějších a nejvlivnějších institucí, má významnou, ne-li většinovou podporu v politické a kulturní sféře, zcela dominuje mezinárodním organizacím – a přesto mluví, jako by šlo o pronásledovaného Davida stojícího proti izraelskému Goliášovi. Na politické úrovni je základním operačním paradigmatem "mezinárodního společenství" vůči Blízkému východu to, že všechny regionální problémy mohou být vyřešeny nebo vážně zmírněny, pokud Izrael učiní ústupky. Tento světonázor, v němž jsou židé hlavním zdrojem problémů, přežil zhroucení Libanonu do vnitřních sporů, krveprolití íránsko-irácké války, dobytí Kuvajtu Irákem, "arabské jaro" a syrskou válku, kolonizaci poloviny regionu Íránem a mnoho dalšího. Udělat z pogromu Hamásu ze 7. října a z války, kterou vyvolal, vinu Izraele, byla ve srovnání s tím dětská hra.
 

Zdroj v angličtině: ZDE