Slovo k volbám
27. 9. 2017 / Richard F. Vlasák
Dobrý den a ahoj,
za
pár dní zažijeme opravdový svátek demokracie, volby. Nikdy
nezapomenu, jak jsem jako sedmiletý chlapeček cupital s rodiči k
první demokratickým volbám
po listopadu 89. Byl to jeden z
nejkrásnějších dní v mém životě, svoboda se narodila znova a
na MNV vlála vlajka na světě nejdražší, modro-červeno-bílá.
A
tentokrát bez "trenýrek", jak říkal táta výzdobě,
jež jsme ještě na podzim jako děti ve školce museli věšet.
Ale
k těm volbám... Nikdo nás nemůže nutit volit někoho jen z
kalkulu, volba je otázkou svědomí. Volit proti svědomí a z
vypočítavosti je zlé. Jsme svobodní občané a naše svoboda
stála naše dědy a táty setsakramentsky velkou cenu. Na naší
(ona
je naše, stejně jako Hrad, i když na to někdo občas
zapomíná...) prezidentské vlajce
se ne nadarmo třepotá
zlatým písmem vyšitý nápis: Pravda vítězí. Tím slovem Pravda
se míní bytí, život v Pravdě, v nerozporu se svědomím. Každý
pokus jakéhokoliv režimu či vlády (od Habsburků, přes nacisty a
komunisty) vstoupit
do tohoto hájemství svobody je hříchem
proti Pánu Bohu a tu končí veškerá legrace...
Ptáte
se mne, koho budu volit? Na základě rozboru programů jsem došel
k názoru, že nejlepší program v otázce vzdělání, která
je klíčová nejen z ohledem na budoucí ekonomickou prosperitu, ale
i vzhledem k výchově k demokracii a morálním hodnotám, má
Strana zelených.
Ovšem,
a tady myslím na všechny ty, kteří ráno v 5:00 vstávají do
práce,
aby za mzdu velmi nízkou odvedli svůj díl služby,
aby se báli říct si o pauzu na toaletu nebo na oběd; je také
nutné podpořit sociální demokracii. Píšu to jako bývalý
novinář s vědomím toho, kolik špatného, hloupého tato strana
ústy nebo činy svých představitelů natropila. Obávám se však,
že tato slova jsou volbou z nouze,
ale nikoliv v rozporu se
svědomím, či předchozími větami.
Bojím se o sociální stát, o ono minimum ochrany pracujících lidí před mocí peněz. Bojím se o školy pro všechny; o nemocnice, kam bude moci dojít i nebohatá stařenka; bojím se o sociální podporu pro ty, kteří řízením osudu nebo i vlastními chybami, přišli o zaměstnání; bojím se o důchody, jež jsou také znakem naší vděčnosti předchozím generacím; bojím se o sociální práci na sídlištích. Bojím se konečně o soudržnost ve společnosti, o to, nač jsme byli vždycky právem hrdí, že se v hospodě baví společně ministr i chlap v montérkách.
Pokud zanikne sociální stát a zmizí poslední zbytky soudržnosti, nebude již demokracie. Naše drahá republika, byť domněle stále nezávislá, stane se panstvím několika mocných a tentokrát bez pardonu a zbytečných okolků a ti nebudou kecat, ale makat, až nám z toho bude všem "ouzko". Bojím se, že nastane zase vláda těch, kteří zase budou pokoušet svobodu svědomí a tak se obyčejní lidé budou strachovat a ztrácet ono hájemství svobody.
Tak to tady píšu a jsem "smutnej jako želva", protože mám naši republiku rád a stýská se mi po domově. Po zemi, kde Pravda Páně vítězí.
Diskuse