PŘEČETLI JSME:

Jiří David: Nic není naše a ani v dědictví, v paměti nám dáno

31. 12. 2015

čas čtení 1 minuta


Žijeme stále ve zjednodušené formě komemorativní historie, tedy v mentálních hranicích, jež určují reflexe našich emocí. V klidu si přežíváme, lebedíme i v ahistorických rámcích, které nám vyhovují. Tedy i v prostoru, který hlučně upřednostňuje psychologickou národní historii (často na pozadí falešných konstrukcí) a zuby nehty se braní té vnější nadnárodní. Viz například většinové společenské přitakání k novoročnímu projevu prezidenta Zemana, kdy hovoří: „Tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny“.

Nic není naše a ani v dědictví, v paměti nám dáno. Nic nám opravdu nezaslouženě, tedy automaticky nepatří, jen proto, že se někde, v nějaké zemi narodíme, jíme její jídlo, milujeme naše nejbližší.

Jsem přesvědčen, že umění by mělo umět hovořit jazykem, na který politický prostor neumí reagovat a neví si s ním rady.

Zdroj (zkráceno): ZDE

0
Vytisknout
7279

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2016