Rozlišujme prosím mezi režimy a individuálními lidmi. Jak v roce 1945, tak dnes. Pan Větvička píše, že při osvobozování Československo zahynulo 140 000 mladých Rusů. To je dost. (Zajímalo by mě, kolik při tom zahynulo i mladých Němců. Válka je strašná.) *) Stalinův režim byl samozřejmě zločinný, ale jakou vinu na tom nesou jednotliví Rusové, kteří byli většinou také jeho obětí? 

Pan Fibiger, který jak se zdá nechápe vůbec nic,  schvaluje masové  izraelské vraždění palestinských dětí a civilistů a vyzývá Palestince, aby se vzbouřili a svrhli Hamás, jinak je Izrael vraždí zcela oprávněně. Už skutečně lidi jako pan Fibiger zapomněli všechno? Já si nepamatuji, že by se za komunismu pan Fibiger vzbouřil proti režimu a svrhl Husáka. Ono je to tak jednoduché svrhnout autoritářský režim, že?

Chci tím říci, že kritika a odsouzení kriminálních režimů je zcela na místě, ale proboha, neobviňujme jednotlivé lidi. To, že jakýsi pracovník České televize v těchto dnech na obrazovce hovořil o "německém barbarství", prosím ne o "nacistickém barbarství", je absolutně neodpustitelné.

Totéž platí i dnes o Rusku. Putinův režim je zločinný, ale obviňovat z jeho existence "rusáky"? Víte přece, kolik mladých Rusů bylo brutálně potrestáno za to, že se nechtěli účastnit války na Ukrajině, některé režim zřejmě i zavraždil. V Rusku se dostanete na mnoho let do vězení jen pro vyjádření nesouhlasu s ruským vojenským útokem na Ukrajinu. Tedy, prosím, rozlišujme lidi a režim.

Spousta lidí dnes odmítá vidět Rusko z roku 1945 jako osvoboditele, vidí ho jako okupanta. No, mezi osvobozením r. 1945 a komunistickým převzetím moci r. 1948 uplynuly tři roky, a mezitím se mnoho Čechů zachovalo jako absolutní kriminálníci honbou a vyvražďováním nevinných Němců. Odsun tří milionů Němců z Československo byl také zločinem, i když ho schválil Churchill, který měl už od první světové války určité kriminální tendence.

Pan Bernard obviňuje Čechy, že si komunismus způsobili sami, že do té klece vlezli z vlastní iniciativy a nadšeně. To je sice pravda, ale já bych to vnímal tak trochu s tolerancí. V roce 1945 byl populární Sovětský svaz všude v Evropě, například i v Británii. Byl protinacistickým spojencem. V Československu vedla popularita Sovětského svazu nakonec k vzniku komunistického režimu, ale například  i v Británii v roce 1945 převládla levicová nálada a ve volbách zvítězili labouristé. Britové poděkovali Churchillovi, že jim vyhrál válku a hned zvolili někoho jiného.

Možná to z dnešního pohledu může lidem připadat jako pitomost, že se Češi (Slováci trochu méně) nadšeně vrhali do komunismu. Jenže byla tady ta zkušenost s nezaměstnaností a hladem za první republiky (existovala jakási americká iniciativa, která opatřovala jídlo pro asi milion hladovějících československých dětí, neuvěřitelné) a pak samozřejmě, jak se často opakuje, Češi už nevěřili Západu kvůli tzv "mnichovské zradě". Británie a Francie Československo v roce 1938 opravdu bezostyšně zradily, a kdyby to bývaly neudělaly, asi by bývalo nedošlo k druhé světové válce, ale málo se ví, že se na tom nevědomky podílel i Tomáš Garrigue Masaryk. On se totiž při vyjednávání o vzniku Československa choval nesmírně arogantně, považoval západní politiky za blbce, kteří nevědí nic o střední Evropě. (Známý je jakýsi incident ze Švýcarska, kde Masaryk dával v bance jakémusi bankovnímu úředníku o sobě naprosto smyšlené údaje, protože předpokládal, že ten "blbec" o střední Evropě nic nezná, jenže to byl člověk, jehož koníčkem byl zeměpis, a ten ten odhalil, že mu Masaryk lže, a tak byl průšvih.) Když se vyjednávalo o vzniku Československa, západní spojenci měli starosti, co bude s německy mluvící menšinou, a Masaryk jim údajně vzkázal, že to není problém, že těch Němců žijících na území budoucího Československa je jen pár stovek tisíc. Ve skutečnosti jich byly tři miliony. Když se to později dověděl britský premiér Lloyd George, tak na Masaryka a na Československo kvůli tomu lhaní zanevřel, a to nemuselo Československu v době Mnichova zrovna pomoci. Samozřejmě, že byl Mnichov sprosťárna, ale poučili jsme se z toho, že menší státy nikdy nemohou spoléhat na vojenskou ochranu od větších států. Ptal jsem se jedné americké diplomatky, ještě kdysi dávno, kdy všichni horovali ohledně toho, jak pevné je NATO, zda by Američané skutečně vyslali na obranu Česka mladé Američany a nechali je tam pro věc české nezávislosti zabíjet a ona mi tehdy, dávno před Trumpem, řekla, že ne, že by je nevyslali.

Takže ano, Češi se v důsledku různých dobových mýtů a neznalosti (ve čtyřicátých letech nikdo nevěděl o Stalinově gulagu, to povědomí rozšířil až Solženicyn někdy v sedmdesátkách) vrhli nadšeně do komunismu, ale já bych je za to neodsuzoval, jednali podle toho, co věděli.

Jen prosím přestaňme útočit individuálně na Rusy a Němce. Je to rasismus. Díky.

*) Píše pan Větvička:

V bojích v Československu padlo asi 130 000 Němců. Údaje se rozcházejí, ale orientačně by se mohlo jednat o srovnatelný počet s počtem padlých rudoarmějců.

(V tomto počtu nejsou zahrnuti občané Československa německé národnosti, kteří sloužili v německé armádě a padli mimo Československo.)

 

Pro úplnost doplním, že 2. světová válka připravila o život (velmi hrubým odhadem) 350 000 československých občanů (civilistů i vojáků). Z nich největší procento připadá na vyvražděné židy, do tohoto počtu je zahrnuto také 100 000 lidí, kteří zemřeli v důsledku všeobecně zhoršených životních podmínek, tedy zvýšená úmrtnost ve válečných letech.

Vytisknout