Směřujeme k nové světové válce – nebo už začala?

10. 5. 2025

Pro bývalého amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena je lhostejnost Donalda Trumpa k odcizování spojenců aktem vandalismu. Řekl, že diplomaté po celém světě se ptají: „Co se to sakra děje?“

Blinken uvedl, že Amerika strávila 80 let budováním důvěry, silných ekonomických partnerství a vojenských a politických spojenectví, a pokud  to bylo zničeno během 100 dnů, bude neuvěřitelně těžké to znovu vybudovat.

Porušování pravidel

Smutné důsledky stažení Ameriky byly vidět celý týden. Možná to není světová válka, ale svět je ve válce.

V Gaze svět sleduje, jak blokáda potravin, pomoci a zdravotnického materiálu, která je v rozporu se závaznými nařízeními Mezinárodního soudního dvora (ICJ), vstoupila již do třetího měsíce. Izrael, který usiluje o bezpečnost, bombardoval v uplynulém měsíci Jemen, Libanon, Sýrii a Gazu. Denně naléhá na USA, aby mu povolily bombardovat Írán.

Trump si nemůže stěžovat, když Bezalel Smotrich, izraelský ultrapravicový ministr financí, v úterý sdílel svou vizi pro pásmo Gazy a předpověděl, že do půl roku bude obyvatelstvo tohoto území omezeno na úzký pruh země, zatímco zbytek bude „zcela zničen“. Smotrich pouze opakoval verzi Trumpova plánu na vyprázdnění Gazy od Palestinců, což je plán zcela v rozporu s podmínkami příměří, které vyjednal jeho vyslanec.

Ve svém projevu na „konferenci o osadách“ Smotrich také prohlásil, že Izrael „uplatní svrchovanost“ na Západním břehu během funkčního období současné vlády, které skončí v říjnu 2026, pokud nebudou vypsány předčasné volby. „Během několika měsíců budeme moci prohlásit, že jsme zvítězili. Gaza bude zcela zničena,“ řekl Smotrich. „Za dalších šest měsíců Hamas jako funkční entita přestane existovat.“

Vzhledem k mlčení Trumpa zůstalo na Evropě, aby zareagovala. „Je čas, aby se Evropská unie a celé mezinárodní společenství probudily,“ řekl belgický ministr zahraničí Maxime Prévot. Blokádu odsoudil jako „absolutní hanbu... Je to nepřijatelné; úmyslné přerušení veškeré humanitární pomoci, veškerého přístupu k potravinám, zdravotní péči, elektřině a vodě jako válečná strategie je naprosto nepřijatelné.“

Francouzský prezident Emmanuel Macron řekl: „Pokud odsuzujeme Rusko za porušování ukrajinské suverenity, nemůžeme mlčet, když se to děje v Gaze. Hamás musí být poražen, ano, ale ne za cenu porušování všech pravidel.“

Vyzval k jednotné reakci Evropy, ale na zasedání ministrů zahraničních věcí v Polsku se 27 ministrů nedokázalo dohodnout ani na společném prohlášení, natož na společném kroku k pozastavení dohody o volném obchodu s Izraelem, jak navrhovalo Nizozemsko.

Mezitím v Port Súdánu, který je bránou pro humanitární pomoc do Súdánu, drony Rapid Support Forces zničily infrastrukturu, stejně jako to tento týden udělaly izraelské bomby v Hodeidě, hlavním vstupním bodě pro pomoc do Jemenu.

V pondělí selhal pokus súdánské vlády přivést Spojené arabské emiráty před Mezinárodní soudní dvůr za dodávky zbraní RSF. Spojené arabské emiráty jsou stejně jako mnoho jiných zemí signatářem úmluvy o genocidě, ale vložily do ní výhradu, že její dodržování nepodléhá řízení před Mezinárodním soudním dvorem. Mezinárodní soudní dvůr pokorně dospěl k závěru, že je zjevně nepříslušný. Jediný soudce, Abdulqawi Ahmed Yusuf ze Somálska, vznesl námitku.

Spojené arabské emiráty  tak získávají uznání za podpis úmluvy, aniž by musela být posuzovány, zda plní své závazky. Statečná snaha přimět strany k příměří zůstala na britském ministru zahraničí Davidu Lammym, ale zatím selhala. USA  označují vůdce RSF za genocidní, ale v praktické diplomatické rovině nic nedělají.

V Kašmíru, kde si dva jaderné státy navzájem ostřelují letadla raketami, je zřejmá absence amerického zájmu. USA nemají velvyslance v Indii ani v Pákistánu a není jmenován žádný vysoký úředník ministerstva zahraničí. Konflikt nevzbudil v amerických médiích žádný rozruch a Trumpova první reakce byla, že „je to škoda“ a že „když se nad tím zamyslíte, bojují už mnoho desetiletí, vlastně staletí“.

