Proč italští mamánci dál zůstanou u maminky

20. 6. 2018

čas čtení 5 minut
Dva ze tří Italů mladších 35 let dosud žijí s rodiči - a fenomén je zvlášť výrazný mezi muži. Nejde však nutně o výraz osobní volby.


Čtyřiačtyřicetiletý Emanuele Baldi kategoricky tvrdí, že by si přál žít nezávisle. Ale přesto i v druhé polovině života žije s matkou.

Baldi je tím, čemu Italové říkají "mammone", mamánci. Pojem označuje dospělé Italy, kteří stále žijí s rodiči - což vůbec není neobvyklé. Podle údajů Eurostatu z roku 2016 66 % Italů mladších 35 let dosud žilo u rodičů. Trend navíc v poslední dekádě sílí. V roce 2008 bylo "mamánků" jen 61 %.

Feenomén je výraznější mezi muži, kde se týká 72 %, zatímco u žen 60 %. Co ale vede většinu mladých Italů k tomu, že v dospělosti zůstávají doma?

"Skutečně to není má volba," vysvětluje Emanuele. "Kdybych jen měl dobrou práci. Vždy jsem pracoval na časově omezené smlouvy jako geolog, takže jsem pracoval šest měsíců a pak byl dalších šest měsíců nezaměstnaný."

"Nikdy nevíte, jakou práci budete mít v budoucnosti, a to je problém, protože budoucnost nemůžete plánovat."

Mladí Italové jsou tvrdě zasaženi stagnující ekonomikou. Míra nezaměstnanosti mladých dosahuje alarmujících 33 %, je třetí nejvyšší po Řecku a Španělsku. Více jak 25 % mladých Italů není ani zaměstnáno, ani se nevzdělává, ani se neškolí.

Údaje ukazují, že dokonce ani zaměstnání nezaručuje mladým Italům opuštění hnízda. Zatímco 41 % lidí ve věku 18 - 34 let žijících doma jsou studenti, méně než 25 % jich tvoří lidé zaměstnaní na plný úvazek.

Emanuele v 39 poprvé žil sám. V Římě si s bývalou přítelkyní pronajali malý byt za 700 euro měsíčně. Pak neúspěšném dvouměsíčním pokusu najít si práci v Německu, který zafinancoval jeho otec, se vrátil domů k sedmašedesátileté matce.

Průměrný nájem apartmánu v Římě s jednou ložnicí se blíží 950 eurům, nebo 650, pokud žijete mimo centrum města. Protože podpora v nezaměstnanosti je vyplácena pouze půl roku, i jako samotný muž bez dětí si Emanuele nemůže dovolit pronajmout v Římě pokoj. Průměrná nominální mzda podle OECD dosahuje pouze 2 600 eur. Emanuele tvrdí, že při doučování matematiky a fyziky si vydělá méně než čtvrtinu - dost na to, aby pokryl týdenní náklady na potraviny.

Pracovní trh není stabilní a vzestup kontraktů s minimalizovanou ochranou pracovní síly vytvořil horší zabezpečení pro lidi pracující na časově omezenou smlouvu.

Emanuele odhaduje, že v posledních deseti letech pracoval pro deset nebo ještě více společností. Naposledy byl zaměstnán vloni v létě jako geolog.

"Pracovní trh v hlavní městě je konkurenční, takže rozhoduje spíše toho, s kým se znáte, než co umíte," říká Emanuele. "Během deseti let jsem byl jen jednou najat na základě mých výsledků. V dalších případech mi zavolali přátelé, kteří už ve společnosti pracovali... Tak to funguje v Itálii."

Francesco Scalone, demograf na boloňské univerzitě, tvrdí, že mizerný stav ekonomiky a sociálního zabezpečení v poslední dekádě problém mamánků zhoršil.

"Existují jiné socioekonomické faktory, které určují a udržují tento fenomén; k mladým méně štědrý stát blahobytu než jinde, vysoké ceny na realitním trhu, velmi vysoká nezaměstnanost a obtížné podmínky na pracovním trhu, dlouhodobá ekonomická krize," vyjmenovává.

Nicméně bývalý mamánek Marco Di Venanzio tvrdí, že fenomén není pouze vedlejším produktem zpomalení ekonomiky. Centrální role rodiny v italské kultuře ovlivněné katolickou vírou vytvořila podle něj generace líných mladých.

"Je to kulturní záležitost a 70 % toho je způsobeno tím, že jsou líní a protože matka je příliš pečující," říká Di Venanzio. Podle něj většina mladých Italů má problémy s nezávislostí a často jsou matkami opečováváni.

"Mám kamaráda, který ani neví, jak uvařit kávu, takže matky způsobují lenivost synů a ti se nedokáží vyrovnat s vlastní budoucností mimo mateřský okruh," tvrdí.

Podle Scaloneho však nelze ignorovat ani historické precedenty.

"Je třeba zvážit určité antropologické a historické charakteristiky, jako že v minulosti lidé žili na venkově ve velmi obtížných podmínkách bez jakékoliv institucionální podpory, takže jedinci měli sklon žít pohromadě s rodinou, aby si poskytovali vzájemnou pomoc," upozorňuje. "To byl případ zemědělských dělníků v severní části střední Itálie. Všichni museli pracovat na poli, takže synové obecně trávili své životy v otcovském domě a výchovou sourozenců. To znamená, že po staletích prožitých s těmito zvyky je dost sociálně přijatelné, že synové jsou takto připoutáni k rodičům."

Ačkoliv jsou rozšířeny stereotypy ohledně italských matek vařících a uklízejících pro své děti, Emanuele tvrdí, že se o sebe všemožně postará - s výjimkou finanční stránky. Jenže jeho životní způsob ovlivňuje většinu základních stránek jeho života, včetně randění, jemuž schází soukromí.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8869

Diskuse

Obsah vydání | 22. 6. 2018