Eurozóna opět na pokraji recese

25. 1. 2019

čas čtení 3 minuty
Začalo to vtipem: Twitterový hashtag #euroboom se týkal jakékoliv známky oživení v eurozóně, nehledě na to, jak chatrné. V roce 2017, když francouzské, německé a dokonce i španělské HDP rostlo o více než 2 %, zdálo se, že hashtag popisuje reálný fenomén. Nicméně až příliš rychle se #euroboom změnil v #eurogloom.


Údaje o HDP určené k publikaci koncem ledna patrně potvrdí, že v posledních třech měsících roku 2018 se italská ekonomika smršťovala druhé čtvrtletí po sobě, čímž plní jednu z technických definic recese. Zdá se, že Německo recesi uniklo, ale jen tak tak. Eurozóna vytvořená v lednu 1999 může během výročí balancovat na pokraji dalšího ekonomického propadu.

Euro je ekonomickým fiaskem, růst HDP v eurozóně zaostává za ostatními vyspělými ekonomikami a v EU jako celku - před finanční krizí, během globální recese a jejího vtělení v eurozóně, a dokonce i během nedávného #euroboomu. Možná, že by si tato oblast vedla stejně špatně i bez jednotné měny. Ale pokusy odhadnout výkon eurozóny ve vztahu ke kantrafaktuálnímu světu bez eura naznačují, že nikoliv. Poslední dekáda byla zvlášť brutální. Seznam největších světových zoufalců ve smyslu reálného HDP na osobu od roku 2008 obsahuje místa, která trpí geopolitickými potížemi - plus periferii eurozóny. Súdán a Ukrajina předhonily Řecko. Kypr a Itálie byly poraženy Brazílií a Íránem; Francie a Nizozemsko Británií.

A nyní vstupuje eurozóna do třetí dekády, zatímco se chystá další pokles. Má řadu příčin. Německá výroba aut zpomalila, když firmy pracují na plnění nových emisních standardů. Italská ekonomika trpí, zatímco noví populističtí lídři zápasí s Bruselem. Protesty sypou písek do soukolí francouzské ekonomiky. Zpomalení čínského hospodářství a zhoršené globální finanční podmínky se také podepsaly. Ale ačkoliv specifické síly omezující růst eurozóny nemusely být před dvěma či třemi lety předvídatelné, případný návrat potíží předvídatelný byl.

Ekonomiky eurozóny pracují v podmínkách řady strukturálních brzd růstu. Avšak od roku 2008 se jejich hlavním omezením stala slabá poptávka. Poté co došlo ke krátkému oživení po globální krizi, opět opadlo v důsledku institucionálních slabin. Investorům vadí, že Evropská centrální banka nestojí za národními dluhopisy nebo depozity v národně pojištěných bankách, a podle toho panikaří. Strach ustoupil, když se evropští lídři odhodlávali vytvořit nadnárodní stabilizační mechanismus umožňující ECB přislíbit podporu národních dluhopisů a bank. Nicméně růst zůstal slabý, navzdory rozhodnutí ECB z roku 2015 spustit časově neomezený program stimulačních nákupů dluhopisů, jako byly ty, které dávno předtím zavedli jinde.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9026

Diskuse

Obsah vydání | 29. 1. 2019