Bez široké středolevicové koalice Británie končí

15. 12. 2019

čas čtení 5 minut

Takže i když více než 17 milionů lidí hlasovalo pro strany, které chtěly druhé referendum o brexitu, a méně než 15 milionů lidí pro strany, které ho nechtěly, dne 31. ledna odejde Británie z EU na základě strašlivé Johnsonovy "dohody". To, co Johnson předkládá jako nevyvratitelné, neoddiskutovatelné potvrzení brexitu, je ve skutečnosti výsměchem demokracii. Až to s brexitem dopadne špatně, dojde k zúčtování - pokud bude existovat dostatečně funkční opozice, která by si ho vynutila, píše Will Hutton.



Taktické hlasování bylo do určité míry úspěšné, avšak tak obrovský byl pokles volební podpory labouristů a tak odolná byla volební podpora pro konzervativce, že to bylo zahlceno. Ze zpětného pohledu je zřejmé, že se Labouristická strana měla stát součástí koalice aktivistů proti brexitu, aby nedošlo k roztříštění hlasování proti brexitu, a její radikální odmítnutí takové strategie nemělo být přijato tak krotce.

Země by tak bývala hlasovala pro to, co potřebuje: zůstat členem EU v nebezpečném okamžiku pro světový obchod, a tak si zajistit životně důležitý hospodářský růst, zároveň mohla realizovat rozsáhlý program celonárodní obnovy a napravování svého rozbitého kapitalismu. Bývala by to Konzervativní strana - nikoliv Labouristická strana, která by bývala čelila otázkám ohledně svého účelu a budoucnosti.

Avšak ono to bylo nemožné. Podpora získání prosté většiny je  v britské politické kultuřezakořeněna  a Jeremy Corbyn by toto nikdy nezpochybnil. Namísto toho usiloval o kompletní vítězství na základě svého radikálně socialistického volebního programu. Budování široké koalice za dnešních velmi konkrétních podmínek, spolu s otevřenými politickými kompromisy, to nebylo součástí politického projektu. Bylo to naprosto nepřijatelné, zejména pro sektu, která ovládla Labouristickou stranu.

Paradoxem je, že kdyby bývala Labouristická strana měla zvolitelného předáka, nebyla by bývala potřebovala protibrexitovou alianci. Dvojitým paradoxem je, že kdyby se býval Corbyn stal členem protibrexitové aliance, její volební podpora by zkolabovala. Británie je možná tiše liberální, tolerantní a dobromyslná - ale je také tiše a hluboce vlastenecká. Pro mnoho lidí, zejména v dělnické třídě, je hlasování pro apologeta Irské republikánské armády a Hamas, pro člověka, který toleruje antisemitismus a pro přesvědčeného pacifistu nevlasteneckým, protibritským činem - jakkoliv mohli sympatizovat se směrem jeho ekonomické a sociální politiky.

Je sice pravda, že Johnson je narcista, manipulátor, lhář a hejsek - avšak prostřednictvím jeho vtipných bonmotů a bezstarostného optimismu ho poznali, bez ohledu na to, že je to podvodník a že je zcela nedůvěryhodný, jako příslušníka anglické třídy důstojníků, na bojišti, alespoň. Corbyn, naproti tomu, by býval jako odpůrce vojenské služby zůstal doma. Takový postoj lze respektovat. Avšak většina Britů by nikdy takového člověka nezvolila premiérem.

Sebejistější labouristické hnutí by tuto brutální pravdu uznalo od samého počátku. Bývala doba, kdy by vedoucí představitelé odborů, kteří byli v přímém styku s hodnotami obyčejných občanů, Corbynovu kandidaturu prostě vetovali. V tomto ohledu je nynější vedení britských odborů také součástí krize, do níž se dostala Labouristická strana.

Nijak nepochybuji o tom, že je Corbyn slušný člověk a že jeho podpora míru je autentická. Jenže chcete-li zvítězit ve všeobecných volbách v Británii, v zemi, jíž vévodí toxický pravicový tisk, podmínkou je realistický vůdce a realistický vládní program.

Je pravda, že žádný člen liberální levice nemůže vážně zpochybňovat chvalitebné cíle Corbynova předvolebního programu. Potíž však byla v návrhu, jakým způsobem ho realizovat. Tohle byla absolutní, fantasticky drahá ofenzíva státu na všech frontách. Program neuznával, že dynamický nepostradatelnou součástí každé hospodářské struktury jedynamický  soukromý sektor. Motorem britské ekonomiky se podle corbynovců měl být  stát. Tomu se nedalo uvěřit.

A Corbynově klice nesmí být dovoleno tvrdit, že za jejich porážku může to, že Britové chtějí brexit. V Británii je o dva miliony více proevropských voličů než brexitérů. Konzervativci jsou nyní stoprocentně odpovědní za to, co se stane s brexitem a brexit se stane nesmírně nepopulární, protože začne být jasné, že Johnsonvy přísliby povedou k nejtvrdšímu brexitu, dojde k uzavírání podniků a úprku investic z Británie. Správným postojem pro labouristy je podpořit   členství Británie v Evropské unii.

Není vyloučeno, že moc ultralevice nad Labouristickou stranou nebude možné odstranit. V kterémžto případě přestává být Labouristická strana seriozní politickou silou.Žádné strany nemají trvalou záruku, že budou prosperovat. Ani žádné země ne. Británie, jako četné upadající civilizace před ní, se může stát obětí nezastavitelně klesající spirály. Pokud nebude rychle vytvořena fungující Labouristická strana, je konec.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 


0
Vytisknout
8596

Diskuse

Obsah vydání | 17. 12. 2019