O svatých na hanbě

30. 10. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Když etnograf Václav Šolc v polovině 70. let navštívil jedno z lokálních středisek významného mayského kmene Tzotzilů, San Juan de Chamula ve státě Chiapas, secretario mu během náboženské slavnosti povolil vstoupit i do místního kostela - pod podmínkou ovšem, že tam, na rozdíl od libovolných ostatních prostor v obci, nepořídí ani jedinou fotografii.


Šolc pochopitelně secretaria nepodvedl, takže z vnitřku chrámu se zachovalo pouze slovní líčení autora, který si dal velmi záležet, aby nic důležitého neopomněl.

Proto bude i pro účel tohoto článku zdaleka nejlepší, když příslušnou klíčovou pasáž ocituji v původním znění. - Po vysvětlení, jak místní podle běžného mexického zvyku některé sochy svatých v kostele pomalovali jasnými barvami, ozdobili bižuterií a oblékli do více či méně vhodných šatů, Šolc pokračuje:

"Kromě nich tam však byli ještě další světci - počet soch v kostele odhaduji asi na šedesát - asi tucet soch postavených stranou na jednom velkém oltáři podobném podstavci. Žádná z těchto sošek nebyla oblečena a ozdobena ani čerstvě omalována, stály tam v původní podobě, jak je kdysi vytvořil barokní řezbář, omšelé, oprýskané, zašlé a zaprášené. Ptám se našeho průvodce, proč nejsou oblečené a ozdobené. Odpověděl mi šeptem, že to jsou svatí, kteří byli potrestáni, protože nesplnili přání a nevyhověli Indiánům ve velice vážných věcech. Když se takový světec neosvědčí jako pomocník ve více případech, dostane se sem a musí tu stát na hanbě za trest, bez roucha a parády." (Šolc, V.: Indiánským Mexikem. Panorama, Praha 1983. S. 126)

Jak vidět, Tzotzilové se nenechají jen tak přesvědčit nějakými teoriemi o laskavých bytostech žijících údajně ve vyšším plánu a žádají opakované empirické důkazy o jejich příznivém působení na "lid". Když je nedostanou, svatý má prostě smůlu a musí na hanbu. Nepomáhal, tak je přece zbytečné na něj plýtvat penězi a úsilím. Indiáni se raději obracejí na ty, u nichž situace přinejmenším zdaleka není tak jasná jako v případech opravdu notorických slibotechen.

Kmenová náboženství se ovšem místo od místa, kontinent od kontinentu mohou výrazně lišit. Tam kde se Tzotzilové systematicky pokoušejí falzifikovat pochybné sanktifikace, obyvatelé českých borů po lučinách postupují zcela naopak. Potrestání zločinů privatizace? Bamberský kufřík? Neaktivistický prezident? Definitivní odchod z politiky? Boj s extrémismem? Peroutkův článek? Čínské investice?

Nic z uvedeného příslušníky místního kmene, jenž se naoko tak dovolává tradice reformačního ikonoklasmu a odmítání modloslužebnictví, nepřinutí, aby už konečně strčili Zemana na hanbu a věnovali svou úctu a pozornost někomu z těch, kdo snad aspoň občas splní, co slíbili.

A co více, někteří dokonce přistoupili na směšnou hru, podle níž naprosto nedůvěryhodná, mstivá a samolibá osoba, která se kromě jiného například domnívá, že lumíci patří mezi hmyz, může svým totálně vykolejeným úsudkem rozhodovat o ocenění zasloužilých členů jejich společnosti.

Tzotzilové nedůvěryhodné modly vyřazují, aby nemuseli zbytečně investovat ani těch pár pesos za barvy, korálky, řetízky a látky. Češi každým rokem ze svých daní platí stamiliony za provoz pseudonáboženské instituce v čele s osobou, která lže nebo vykládá donebevolající nesmysly kudy chodí a dělá jim navíc svým chováním ve světě neskutečnou ostudu.

Ovšem. Neboť co byste vlastně čekali od tupých a necivilizovaných primitivů?

0
Vytisknout
11577

Diskuse

Obsah vydání | 5. 11. 2019