Zapomenutá lekce ze dne D

7. 6. 2019

Úsloví "nikdy nezapomeneme" se samozřejmě vztahuje na vražedný antisemitský režim Adolfa Hitlera a nacistického Německa, jehož přání zničit cokoliv, co neodpovídá úzkoprsé vizi árijské superrasy nevyhnutelně vedlo k válce.

Avšak ti kdo nechtějí zapomínat si také musejí připomenout miliony lidí po celém světě, kteří se spojili, aby se postavili nacismu a platili za to životy. 150 000 spojeneckých vojáků, kteří se před 75 lety podíleli na vylodění v Normandii, reprezentuje tuto oběť, bez ohledu na národnost.

Nebo jak to řekl bývalý francouzský prezident Francois Hollande při 70. výročí konce 2. světové války: "Vítězství z 8. května nebylo vítězstvím jednoho národa nad druhým. Bylo to vítězství ideálu nad totalitární ideologií."

Nejvíce šokující věcí dnes je, že si musíme v první řadě aktivně vybavovat faktory, které mír v Evropě vůbec umožnily. To znamená naléhavost uznání lidských práv coby základu civilizovaného řádu, vynutitelného mezinárodního práva, mnohostranné spolupráce a odmítnutí všech forem nacionalismu.

Je zřejmé, že k zajištění míru jsou nezbytné nadnárodní instituce. Bývalý německý kancléř Helmut Kohl nikdy nepřestal zdůrazňovat, že evropská jednota se netýká jen ekonomické spolupráce, ale spíše jde o existenciální otázku války a míru.

Jenže toto vědomí na mnoha místech mizí. Dokonce i v Británii, kde se mnozí domnívají, že zemi bude lépe samotné.

Tento typ ideologie se šíří po celé Evropě. Temný květ nacionalismu se nerozvíjí jen v Maďarsku, Polsku a Itálii, ale uchytil se také v Německu, kde získává popularitu pravicově populistická strana AfD.

Klíčovým poučením dne D a 8. května je nepochybně toto: Kdekoliv národy spolupracují, jsou úspěšné. A kde vládne nacionalismus, dostaví se spolehlivě násilí a válka.

Podrobnosti v angličtině: ZDE