Česká obsesivní představa, že uprchlíci jsou paraziti a teroristi, je rasistická a šílená

4. 1. 2016 / Jan Čulík

Už jsem tu několikrát litoval českého národního obrození, které v době, jež netušila nic o globalizaci, proměnila češtinu na úrok mezinárodního jazyka němčiny ve výlučný nástroj komunikace v české kotlině, a izolovala tak českou veřejnou debatu od zahraničí, takže v exotické češtině, jíž mluví jen pár milionů lidí, mohou potrhlíci v médiích tvrdit bez korekce mezinárodním kontextem jakékoliv nesmysly a média jim to publikují a lidi jim to nekriticky žerou. Což by nedělali, kdyby měli přístup k širším informacím, než jsou jen bludy většinou šířené v češtině.

Od hysterických kampaní normalizačního komunistického režimu sedmdesátých let dvacátého století je to v Čechách stále stejné: pořád se zuřivě malují čerti na zeď. Kdysi to bývalo imperialistické spiknutí západu a útlak americké profesorky Angely Davisové, pak úporný boj proti "Ztroskotancům a samozvancům" z Charty 77 a dnes jsou to uprchlíci a muslimové, o nichž se v českých médiích se zarytou posedlostí opakovaně tvrdí nesmysly.

Je to samozřejmě nepokrytý rasismus. Mnozí Češi tvrdě nenáviděli Romy, teď tu nenávist vhodně rozšířili na další nositele "jinakosti", cizince, uprchlíky a muslimy.

Obsedantní představa, že uprchlíci před vražděním v Sýrii, v Afghánistánu a v Iráku, jsou ve skutečnosti teroristé, je přesně tak šílená, jako představa, že židé, prchající před nacistickými koncentráky za druhé světové války jsou vlastně gestapáci, anebo že Čechoslováci, prchající z východního bloku po sovětské invazi r. 1968, jsou příslušníci neostalinské tajné policie.

Ano, jistě, vražedné a utlačitelské organizace a armády, před nimiž lidé utíkají, mohou jistě mezi ně infiltrovat pár svých agentů. Jenže cizí agenti byli v druhých zemích vždycky, s uprchlickou vlnou to má máloco společného. To ať řeší bezpečnostní orgány. Státy mají právní povinnost uprchlíkům pomoci.

Stejně nepochopitelná je nyní v České republice zjevně módní posedlost islámem. Pracuju na britské univerzitě desítky let a mám mezi svými kolegy celou řadu muslimů. Nikdo to samozřejmě nezjišťuje a nikdo nestuduje po práci korán, jestli náhodou v té středověké knize - podobně jako v bibli - nenajde nějaké formulace, podle nichž by se měl bát, že ho kolega odborný asistent v rámci svého džihádu zavraždí.

Tak tomu prostě není. Normální lidi v každodenním životě nejsou posedlí náboženstvím a nestudují korán každých pět minut. V zemi, která nestojí na hranici šílenství, se nekádrují spoluobčané, jestli náhodou nepatří k nějaké "nebezpečné" víře. Je to směšné. Každodenně nakupuju v supermarketu, kde mě zjevně obslují u kasy muslimky. Mám je podříznout mačetou, protože jsou to představitelky "potenciálně nebezpečného náboženství"?

Jak poukazují svědci, kteří vědí, jak Islámský stát funguje, jeho ideologie není v první řadě náboženská.

Posedlost "nebezpečím islámu" je nesmysl. Bezpečnostní a výzvědné služby musejí nás samozřejmě při své práci ochraňovat dohlížením na všechny potenciální teroristy, ať už jsou jakéhokoliv původu. Většina z nich nejsou muslimové.

0
Vytisknout
3491

Diskuse

Obsah vydání | 5. 1. 2016