Proč byla jednání mezi Ukrajinou a Ruskem odsouzena k nezdaru

19. 5. 2025

Hlavním problémem na cestě k míru je neslučitelnost pozic Ruska a Ukrajiny. Americký zvláštní prezidentský vyslanec Stephen Witkoff se pokusil zformulovat nějaký druh konečného amerického návrhu Moskvě a Kyjevu během tří měsíců. Ale nezapadal dobře do toho, jak Vladimir Putin vidí požadovaný mírový plán, a byl také odmítnut Kyjevem a jeho evropskými spojenci, což se ukázalo po setkání v Paříži 17. dubna. Následné protinávrhy nepřiblížily strany ke kompromisu a do konce dubna se mírové úsilí Washingtonu dostalo do slepé uličky – začal vážně uvažovat o odstoupení od ukrajinského procesu.

Od té doby se iniciativa vymkla z rukou Američanů. 10. května Kyjev spolu s evropskými partnery předložil Rusku ultimátum: Buď bude Moskva souhlasit s třicetidenním bezpodmínečným příměřím, nebo dostane nové sankce. Kreml mohl v reakci na to jednoduše pokračovat v bojích, ale místo toho se rozhodl založit vlastní mírovou stranu, aby neriskoval paralelní jednání se Spojenými státy o řadě dalších otázek, od obnovení plnohodnotných diplomatických vztahů až po obchodní kontakty Kirilla Dmitrijeva s Trumpovým okolím.

Moskva vyhlásila třídenní příměří na počest 9. května a začala přesvědčovat Američany, aby zorganizovali bilaterální summit. Během osobního setkání obou prezidentů Kreml doufá, že přesvědčí Trumpa, že válku nelze ukončit bez změny moci v Kyjevě a zastavení vojenské pomoci Ukrajině. Protože Moskva je stále přesvědčena, že současné ukrajinské vedení v zásadě není schopno seriózně diskutovat o ruských mírových podmínkách, a Putin není připraven diskutovat o žádných jiných podmínkách.

Tak se zrodila myšlenka nabídnout Ukrajincům schůzku v Istanbulu, jako by se obnovila jednání přerušená v dubnu 2022. To vyžadovalo určitou taktickou adaptaci ze strany Ruska: Moskva uznala připravenost vést přímý dialog s Ukrajinci a otázku legitimity Zelenského odsunula do pozadí. To však nebylo způsobeno ani tak hrozbou nových sankcí – Kreml se naopak cítil sebejistěji než kdy jindy, když uspořádal přehlídku v Moskvě za přítomnosti vůdců tří desítek dalších států – ale touhou Kremlu nepoškodit dialog s Washingtonem v jiných oblastech.

Následná rychlá výměna diplomatických tahů však zamíchala kartami. Putin zve Ukrajince k přímým rozhovorům v Istanbulu, Zelenskyj v reakci vyzývá Putina, aby se připojil, Trump nevylučuje, že také přijede. Situace se vymkla kontrole a v tomto vzedmutí brownovské diplomacie už nebylo jasné, kdo bude mluvit, s kým, v jakém složení a o čem bude hovořit.

Zároveň se nikdo zjevně nechtěl na ničem vážně shodnout a rozvinul se boj o to, kdo ponese odpovědnost za neúspěch. V takové situaci se Kreml rozhodl držet se původního formátu návrhu: Navázat na istanbulská setkání s přibližně stejným týmem vyjednavačů, která se přerušila v dubnu 2022.

Hlavním problémem současných jednání je, že je nikdo nepotřebuje. Ukrajina chce bezpodmínečné a trvalé příměří a nehodlá s Ruskem vyjednávat o svém území nebo suverenitě. Zdálo by se, že Rusko by mělo triumfovat nad tím, že se mu podařilo dosáhnout obnovení jednání v Istanbulu, ale i pro něj existují rizika.

Ano, Moskva chce, aby Ukrajina souhlasila s diskusí o "Istanbul Plus" s jejími maximalistickými požadavky, jako je demilitarizace, denacifikace, nevstup do NATO a legitimizace ruských anexí. Ruské vedení však také chápe, že ani současná, ani žádná jiná ukrajinská vláda nebude s těmito požadavky souhlasit, dokud bude Západ pokračovat v dodávkách zbraní na Ukrajinu.

To znamená, že je stále nutné jednat s Washingtonem, ale nakonec se ukázalo, že Trump nemá s jednáními v Istanbulu nic společného a zástupci jeho administrativy otevřeně pochybují o jejich efektivitě. Zdá se, že Bílý dům nemá politickou vůli a zdroje, aby donutil obě strany ke kompromisu. Kyjev byl připraven odolat i velmi silnému tlaku z Washingtonu a Trump s hádkami s Moskvou nijak nespěchá, i když je zjevně zklamaný.

Problémy se projevily hned první den, kdy strany nemohly ani zasednout k jednacímu stolu. Nyní existuje jen jedna otázka - jak rychle všichni půjdou domů s prázdnýma rukama a konflikt se posune k nové eskalaci. Přinejmenším Rusko je na to připraveno, protože je připraveno na nové sankce, které pravděpodobně neovlivní záměr Kremlu "přitlačit" Ukrajince.

To však neznamená, že se Moskva vzdá snahy sedět na dvou židlích: Získat výhodu na bojišti a zároveň zabránit Trumpovi v konfrontaci s Ruskem žonglováním s raketami a vyjednávacími iniciativami.

Zdroj v ruštině: ZDE