V předchozích sporech mezi Indií a Pákistánem bylo zapotřebí rozhodného zásahu USA, aby se obě strany uklidnily. V červenci 1999 v Washingtonu Bill Clinton osobně donutil tehdejšího pákistánského vůdce Nawáze Šarífa k ústupu v rámci setkání, které jeden úředník označil za nejdůležitější setkání s cizím vůdcem za Clintonovy prezidentské éry.

Slušná zrada

Tyto konflikty mohou být nesouvisející, až na společný jmenovatel v podobě absence vedení USA a trvalých otřesů. Ale na Ukrajině se podle Hillové spojují strukturální prvky světové války. Rozsah ztrát na životech se může lišit od druhé světové války, ale sdělení podle britské armády z tohoto týdne utrpělo Rusko  900 000 obětí, což daleko přesahuje jeho ztráty během předchozích válek v Čečensku a Afghánistánu.

Navíc jsou tyto války „konflikty měnící systém, do nichž je zapojeno mnoho zemí“. Čínské lodě s ruskými námořníky na palubě, které přerušují podmořské kabely v Baltském moři, jsou jen jednou částí globální války Vladimira Putina.

Čína, Severní Korea a Írán Rusko podporují, některé z nich materiálně, například výstavbou továren na drony nebo dodávkami vojáků. Řada dalších zemí ráda udržuje Rusko ekonomicky nad vodou způsobem, který zpochybňuje jejich neutralitu. Indie, s níž Velká Británie tento týden uzavřela dohodu o volném obchodu, od začátku války nakoupila od Ruska ropu za 112 miliard eur a také ruské zbraně.

Konflikt je Ruskem a jeho spojenci prezentován jako válka o americkou hegemonii. Trump měl zjevně plán, jak vymanit USA z palebné linie a postavit vztahy s Ruskem na jinou úroveň, což je jeho touha již od 80. let. Trump vidí svět podobně jako Putin – jako hrstku suverénních mocností, které si rozdělují území na sféry vlivu. Jeho snem je znovu vytvořit Jaltu z roku 1945 po boku Putina a možná i Si Ťin-pchinga, s Evropou v roli diváka a rozdělenou Ukrajinou. Organizovat slušnou zradu se však ukázalo být obtížnější, než se očekávalo.

V Bílém domě Trump proslul výrokem adresovaným Volodymyru Zelenskému: „Musíte být vděčný. Nemáte  v ruce žádné karty.“ Trump však své karty přehnal a mnoho z nich zahodil svou sebezničující celní válkou. Ukázalo se, že Zelenskyj měl ve skutečnosti ještě pár karet v rukávu, které dovedně využil, když nabídl 30denní příměří, dohodu o nerostných surovinách s USA a zaměřil se na vojenskou hodnotu Ukrajiny pro bezpečnost Západu.

Fotografie Trumpa a Zelenského při konkláve na pohřbu papeže (fotografie pořízená šéfem Zelenského kanceláře Andrijem Jermakem) zaváněla smířením, ale lichotila Trumpovu egu. Ve Washingtonu je nyní patrná změna nálady. Dokonce i viceprezident JD Vance, kdysi hlavní agitátor proti Zelenskému, tento týden připustil, že Rusko „žádá příliš mnoho“, a řekl, že Evropa a USA jsou „v jednom týmu“.

Evropští lídři by to velmi uvítali, ale v celé Evropě, nejen v Paříži, nyní panuje jasnost, že bez ohledu na Vanceovo ujištění musí Evropa mít schopnost fungovat nezávisle na USA. Trump je zjevně nespolehlivý a jeho benevolentní hodnocení Putinových záměrů nesdílí nikdo.

Probíhá plánování evropských sil pro zajištění bezpečnosti na Ukrajině, stejně jako plánování na případný ruský útok na Evropu. Od února tvoří jádro tohoto plánování Francie a Velká Británie prostřednictvím společných expedičních sil, ale tento plán se rozšířil a nové politické vedení stále více přebírají čtyři členové skupiny Weimar+: Polsko, Francie, Německo a Velká Británie.

V projevu u příležitosti Dne vítězství nad fašismem německý prezident Frank-Walter Steinmeier vysvětlil dvojí nutnost, aby Evropa byla připravena na válku. Ruská agresivní válka rozbila evropský bezpečnostní řád a vyvolala imperiální iluzi, že válku na Ukrajině lze spojit s velkou vlasteneckou válkou. Poté dodal: „Skutečnost, že se nyní i Spojené státy, které tolik přispěly k vytvoření a formování tohoto řádu, od něj odvrací, je šokem zcela nového rozměru. Proto hovořím o dvojím epochálním zlomu – ruské agresivní válce a rozchodu USA s jejich hodnotami – který znamená konec tohoto dlouhého 20. století.“